Zoufalství, protože nepostupuje: Rusko povolalo zpět Surovikina, aby v zimě zlikvidoval energetiku celé Ukrajiny

Sergej Surovikin, přezdívaný „Generál Armageddon“, se v ruském válečném příběhu objevuje vždy, když Moskva potřebuje výsledky, které jí pozemní boje nedávají. V říjnu 2022 ho Kreml jmenoval velitelem celé operace na Ukrajině a během několika týdnů začaly koordinované vlny raket a dronů systematicky ničit ukrajinské elektrárny a rozvodny. Po wagnerovské vzpouře v červnu 2023 zmizel z veřejného prostoru, působil podle Le Monde u ruských vojenských poradců v Alžírsku. Když se ale před zimou 2025/2026 znovu začalo skloňovat jeho jméno v souvislosti s Ukrajinou, signál byl jasný: Rusko chystá energetickou válku v dosud nevídaném měřítku.

Fronta, která se nehne

Čtvrtý rok války přinesl paradox. Rusko drželo iniciativu, postupovalo na několika úsecích fronty, ale strategický průlom, ten, který by změnil charakter konfliktu, nepřišel. Polský analytický institut OSW ve své únorové analýze z roku 2026 shrnul situaci jednoznačně: fronta se stabilizovala, vyjednávání stagnovala. Dílčí územní zisky v řádu kilometrů stály Rusko obrovské ztráty na technice i lidech, aniž by přinesly operační převahu.

Právě tady se rodí to zoufalství. Není to panika ani chaos. Je to kalkulace silnějšího hráče, který zjistil, že samotná pozemní válka mu rozhodnutí nepřinese. A tak se tlak přesunul jinam, na města, teplárny, rozvodny a plynovou infrastrukturu. Cílem nebylo porazit ukrajinskou armádu v poli, ale zlomit zázemí, které ji živí.

Generál Armageddon a jeho stín

Přímé oficiální potvrzení, že Surovikin byl pro zimu 2025/2026 vrácen do velení ruské kampaně na Ukrajině, veřejně dohledatelné není. Kreml s jeho statusem pracuje neprůhledně od roku 2023; po wagnerovské vzpouře byl podle Reuters odstraněn z čela vzdušných sil, objevil se v Alžírsku a jeho jméno z organizačních struktur tiše zmizelo.

Co ale zmizet nemůže, je doktrína, kterou ztělesňuje. Surovikinovo jmenování v říjnu 2022 předcházelo systematickým úderům na energetiku, které tehdy poprvé ukázaly, že Moskva je ochotná cíleně ničit civilní infrastrukturu jako nástroj nátlaku. Ať už byl v zimě 2025/2026 u velitelského stolu osobně, nebo ne, kampaň nesla jeho rukopis. Tentokrát ovšem v daleko drsnějším provedení.

Zima, která šla po teplu

Rozdíl oproti zimě 2022/2023 byl zásadní. Tehdy Rusko cílilo především na elektřinu, elektrárny a rozvodny. V zimě 2025/2026 se záběr rozšířil. Podle tematické zprávy OHCHR šly koordinované vlny střel a dronů, často se stovkami zbraní v jediném úderu, systematicky i po:

• plynové infrastruktuře, která zásobuje domácnosti i teplárny,
• centralizovaném vytápění, na němž závisí většina městských bytových domů,
• přenosové a distribuční síti, jejíž poškození vyřadí celé regiony najednou.

Mezinárodní agentura pro energetiku (IEA) už v říjnu 2025 varovala, že Rusko vedlo největší letecký útok od začátku invaze a že cílí nově i na plyn. Teploty v zimě 2025/2026 padaly pod minus dvacet stupňů. Výpadek elektřiny v takovém mrazu neznamená jen zhasnuté světlo, znamená zamrzlé radiátory, nefunkční vodovody, uzavřené nemocnice.

Výsledek? Monitorovací mise OSN v únoru 2026 zaznamenala, že v lednu zasáhly útoky nejméně 17 regionů a Kyjev. Miliony lidí měly proud jen několik hodin denně. Stovky tisíc zůstaly týdny bez topení a teplé vody.

Ukrajina se připravovala, a přesto nestačilo

Kyjev na zimní kampaň čekal. Vláda schválila akční plán už v říjnu 2025, dokončila údržbu jaderných bloků, vytvořila zásoby uhlí a plynu, posílila napojení na evropský trh. Všech devět bloků ve třech jaderných elektrárnách bylo v provozu. EU přispěla částkou přes 23 miliard korun, dodala přes 11 tisíc generátorů a 7 tisíc transformátorů. Česko v únoru 2026 poslalo 55 dieselových generátorů ze státních rezerv v hodnotě 10 milionů korun, primárně pro Dněpropetrovskou oblast.

Jenže systém byl po třech letech úderů křehký. Disponibilní řiditelná kapacita dramaticky klesla oproti předválečnému stavu a každý nový zásah odhaloval, jak málo rezerv zbývá. Příprava zmírnila dopady, ale nemohla je eliminovat. Ukrajinské ministerstvo vnitra v lednu 2026 doporučovalo domácnostem mít zásobu pitné vody, jídla a léků na tři až pět dní a připravenou evakuační tašku. To není jazyk země, která situaci zvládá, to je jazyk země, která přežívá.

Dopad, který sahá až do Česka

Humanitární tlak zimní kampaně se neomezil na ukrajinské hranice. IOM v únoru 2026 odhadovala, že 325 tisíc Ukrajinců, kteří se vrátili domů, je ohroženo opětovným vysídlením, a více než třetina z nich zvažovala odchod do zahraničí. Česko přitom k srpnu 2026 hostilo téměř 400 tisíc lidí s dočasnou ochranou a v přepočtu na obyvatele bylo v EU na prvním místě. Každá další vlna útoků na ukrajinskou energetiku tak nepřímo dopadá i na české školy, byty a rozpočty obcí.

Ruská strategie ničení civilní infrastruktury není projevem síly na bojišti. Je to přiznání, že bojiště samo o sobě nestačí. Kreml vsadil na to, že mráz a tma zlomí vůli rychleji než tanky. Nezlomily, ale cena, kterou za to Ukrajinci platili, byla brutální.