Jižní Korea chce trvalý mír, ne eskalaci. Usiluje o dialog se Severní Koreou, žádá o zprostředkování Rusko

Korejský poloostrov žije v příměří od roku 1953. Ne v míru, v příměří. Sedmdesát tři let bez mírové smlouvy, a teď navíc bez fungujícího telefonu mezi Soulem a Pchjongjangem. Severní Korea odmítá přímý kontakt, prohlašuje Jih za nepřátelský stát a na jakýkoli návrh dialogu odpovídá přes státní agenturu KCNA slovy Kim Jo-čong: „Nemáme potřebu jednat tváří v tvář.“ V říjnu 2026 to zopakovala dvakrát během jediného týdne. Soul proto zkouší poslední dostupnou cestu, nepřímou, přes třetí strany. A jednou z nich je Rusko.

Co přesně Soul po Moskvě chce

Nejde o to, aby Kreml vyjednal mír na Korejském poloostrově. Jihokorejská strana hledá něco mnohem skromnějšího: kanál, kterým by se daly předat vzkazy režimu, jenž se Soulem odmítá mluvit napřímo. Podle reportáže deníku Korea JoongAng Daily z 13. října 2026 cestovala do Moskvy osoba napojená na Národní zpravodajskou službu (NIS) s cílem sondovat, zda Rusko dokáže takový kontakt zprostředkovat. Konkrétní ruské protějšky ani průběh schůzek veřejně potvrzeny nejsou. Veřejně není potvrzeno ani to, že by Moskva roli prostředníka formálně přijala.

Rusko přitom není jediný pokus. Ministr zahraničí Čo Hjŏn už 29. května 2026 řekl, že ochotu k dialogu Soul předal Pchjongjangu přes Singapur. V oficiálních plánech ministerstva sjednocení se jako strategičtí partneři pro komunikaci uvádějí i Čína a Japonsko. Moskva je ale v tuto chvíli mediálně nejviditelnější a má k severokorejskému vedení nejkratší cestu.

Paradox ruského prostředníka

Právě tady začíná nejzajímavější část celého příběhu. Rusko získalo na Pchjongjang vliv, jaký nemělo dekády. Podle odhadů jihokorejské obranné rozvědky, které citovala agentura Jonhap, dodala Severní Korea do Ruska přes 33 000 kontejnerů zbraní, ekvivalent více než 15 milionů dělostřeleckých granátů ráže 152 mm. V dubnu 2026 ruské ministerstvo dopravy oznámilo napojení nového silničního mostu přes řeku Tumen na rusko-severokorejské hranici, který Moskva popisuje jako „strategický projekt pro obchod a logistiku“.

Tahle blízkost z Ruska dělá stát, který má k Pchjongjangu reálný přístup. Zároveň z něj ale dělá asi nejméně neutrálního prostředníka, jakého si lze představit. Soul si toho je vědom. Na summitu s Evropskou unií v Bruselu v červnu 2026 jihokorejská strana společně s EU odsoudila „nelegální vojenskou spolupráci Ruska a KLDR“. A vzápětí přes tutéž Moskvu hledá cestu k dialogu.

Podle nás je to pragmatismus v čisté podobě. Když vám soused nezvedá telefon, pošlete vzkaz přes toho, kdo k němu má klíč, i když tomu člověku úplně nedůvěřujete. Soul nehledá spojenectví s Moskvou. Hledá poštovní schránku.

Co znamená „trvalý mír“ v jihokorejských dokumentech

Formulace „trvalý mír“ není jen rétorika. V jihokorejských vládních materiálech má konkrétní obsah, rozepsaný do kroků. Pětiletý rámec „mírového soužití“ schválený 19. března 2026 a navazující akční plán ministerstva sjednocení z 5. srpna 2026 obsahují mimo jiné:

• Obnovu prvků mezikorejské vojenské dohody z 19. září 2018
• Zavedení „mírových pojistek“ v pohraničí a krizových komunikačních mechanismů
• Mírové využití demilitarizované zóny včetně rozšíření provozu DMZ Peace Link Train
• Nahrazení konfrontační terminologie typu „hlavní nepřítel“
• Civilní výměny, humanitární projekty, práci s rozdělenými rodinami
• Dlouhodobě přechod od příměří k mírovému režimu, tedy formální ukončení korejské války

Pro srovnání: v roce 2018 existovaly přímé summity Kim Čong-una a Mun Če-ina, horké linky, plán na stálou společnou kancelář v Kesongu a konkrétní závazky obou stran. Pchanmundžomská deklarace z dubna 2018 byla dokument, pod kterým byly dva podpisy. V roce 2026 Soul teprve hledá, jak do Pchjongjangu vůbec dostat vzkaz.

Washington mlčí, ale napětí je cítit

Explicitní americká reakce na moskevský kanál, ať už souhlas, nebo nesouhlas, veřejně dohledatelná není. Co dohledatelné je, naznačuje zvýšenou citlivost. Jihokorejská velvyslankyně ve Washingtonu 13. října 2026 hovořila o omezeních ve vysoké komunikaci s Bílým domem. O tři dny dříve Jonhap popsal, že Washington očekává od Soulu dodržování aliančních standardů při zpravodajské spolupráci, formulace, která v diplomatickém jazyce znamená „pozor na to, s kým a jak jednáte“.

Pro evropský kontext stojí za zmínku, že Jižní Korea je dnes klíčovým dodavatelem zbraní pro NATO. Podle dat SIPRI pocházelo 47 % polských dovozů hlavních zbraní v letech 2021–2025 právě z Jižní Koreje. Soul přitom oficiálně drží linii, že Ukrajině neposkytuje smrtící zbraně. Případné prohloubení kontaktů s Moskvou by nemuselo ohrozit dodávky přímo, ale mohlo by zkomplikovat budoucí exportní a koordinační rozhodování, a to je riziko, které evropské hlavní města včetně Prahy sledují.

Sondáž, ne průlom

Celý moskevský kanál je v tuto chvíli spíš test než výsledek. Bez ochoty Pchjongjangu přijmout i nepřímou komunikaci se nic zásadního nepohne. Kim Jo-čong v říjnu 2026 řekla, že sever „nenechá ani sebemenší prostor“ pro kontakt se Soulem. To je jasný signál.

Přesto má jihokorejská iniciativa svou logiku. Krizové vzkazy, ověření, zda existuje vůbec prostor pro budoucí jednání, sondování podmínek, i to jsou výsledky, které mohou jednou zabránit incidentu na jedné z nejozbrojenějších hranic světa. Soul si vybral nepříjemného pošťáka. Ale když je schránka zamčená, nevybíráte si podle sympatií, vybíráte podle toho, kdo má klíč.