Český L-39 Skyfox je mimořádně vhodný. Estonsko zvažuje proudové letouny k ochraně země před ruskými drony

V říjnu 2026 Herem jednal v Kyjevě se Zelenským, ministrem obrany i starostou Kličkem. Tématem byly fortifikace, ochrana infrastruktury a především protivzdušná obrana. Přijel v době, kdy Ukrajina čelila masivním útokům proudových šáhidů; jen 28. září jich Zelenskyj napočítal přes 120 za jediný den, z toho 90 proudových variant, přičemž úspěšnost jejich sestřelu dosáhla pouhých 57 procent. Herem se vrátil s přesvědčením, že alianční air policing sám o sobě nestačí. Estonsko potřebuje něco rychlejšího, levnějšího a vlastního. A právě tady vstupuje do hry český L-39 Skyfox od Aera Vodochody.

Země bez stíhaček uprostřed nové hrozby

Estonsko nikdy nemělo vlastní stíhací letku. Obranu vzdušného prostoru za něj od vstupu do NATO zajišťuje mise Baltic Air Policing; alianční státy se po čtyřech měsících střídají s hotovostními stíhačkami na základnách v Ämari a litevském Šiauliai a drží nepřetržitou pohotovost. Estonské letectvo samo provozuje dva transportní M28 a pronajímá si starší L-39 Albatros, ovšem výhradně pro výcvik řídících navedení a JTAC. Herem to v dubnu 2026 řekl otevřeně: jde o pronajatá civilní letadla, která Estonsko právně nemůže vyzbrojit.

Jenže hrozba se změnila. Rusko nasazuje na Ukrajině proudové varianty dronů Šáhid, označované také jako Geraň-3. Jsou rychlejší, létají výš a reakční okno na jejich zachycení je dramaticky kratší než u klasických vrtulových bezpilotníků. Ukrajinské ministerstvo obrany je přirovnává spíš ke střelám s plochou dráhou letu než k běžným dronům a nasazuje proti nim střely AIM. Pro malý pobaltský stát s krátkými vzdálenostmi a hustou vazbou na kritickou infrastrukturu je to disproporčně citlivá hrozba. Estonsko už v roce 2026 zaznamenalo incidenty s drony ve svém vzdušném prostoru; v květnu rumunský stroj v rámci NATO sestřelil bezpilotník přímo nad estonským územím.

Proč právě Skyfox

Herem veřejně argumentuje, že Estonsko potřebuje vlastní lehké bojové letouny, které by nabídly rychlejší, pružnější a levnější reakci než alianční QRA. Nejde o nahrazení NATO, ale o doplnění mezery mezi drahými stíhačkami spojenců a pozemní protivzdušnou obranou, kterou Estonsko teprve buduje.

Aero Vodochody na tuto mezeru odpovídá přímo. Skyfox ve verzi Drone Hunter je profilován pro protidronovou misi s konkrétními parametry:

• Provozní náklady pod 2 000 eur za letovou hodinu, tedy zlomek ceny stíhačky F-16 nebo Eurofighter.
• Vytrvalost 4 hodiny 45 minut, z toho přes 3 hodiny v hlídkovém režimu nad oblastí.
• Reakční čas kolem 13 minut od alarmu po dosažení operační zóny.
• Výzbroj 70mm laserem naváděné rakety a 12,7mm gunpod, tedy levné prostředky proti levným cílům.
• Provoz z krátkých i nezpevněných drah, což v estonské geografii s rozptýlenými letišti dává smysl.
• Otevřená architektura pro rychlou integraci senzorů, napojení na pozemní radary a identifikaci cílů přes IFF a elektrooptiku.

Oproti konkurenčním typům (korejskému FA-50, tureckému HÜRJET nebo italskému M-346FA) míří Skyfox do nižšího nákladového segmentu. Není nadzvukový, nenese těžkou výzbroj. Ale pro roli levné vzdušné hlídky, která opakovaně loví drony daleko od chráněných objektů, je právě tahle jednoduchost výhodou. Drahý radar a nadzvuková rychlost jsou proti pomalému dronu zbytečný luxus. Sedmdesátimilimetrová naváděná raketa stačí.

Český průmysl, který dodává

Skyfox není papírový projekt. Aero rozjelo sériovou výrobu v květnu 2023, v únoru 2025 předalo první dva kusy českému LOM Praha, v lednu 2026 už šestý. Maďarsko převzalo první trojici v květnu 2025. Celkem Aero v roce 2025 dodalo rekordních 14 strojů a program tvořil 58 procent tržeb firmy. V červnu 2026 firma oznámila, že po nových zakázkách směřujících do Afriky a Ameriky je výrobní kapacita zaplněná do druhého čtvrtletí 2027.

Referenční dodací lhůty ukazují realistický horizont: Maďarsko podepsalo kontrakt v dubnu 2022, první letouny převzalo o tři roky později. Estonský podpis by tedy neznamenal okamžité dodání, ale platforma existuje, vyrábí se a má za sebou kolem 600 českých subdodavatelů. Podle výroční zprávy Aera firma navíc rozpracovala možnou akvizici na Slovensku a vede aktivní kampaň v Bulharsku. Estonsko by nebylo skokem do neznáma, ale logickým rozšířením aliančního portfolia.

Vícevrstvá obrana, ne jedna odpověď

Důležité je zasadit celou úvahu do kontextu. Estonsko nečeká se založenýma rukama. V roce 2026 začalo budovat střední vrstvu protivzdušné obrany schopnou působit do výšky 20 kilometrů a dosahu kolem 40 kilometrů, rozvíjí akustickou detekci a další protidronová opatření. V čtyřletém plánu na roky 2026–2029 vyčlenilo přes 10 miliard eur na obranu s důrazem právě na drony a protivzdušné schopnosti.

Lehké proudové letouny by v této architektuře tvořily další vrstvu, mobilní, opakovaně nasaditelnou a schopnou lovit cíle tam, kam pozemní systémy nedosáhnou nebo kde by jejich permanentní nasazení bylo příliš drahé. Nejde o vztah buď, anebo. Ukrajinská zkušenost ukazuje, že proti proudovým dronům je potřeba víc nástrojů najednou. Herem to ví z první ruky.

Zatím úvaha, ale s velmi konkrétními obrysy

Férově je třeba říct, že ve veřejně dohledatelných dokumentech neexistuje vyhlášený estonský tendr ani schválený akviziční program na lehké proudové letouny. Heremovy výroky jsou zatím veřejnou bezpečnostní úvahou, nikoli potvrzeným nákupem. Ale je to úvaha podložená návštěvou válečné zóny, konkrétní analýzou mezer v obraně a jasným rozpočtovým směřováním.

A pokud se Estonsko rozhodne tuto mezeru zaplnit, Skyfox je dnes na trhu stroj, který na popsané zadání sedí nejpřesněji. Český, sériově vyráběný, v NATO certifikovaný a s konfigurací přímo navrženou pro lov dronů. Pro Aero by šlo o průlom do Pobaltí s demonstračním efektem pro celý region. Pro Estonsko o první vlastní zuby ve vzduchu za třicet let členství v Alianci.