Kerčský most ani trajekty už Rusům nepomáhají, Ukrajinci už Krym odřízli. Je to logistické peklo, do jakého nikdo nechce

Kerčský most stojí. Trajekty plují, aspoň za denního světla a bezvětří. Severní silnice z Chersonské oblasti existují na mapě. A přesto se ruská logistika na Krymu ocitla v situaci, kterou nejlépe vystihuje jedno slovo: past. Ukrajina v průběhu roku 2026 systematicky převedla každou zbývající zásobovací cestu na poloostrov do režimu nouzového provozu, pomalého, předvídatelného a sledovaného drony. Nejde o hermetickou blokádu. Jde o něco, co je pro armádu závislou na tisících tun denních dodávek možná ještě horší: permanentní nejistotu, jestli kamion, který vyjede z Melitopolu nebo z kerčského přístavu, dorazí do cíle.

Most, který nestačí

Ruský federální Mintrans v dubnu 2026 zavedl na přístupových cestách ke Kerčskému mostu novou organizaci dopravy. Nákladní vozidla s celkovou hmotností nad 1,5 tuny nesmějí na most vůbec, jsou odkláněna na alternativní trasy, průjezd je zatížen povinnými bezpečnostními kontrolami. Převoz pohonných hmot přes most je podle AP dlouhodobě pozastaven z bezpečnostních důvodů. Šéf ukrajinské bezpečnostní služby SBU Vasyl Maljuk v rozhovoru pro Ukrajinskou pravdu uvedl, že most po předchozích útocích přestal sloužit vojenské logistice.

Fyzicky most stojí. Ale jako tepna pro zásobování armády a poloostrova funguje jen zlomkově. Osobní auta projedou, autobusy projedou. Tanker s naftou nebo tahač s municí ne.

Trajekty: pomalá a křehká záplata

Když most přestal zvládat těžkou logistiku, Rusko se obrátilo k trajektům přes Kerčský průliv. Jenže i tady realita narazila na fyziku a ukrajinské drony. Krymské ministerstvo dopravy samo přiznává, že trajekty jezdí výhradně za denního světla, ve mlze stojí úplně a při silnějším větru se omezuje i železniční část provozu. Prioritu na palubě mají kamiony s potravinami a základním zbožím, vojenský materiál čeká.

Po dubnových ukrajinských úderech byl podle Ukrajinské pravdy vyřazen poslední zbývající železniční trajekt Slavjanin. Varšavský Ośrodek Studiów Wschodnich (OSW) k tomu doplňuje, že ukrajinské síly zasáhly i přístavní infrastrukturu v Kerči a v Port Kavkaz na ruské straně průlivu. Trajekty tedy nejsou náhrada mostu. Jsou nouzové řešení, které samo potřebuje nouzové řešení.

Program Logistics Lockdown: systém, ne náhoda

To, co se děje kolem Krymu, není série náhodných úderů. 27. května 2026 ukrajinské ministerstvo obrany oficiálně spustilo program Logistics Lockdown s rozpočtem pět miliard hřiven na takzvané střednědobojové kapacity. Už 3. června ministerstvo oznámilo, že hlavní zásobovací trasa Berďansk–Melitopol–Džankoj, označovaná jako R-280, byla přivedena pod palebnou kontrolu.

V praxi to znamená koordinaci bezpilotních sil, SBU, vojenské rozvědky HUR a dalších složek, které nasazují drony střední kategorie: FP-2 od firmy Fire Point, americký Hornet od Perennial Autonomy a ukrajinskou Bulavu. Analytik Clément Molin na platformě X zmapoval zásahy mostů z Krymu směrem na Chersonsko a zúžení provozu na stále menší počet cest. OSW doplňuje útoky na mosty přes Sivaš a Henický průliv i na železniční uzly v severním Krymu. Fire Point na svém oficiálním webu přímo spojuje systém FP-2 se zásahy mostů u Armjansku, v čongarském směru a na heničeské trase, tedy přesně na osách vedoucích ke Krymu.

Důležitý je i rozměr škálování. Ukrajinské ministerstvo obrany uvádí, že v roce 2026 podepsalo kontrakty na pětkrát více střednědobojových systémů než o rok dříve. Německo podpořilo vývoj těchto kapacit částkou v přepočtu přes 14 miliard korun, Norsko se zapojilo do společného projektu výroby několika tisíc dronů. Fire Point oznámil průmyslovou spolupráci s německým koncernem HENSOLDT. Tohle není epizoda. Je to průmyslový model války.

Lov kamionů: čísla, která nelžou

Nejtvrdší data dodává právě Molin. Podle jeho říjnového sčítání, které převzal Euromaidan Press, bylo jen v září 2026 potvrzeno 770 zásahů proti ruským kamionům a vozidlům na zásobovacích trasách. Od spuštění kampaně v květnu přesáhl celkový počet tři tisíce. Ruská strana reaguje, konvoje dnes běžně tvoří tři až pět nákladních aut doprovázených dvěma třemi vozy protivzdušné obrany a rušičkami elektronického boje. Jenže ani po adaptaci ztráty neklesají.

Drony FP-2 a Hornet podle dostupných informací v posledních kilometrech letu fungují autonomně, skenují terén, identifikují cíl a dokážou operovat i v prostředí aktivního elektronického rušení. Přesnou architekturu výrobci tají, ale britský think-tank RUSI v srpnové analýze konstatoval, že ruská pozemní protivzdušná obrana je přetížená a roztažená, což otevírá více prostoru právě pro ukrajinské útoky střední kategorie proti logistice. Na Krymu samotném bylo od začátku roku vyřazeno dvanáct kompletů Pancir. Poloostrov, který býval považován za nejlépe chráněné území na světě, už tak souvisle krytý není.

Zima bude horší

OSW v červnové analýze opatrně konstatoval, že úplná blokáda Krymu je bez vyřazení Kerčského mostu z provozu málo pravděpodobná. Most je mimořádně tvrdý a chráněný cíl a Ukrajina zatím volí širší systémové řešení: místo jednoho úderu na most ničí všechno kolem něj. Mosty, tratě, trajekty, přístavy, radary, cisterny, kamiony.

A právě v tom je jádro logistického pekla: nevzniká jedním úderem, ale tehdy, když se most, trajekty, severokrymské přechody i silniční kolony stanou současně nespolehlivými. Přesně tam se Rusko nachází. V zimě se situace podle analytiků ještě zhorší, vegetace přestane krýt trasy, terénní objížďky hlavních silnic budou obtížnější a trajekty budou častěji stát kvůli počasí. Rusko bude ještě víc závislé na menším počtu tvrdých tras, které už dnes Ukrajina sleduje a ničí.

Krym není hermeticky uzavřený. Ale každý kamion, který na něj míří, dnes jede trasou, o které obě strany vědí, že je pod palbou. A to je pro armádu, která potřebuje tisíce tun denně, definice neudržitelnosti.