Turecký Hürjet boduje v NATO, Španělsko chce dalších 15 strojů. Má úplně vyšachovat americký F-5M

Dne 14. října 2026 vystoupil šéf Turkish Aerospace Mehmet Demiroğlu před novináře a řekl věc, která v evropském obranném průmyslu zvedla obočí: Madrid plánuje k už objednaným třiceti letounům Hürjet přikoupit dalších patnáct. Celkem by tak Španělsko provozovalo čtyřicet pět tureckých strojů, přesně tolik, kolik jako strop stanovil španělský královský dekret z září 2025. Nejde přitom o pouhou výměnu jednoho typu za jiný. Vzniká nový výcvikový ekosystém, který má definitivně odstavit americké F-5M sloužící ve španělském letectvu od roku 1970. A klíčový detail: celý program nevede Ankara, ale Airbus.

Co je Hürjet a proč zaujal

Hürjet je jednomotorový, dvoumístný nadzvukový letoun, který Turkish Aerospace vyvinula jako náhradu za stárnoucí americké cvičné stroje T-38 a F-5. První let absolvoval 25. dubna 2023 a od té doby nasbíral přes pět set testovacích letů na dvou prototypech, překonal rychlost zvuku a podnikl zahraniční přelet do Egypta. Výrobce uvádí maximální rychlost Mach 1,4 (přibližně 1 715 km/h), dostup přes 13 700 metrů a užitečné zatížení kolem 3 400 kilogramů.

Samotná čísla ale nejsou to, co Španělsko přesvědčilo. Podle TUSAS je Hürjet navržený tak, aby piloty připravoval na přechod k letounům páté generace, s moderním rozhraním kokpitu, integrovaným výcvikovým systémem Training 360 a schopností plnit i role protivníka v simulovaném boji nebo akrobatického letounu. Právě ta šíře využití dělá z jednoho typu náhradu za celý výcvikový řetězec, který dnes ve Španělsku drží pohromadě padesát let starý F-5M.

Proč Španělsko a proč Airbus

Španělský F-5M je modernizovaná verze Northropu F-5, vyráběná v licenci firmou CASA. Podle oficiální karty španělského letectva dosahuje maximální rychlosti 1 445 km/h a unese 1 680 kilogramů výzbroje, ale postrádá útočnou elektroniku a jeho avionika je generačně na hraně. Letouny slouží u výcvikového křídla Ala 23 na základně Talavera la Real, a právě tam má vzniknout centrum nového programu.

Konstrukce celého kontraktu je promyšlená tak, aby Madrid mohl projekt politicky i průmyslově obhájit jako národní program, ne jako prostý dovoz. Hlavním dodavatelem není Turkish Aerospace, ale Airbus. Šedesát procent programu má nést španělský průmysl. První dva letouny budou konvertovány v závodě Getafe, zbylých dvacet osm v novém přestavbovém centru přímo ve Španělsku. Výsledná verze ponese vlastní španělské označení SAETA II a bude zahrnovat lokální simulátory, logistiku i schopnost systém dál rozvíjet bez závislosti na Ankaře.

Turecká strana tvrdí, že Hürjet ve španělském tendru porazil americkou i italskou konkurenci. Španělské oficiální dokumenty poražené typy nepojmenovávají, ale výběr tureckého stroje pod evropskou hlavičkou Airbusu je sám o sobě výmluvný. Madrid si vybral platformu, která mu dává průmyslový podíl, technologický transfer a strategickou suverenitu, a zároveň je cenově dostupnější než zavedená konkurence.

Harmonogram: kdy F-5M skutečně odejdou

Úplné vyšachování F-5M nebude otázkou jednoho roku. Airbus rozepsal dodávky do dvou fází:

• 2028–2029: první fáze, příchod třiceti letounů v základní konfiguraci, zahájení výcviku na kurzu 2029/2030.
• 2031–2035: druhá fáze, dodávky „pošpanělštěné“ verze SAETA II s plnou integrací do výcvikového systému ITS-C.

Královský dekret 848/2025 přitom už od začátku počítal s akvizicí až čtyřiceti pěti strojů. Výrok Demiroğlua o dalších patnácti kusech tedy není náhlá otočka, je to možné doplnění dříve schváleného stropu. Aby se záměr proměnil v pevnou zakázku, musí Madrid aktivovat zbytek schváleného rámce konkrétním kontraktačním krokem. Zatím se tak nestalo, ale právní prostor pro to existuje.

Realisticky lze úplné vyřazení F-5M čekat nejdříve v první polovině třicátých let, s dokončením celého přechodu kolem roku 2035.

Jak si Hürjet stojí v konkurenci

Na trhu pokročilých cvičných letounů pro NATO není Hürjet sám. Jihokorejský T-50 Golden Eagle létá rychlostí Mach 1,5 a slouží v šesti zemích. Italský Leonardo M-346 je dvoumotorový, provozně prověřený stroj s dostupy srovnatelnými s Hürjetem, a Polsko jich provozuje patnáct. Česko a Maďarsko zase modernizují výcvik přes L-39NG a L-39 Skyfox od Aera Vodochody.

Hürjet má oproti konkurenci výhodu v novosti programu a ve vazbě na Airbus, která mu otevírá dveře do evropského jádra. Nevýhodou je kratší provozní historie a zatím jediná exportní reference v alianci. Střední Evropa včetně Česka jde vlastní cestou, ale to neznamená, že turecký stroj nemůže oslovit další západoevropské země hledající náhradu za stárnoucí typy.

Co to znamená pro Turecko v alianci

Šéf turecké obranné agentury Haluk Görgün v říjnu 2026 řekl, že společná turecko-španělská verze Hürjetu má být po pokrytí španělských potřeb nabízena dalším spojencům NATO. To je ambiciózní vize, ale zatím jen vize; žádný další alianční kontrakt veřejně potvrzen není.

Přesto je španělský kontrakt pro Turecko průlomový. Poprvé se turecká vojenská platforma dostává do evropského jádra aliančního pilotního výcviku, a to ne jako levná alternativa, ale jako základ programu vedeného Airbusem s šedesátiprocentním podílem domácího průmyslu. Turecko se tím posouvá z role dodavatele na periferii k roli partnera v systému, který má vychovávat budoucí piloty stíhaček páté generace.

Jedna exportní smlouva ještě nedělá aliančního šampiona. Ale dveře, které Hürjet ve Španělsku otevřel, už zavřít nepůjde.