Tak chce vzdorovat Rusku? Jediné továrně na 155mm dělostřelecké granáty ve Francii hrozí uzavření

Dne 9. července 2026 vstoupil inspektor do areálu starého arzenálu v Tarbes na úpatí Pyrenejí. Co našel, přimělo prefekturu jednat: pět tlakových zařízení mělo propadlé revize, dalších devět se k témuž blížilo. Příkaz podepsaný 9. října a zveřejněný o tři dny později dává závodu čas do 31. prosince 2026, buď všechna zařízení projdou rekvalifikací, nebo budou odstavena. A bez hydraulických lisů poháněných právě těmito tlakovými prvky se těla granátů kovat nedají. Nejde tedy o formální administrativní záležitost. Jde o provozní existenci továrny, na níž stojí celý francouzský upstream 155mm dělostřelecké munice.

Jeden závod, jeden řetězec, jeden problém

Les Forges de Tarbes není výrobce kompletní munice. Závod vyrábí těla granátů, ocelové polotovary, které pak putují do finální kompletace u KNDS Ammo France, kde se plní výbušninou a osazují zapalovači. Bez těchto těl se ale celý domácí řetězec láme. A právě Tarbes je podle svědeckých výpovědí v parlamentním slyšení Národního shromáždění jediným francouzským výrobcem těl velkorážových granátů, zejména ráže 155 mm pro systémy Caesar.

Jak se to stalo? Desetiletí deindustrializace a restrukturalizací. Závod prošel rukama státního GIATu, Nexteru, Vallourec, Altifortu. V roce 2021 jej po soudním povolení převzala skupina Europlasma a přejmenovala na Les Forges de Tarbes. Přišly první investice, nové stroje, státní vratné zálohy. Podle oficiální odpovědi vlády z listopadu 2025 se dodávky mezi prvním čtvrtletím 2024 a prvním čtvrtletím 2025 téměř zdvojnásobily. Jenže ministerstvo zároveň přiznalo, že „těžké operace“ k zabezpečení kapacity ještě zbývají.

Zbývají dodnes. A teď k nim přibyl bezpečnostní termín.

Finanční křehkost, která se potkává s technickou

Prefekturní příkaz není jediný tlak, který se na Tarbes valí. Účetní závěrka za rok 2024 ukazuje ztrátu 346 822 eur a povinnost narovnat kapitálovou situaci, rovněž do 31. prosince 2026. Dva nezávislé termíny, jeden finanční a jeden bezpečnostní, se potkávají ve stejném měsíci ve firmě, jejíž zaměstnanci v otevřeném dopise z roku 2026 popisují opakované odstávky, nejistotu zakázek a propast mezi strategickými prohlášeními a realitou provozu.

Podle odborného tisku a zaměstnanců byla výroba přerušená zhruba od poloviny srpna do poloviny září 2026. Firma v srpnu žádala prefekturu o posun termínu pro objednání rekvalifikace s odkazem na obtížné hledání dodavatele a nákladovost zásahu. Tři měsíce do konce roku jsou velmi málo, zvlášť pro závod, který kombinuje zastaralý strojní park s napjatou likviditou.

Přitom KNDS s Tarbes v prosinci 2025 podepsal tříletý kontrakt na 60 000 až 150 000 těl 155mm granátů pro roky 2026–2028. Objednávka existuje. Otázka je, jestli existuje závod schopný ji splnit.

Francie versus zbytek aliance: rozdíl v redundanci

Problém Tarbes vynikne ve srovnání s tím, jak k výrobě 155mm munice přistupují ostatní spojenci:

• USA míří na 100 000 kusů 155mm munice měsíčně. Nová linka v Camdenu má sama produkovat 50 000 hotových projektilů měsíčně při plném provozu.
• Rheinmetall cílí na 1,5 milionu 155mm granátů ročně do roku 2030 a výrobu rozkládá do více závodů.
• Nammo popisuje výrobu 155 mm „ve velkém měřítku“ napříč několika lokalitami v Norsku a Finsku.
• Česká STV GROUP od konce roku 2025 rozjíždí domácí výrobu kovaných těl s kapacitou přes 100 000 kusů ročně pro rok 2026. Česko navíc v roce 2024 zprostředkovalo Ukrajině asi 1,5 milionu kusů dělostřelecké munice, z toho 500 000 ráže 155 mm.

Francie v tomto segmentu nemá problém s know-how. Má problém s koncentrací. Jeden závod, jeden vlastník, jeden stárnoucí areál. V terminologii průmyslového řízení rizik jde o učebnicový jediný bod selhání.

Co to znamená pro Ukrajinu a pro Francii

Krátkodobě by výpadek Tarbes nezpůsobil okamžitý kolaps dodávek na frontu. Existují zásoby, rozpracovaná výroba, alianční zdroje. NATO v červenci 2026 spustilo projekt generické 155mm munice právě proto, aby výroba nebyla závislá na jednom článku. Delší odstávka by ale oslabila francouzskou schopnost plnit kontrakty v čase a zvýšila závislost na zahraničních dodavatelích těl, což je přesný opak „strategické suverenity“, kterou Paříž deklaruje.

Francie chce být lídrem evropské obrany. Chce vzdorovat ruskému tlaku, posilovat Ukrajinu, budovat evropský obranný pilíř. Ale část této ambice stojí na jediném zanedbaném úzkém hrdle v pyrenejském městečku se 42 000 obyvateli. Politická vůle vyrábět víc naráží na průmyslovou realitu, a ta má termín 31. prosince 2026.