Rusko omylem přiznalo, že Uralvagonzavod nedokáže vyrábět T-90M. Narychlo oprašuje 50 let staré T-72A

Moskva nikdy nevydala prohlášení, že její vlajková továrna na tanky nestíhá. Nemusela. Stačí se podívat na to, co z bran Uralvagonzavodu skutečně vyjíždí. Podle říjnové analýzy serveru Defense Express, která vychází z práce OSINT analytiků Jompy a T-90AK, dnes Rusko přestavuje zhruba 360 kusů starých T-72A ročně, téměř dvojnásobek oproti dřívějším odhadům kolem 200 kusů. Zároveň improvizuje hybridní T-80UE-1 sešívané z věží jednoho typu a korb jiného. Tohle není obraz země, která má moderní tankovou výrobu pod kontrolou. Je to obraz země, která nahrazuje kvalitu množstvím a doufá, že jí zásoby vydrží dost dlouho.

T-90M existuje, ale nestačí

Důležité je říct rovnou: Uralvagonzavod T-90M Proryv vyrábí. Podle analýzy Conflict Intelligence Team od začátku plnohodnotné invaze vzniklo odhadem 540 až 630 těchto strojů. Jenže i toto číslo zahrnuje nejen čisté novostavby, ale také přestavby starších T-90A, tedy tanků, které dostaly nový bojový modul a modernizovanou elektroniku, ale stojí na starší korbě. Představa, že každý „nový“ T-90M sjíždí z linky jako zcela nově postavený stroj, je zavádějící.

Plán výroby pro rok 2021 počítal s pouhými 65 kusy T-90M ročně. Sériová výroba nabíhala se zpožděním a CIT jako hlavní brzdy uvádí nedostatek kvalifikované pracovní síly a problémy s dodávkami klíčových komponentů. Ukrajinská vojenská rozvědka k tomu dodává, že Uralvagonzavod není jedna továrna, ale celý koncern závislý na široké síti subdodavatelů, a že více než polovina z nich dosud ani nebyla pod západními sankcemi. Úzké hrdlo není jen v montážní hale. Je v celém výrobním řetězci.

Půl století stará technika zpátky na frontě

T-72A vstoupil do služby v roce 1979. Vyráběl se od roku 1978 do poloviny osmdesátých let. V roce 2026 jde tedy skutečně o konstrukční generaci starou bezmála půl století. Co to znamená v praxi?

• Optika: zaměřovač TPD-K1 a noční přístroj TPN-3, žádná termovize, žádný moderní balistický počítač.
• Motor: V-46-6 o výkonu 780 koní (574 kW), tedy o třetinu slabší než V-92S2F v modernizovaném T-72B3M.
• Výzbroj: 125mm kanón 2A46, ale podle otevřených zdrojů bez schopnosti odpalovat protitankové řízené střely hlavní.
• Ochrana: základní ocelový pancíř bez reaktivního obrnění typu Kontakt-5 nebo Relikt.

Pro srovnání: T-72B3M, na který se tyto staré korby přestavují, disponuje termálním zaměřovačem Sosna-U, reaktivním obrněním Relikt, motorem o 1 130 koních (831 kW) a schopností navádět střely na vzdálenost pěti kilometrů. T-90M Proryv je pak ještě o třídu výš, s vícekanálovými zaměřovači, pokročilejším řízením palby a celkově vyšší přežitelností. Rozdíl mezi tím, co Rusko ze skladů vytahuje, a tím, co by na frontě potřebovalo, je propastný.

Improvizace jako systém

Vedle masových přestaveb T-72A Rusko rozjelo ještě jednu linii: hybridní T-80UE-1. Defense Express v červenci 2026 popsal, jak tyto stroje vznikají: věž z ukrajinského T-80UD se osazuje na opravenou korbu T-80B, T-80BV nebo T-80U. Výsledek dostává balíček blízký T-80BVM včetně termovize a reaktivního obrnění Relikt. Přesné počty vyrobených kusů zatím doloženy nejsou, ale samotný princip výroby, skládání tanku ze součástí různých sovětských variant jako z lega, vypovídá o stavu ruského průmyslu víc než jakékoli oficiální prohlášení.

Není to ostatně poprvé, co ruský obranný průmysl zaostává za vlastními ambicemi. U stíhačky Su-57 Felon se v roce 2020 mluvilo o kontinuální montážní lince a plánu 76 letounů do roku 2028. První sériový kus byl předán až v roce 2021 a tempo zavádění zůstává daleko za sliby. Rozdíl je v tom, že u tanků lze výpadek zalepit zásobami ze skladů. U stíhaček taková pojistka neexistuje.

Co to znamená pro frontu, a pro zásoby

Analytický institut CSIS už dříve upozorňoval, že ani kombinace novovýroby a renovací automaticky neznamená, že Rusko pohodlně pokrývá své ztráty. Nový odhad 360 přestavěných T-72A ročně tento závěr spíš potvrzuje, než vyvrací. Rusko si udržuje objem obrněných sil, ale za cenu klesající technické úrovně části flotily.

A pak je tu otázka času. Defense Express cituje starší kalkulaci, podle které zásoby T-72A vystačí při tempu 200 kusů ročně zhruba na čtyři roky. Jednoduchý přepočet říká, že při 360 kusech ročně se tato doba zkracuje přibližně na 2,2 roku. Je to naše dedukce, ne potvrzený stav ruských skladů, ale směr je jasný.

Pro ukrajinské ozbrojené síly má rostoucí podíl starších tanků v ruské sestavě konkrétní taktický význam. T-72A bez termovize je v nočním boji prakticky slepý. Čím víc takových strojů Rusko nasadí, tím větší prostor se otevírá pro ukrajinské noční průzkumné a úderné operace, s drony, protitankovými střelami i přepadovou taktikou.

Ruská armáda měla být druhá nejsilnější na světě. Místo toho ji na Ukrajině zadržuje menší, ale inovativnější protivník, zatímco její průmysl horečně svařuje dohromady tanky z dob Brežněva. Ne proto, že by neuměl nic lepšího. Ale proto, že toho lepšího nedokáže vyrobit dost.