Rusové měli nasadit Solncepjok u Krasného Limanu a spálit celé uskupení Ukrajinců. Po salvě už nebylo koho zabíjet, tvrdí ministerstvo

Oficiální telegramový kanál ruského ministerstva obrany zveřejnil příspěvek, podle něhož osádka TOS-1A Solncepjok z jednotek radiační, chemické a biologické ochrany 25. kombinované armády skupiny „Západ“ zasáhla na krasnolimanském směru soustředěnou ukrajinskou pozici, takzvaný punkt dočasné dislokace. Ruská strana popisuje účinek salvy jako totální: po dopadu termobarických raket prý na místě už nebylo koho zabíjet. Jenže právě tady končí to, co lze ověřit. Počty padlých, velikost zasažené jednotky ani přesná geolokace cíle v příspěvku nefigurují. A boje u Lymanu pokračují dál.

Co je Solncepjok a proč budí takový strach

TOS-1A Solncepjok není klasický raketomet. Je to krátkodosahový termobarický systém na tankovém podvozku, určený k ničení opevněných pozic, zákopů, bunkrů a budov. Americký analytický materiál TRADOC ho popisuje jako mimořádně účinný prostředek proti krytým pozicím, zejména v městské zástavbě a uzavřených prostorech.

Ničivost stojí na principu termobarické munice. Nejde jen o střepiny. Raketa po dopadu rozprskne aerosolový oblak hořlavé látky, který se vzápětí vznítí. Výsledkem je kombinace extrémní tlakové a tepelné vlny, která v uzavřených prostorech zabíjí i tím, že vyčerpá kyslík. Proti běžné dělostřelecké munici, kde se voják v dostatečně hlubokém zákopu nebo bunkru může ukrýt, je termobarický účinek kvalitativně jiný: kryt, který by jinak zachránil život, se mění v past.

Právě proto je Solncepjok na taktické úrovni tak obávaný. Jedna salva dokáže lokálně „vypálit“ celý opěrný bod. Ale klíčové slovo je „lokálně“.

Co se skutečně stalo u Lymanu, a co ne

Jisté je pouze to, že ruské ministerstvo obrany tvrzení zveřejnilo. Formulace o „spálení celého uskupení“ je titulková zkratka vycházející z popisu účinku termobarické salvy na soustředěný cíl. Primární ruský zdroj mluví o zničení bodu dočasné dislokace, tedy místa, kde se ukrajinští vojáci dočasně soustředili. Neuvádí velikost jednotky, neuvádí počty ztrát, neuvádí datum.

Skepsi k rozsahu deklarovaného účinku posiluje i kontext samotné 25. kombinované armády. Analytici z ISW zachytili stížnosti ruského milbloggera, že právě prvky této armády v lymanské oblasti posílaly falešná hlášení o postupu. To neznamená, že konkrétní úder se neodehrál; nasazení Solncepjoku u Lymanu nepřímo potvrzuje i ukrajinská SBU, která letos v červnu oznámila zadržení ruského naváděče palby korigujícího údery mimo jiné právě pro systémy typu TOS. Znamená to ale, že deklarovaný rozsah škod je třeba brát s rezervou.

A hlavně: ukrajinský generální štáb i agregované frontové mapy k říjnu 2026 dál hlásí střety přímo u Lymanu a okolních Stavků. Jeden tvrdý úder sektor neuzavřel.

Proč je Lyman tak důležitý

Krasný Liman není náhodné bojiště. Město kryje severní přístupy ke Slovjansku a k širšímu ukrajinskému „pevnostnímu pásu“ v Doněcké oblasti. Podle analýzy ISW by případný ruský postup přes Lyman vytvořil výhodnější podmínky pro tlak na Slovjansk i pro budoucí operace směrem na Izjum a východní břeh řeky Oskil.

Pro nasazení TOS je to logický terén: lesní a opevněné pozice, krátké vzdálenosti, snaha prorážet konkrétní obranné uzly před pěchotním tlakem. Právě proto Rusko u Lymanu sahá po nejbrutálnějším nástroji, který má k dispozici.

Brutální, ale ne rozhodující

Podle nás je Solncepjok zbraň, jejíž brutalita převyšuje její strategickou rozhodnost. TRADOC to říká přímo: navzdory „mimořádným schopnostem“ měly systémy TOS-1A v ukrajinské válce malý až nulový vliv na celkový výsledek bojů. Limituje je krátký dostřel (maximálně šest kilometrů), nízké počty ve výzbroji a extrémní zranitelnost při přiblížení k frontě. Každý přesun k palebné pozici je risk, že odpalovač zachytí dron nebo protibaterijní radar.

Rusko si toho je vědomo. Novější systém TOS-2 „Tosočka“ má podle ruského ministerstva obrany dostřel až dvacet kilometrů, automatizované zaměření a kolový podvozek pro vyšší mobilitu. Směr vývoje je jasný: větší odstup od přední linie, menší logistická stopa. Výrobce Rostěch zároveň potvrzuje průběžnou modernizaci i staršího Solncepjoku.

Ukrajina se proti tomu brání rozptylem sil, menší koncentrací v dočasných pozicích, rychlou detekcí přesunu odpalovače a okamžitou protibaterijní palbou. Česká muniční iniciativa, která loni dodala 1,5 milionu dělostřeleckých nábojů a letos přes 400 tisíc velkorážových kusů, posiluje právě tuto schopnost: ničit krátkodosahové systémy dřív, než stihnou odpálit.

Právní rovina: nezakázané, ale problematické

Termobarické zbraně nejsou mezinárodním humanitárním právem výslovně zakázány jako samostatná kategorie. ICRC ale výslovně uvádí, že těžké explozivní zbraně s plošným účinkem jsou v obydlených oblastech vysoce problematické kvůli riziku nerozlišujících účinků. Česká republika veřejně podpořila politickou deklaraci EWIPA zaměřenou na posílení ochrany civilistů před následky právě takových zbraní.

Solncepjok dokáže spálit konkrétní pozici. Ale válku u Lymanu nerozhodl, a podle všeho, co víme, ani nemohl.