Rusko si může nechat zdát, Francie vyvíjí vlastní stíhačku 6. generace. „Super Rafale“ ponese hypersonickou střelu a bojovou AI

V červnu 2026 francouzská ministryně obrany Catherine Vautrinová před Senátem potvrdila, co se v zákulisí rýsovalo měsíce: Francie „vzala na vědomí vůli německé vlády ukončit projekt SCAF“, tedy společný program stíhačky nové generace NGF, na němž se Paříž, Berlín a Madrid dohodly v roce 2017. Místo truchlení nad ztroskotanou spoluprací ale Francie přepnula do režimu, který by se dal popsat jedním slovem: suverenita. Na stole leží dvě paralelní linie, hluboce přestavěný Rafale F5, jemuž se v médiích říká „Super Rafale“, a za ním zcela nový národní nástupce označovaný jako ACF. Obojí má společného jmenovatele: bojovou umělou inteligenci, bezpilotního partnera a hypersonickou jadernou střelu. A právě tato kombinace mění pravidla hry v evropské vzdušné obraně způsobem, který si Moskva nemůže dovolit ignorovat.

Proč se rozpadl společný evropský sen

Program FCAS měl být vlajkovou lodí evropské obranné spolupráce. Jenže za fasádou politických prohlášení se roky hromadily spory. Šéf Dassault Aviation Éric Trappier před senátní komisí otevřeně popsal, oč šlo: vedení programu, rozdělení práce, duševní vlastnictví, certifikace navigační způsobilosti. Německo chtělo rovný podíl na architektuře, Francie trvala na tom, že letoun musí splňovat její specifické požadavky, tedy jadernou misi, operace z letadlové lodě a vysokou míru utajení radarového odrazu. Kompromis se nenašel.

Důležité je, co z toho zbylo. Airbus na svých stránkách k FCAS stále drží širší koncept „systému systémů“, tedy bojový cloud, vzdálené nosiče a postupné schopnosti s horizontem kolem roku 2040. Rozpadl se pilotovaný letoun, ne celá logika budoucího vzdušného boje. Francie si ale řekla, že na klíčovou součást, stíhačku samotnou, si počká jen pod vlastní střechou.

„Super Rafale“: nový letoun ve starém těle

Když generál Jérôme Bellanger, náčelník štábu francouzského letectva, v říjnu 2025 stanul před Komisí obrany Národního shromáždění, řekl věc, která zní paradoxně: Rafale F5 je „nový letoun“. Ne proto, že by dostal jiný drak nebo motor. Ale proto, že se z něj stává uzlový bod síťového boje, stroj, který komunikuje v reálném čase s dalšími platformami, zpracovává data z desítek senzorů a řídí spolupráci s bezpilotním partnerem.

Co konkrétně F5 přináší oproti dnešnímu standardu F4:

• Kolaborativní boj, schopnost koordinovat akce s furtivním bojovým dronem (UCAV) naváděným z kokpitu Rafale.
• ASN4G, nová vzdušně odpalovaná hypersonická jaderná střela, která nahradí stávající ASMP-A a obnoví věrohodnost francouzského vzdušného jaderného odstrašení proti moderním systémům protivzdušné obrany.
• Suverénní AI, umělá inteligence pro zpracování senzorových dat, situační přehled, plánování mise a rozhodovací podporu pilota za letu.
• Datový cloud, propojení do bojového informačního prostoru kompatibilního se západními architekturami.

Dassault Aviation v říjnu 2024 oficiálně oznámil program bezpilotního partnera navazujícího na demonstrátor nEUROn. Rafale F5 má být od počátku stavěn do tandemu s tímto furtivním dronem. Příchod do služby? Bellanger mluví o roku 2033.

Bojová AI, která patří státu

Pojem „bojová umělá inteligence“ snadno vyvolá představu autonomního robota, který sám rozhoduje o životě a smrti. Francouzské pojetí je jiné, a záměrně. V listopadu 2025 podepsaly Dassault Aviation a divize Thales cortAIx strategické partnerství pro „kontrolovanou, dozorovanou a suverénní AI“. Člověk zůstává v rozhodovacím řetězci. Stát vlastní architekturu. Žádná závislost na jednom dodavateli.

V červenci 2026 pak francouzské letectvo spustilo zastřešující projekt HypAIRion s ambiciózním cílem: v roce 2028 uskutečnit první reálný společný let pilotované stíhačky s bojovým dronem řízeným umělou inteligencí. Nejde ještě o finálního wingmana pro F5, ale o experimentální platformu, na které se ověří autonomie, datové vazby a rozdělení úloh mezi člověkem a strojem. Podle Defense News stát trvá na otevřené modulární architektuře; AI nesmí zůstat v šuplíku průmyslu.

ACF: národní stíhačka pro rok 2040

Za Rafale F5 se rýsuje skutečný nástupce. Podle výroků Bellangera citovaných francouzským tiskem se národní program nové stíhačky nyní označuje jako ACF (Avion de combat du futur). Další konkrétní krok se očekává od roku 2027, kdy by měla začít prototypová fáze.

Co je vlastně „šestá generace“? Ani odborníci se neshodnou na jediné definici. Airbus výslovně uvádí, že pojem nemá jednotně dohodnutý výklad. V evropské a alianční praxi se jím míní spíš ekosystém než jeden letoun: pilotovaný stroj plus bezpilotní nosiče, bojový cloud, umělá inteligence, vyšší míra stealth technologií, otevřená architektura a schopnost operovat v silně bráněném vzdušném prostoru.

Francie do tohoto ekosystému skládá všechny díly sama. Rafale F5 jako most do třicátých let. Bezpilotní wingman. Suverénní AI. Nová jaderná střela. A nakonec ACF jako platforma, která to celé zastřeší. Trappier přitom neskrývá exportní ambice; standard F5 má být dostupný i zákaznickým zemím, ACF je zatím čistě národní projekt svázaný s francouzskými specifiky.

Co to znamená pro evropskou rovnováhu, a pro Rusko

Francie není jediná, kdo staví budoucnost. Británie, Japonsko a Itálie v červenci 2026 podepsaly kontrakt za 4,6 miliardy liber na program GCAP s cílem vstupu do služby v roce 2035. Americký NGAD je v pokročilejší, byť rozpočtově turbulentní fázi. Evropa se tedy netříští do prázdna; vznikají paralelní proudy, které se v rámci NATO mohou doplňovat.

A Rusko? V otevřeně dostupných zdrojích není vidět srovnatelně konkrétní řetězec milníků pro stíhačku šesté generace. Moskva má Su-57, který se stále potýká s problémy sériové výroby a jehož nasazení na Ukrajině odhalilo limity ruského leteckého průmyslu. Proti francouzské lince (F5, HypAIRion, ACF, ASN4G) nestojí veřejně ověřitelný protějšek se stejnou hloubkou programového zázemí.

Nejsilnější francouzská „hrozba“ pro Kreml přitom neleží v jednom budoucím trupu. Leží v tom, že Paříž skládá vlastní západní alternativu k americké cestě: pilotovaný stroj, dron, cloud, AI a jaderný účinek pod plnou národní kontrolou. Pro zemi, která se prezentuje jako druhá vojenská velmoc světa, ale nedokáže získat vzdušnou převahu nad podstatně menší Ukrajinou, je tohle nepříjemné čtení.

Hypersonická střela v podvěsu „Super Rafale“ není jen technologická novinka. Je to zpráva, že francouzský prezident bude mít k dispozici flexibilní vzdušnou jadernou opci schopnou proniknout i nejmodernější protivzdušnou obranou, a že o ní rozhoduje Paříž, nikoli Washington.