Rusko chce dobýt celou Ukrajinu a vyhnout se válce s NATO. Klíčem má být levý břeh Dněpru a vržení sil na Pobaltí

Dne 24. června 2026 se na proruském portálu Narod Jedin objevil text podepsaný profilem „Vojská pomalé reakce“. Autor v něm krok za krokem popisuje, jak by Rusko mělo zničit mosty přes Dněpr, odříznout ukrajinské síly na levém břehu od zásobování a proměnit řeku v novou obrannou linii. Teprve potom, s uvolněnými jednotkami a zkrácenou frontou, by mělo přesunout těžiště k bělorusko-polské a litevské hranici a vytvořit „pěst u Suwałského koridoru“. Nejde o dva oddělené plány. Je to jedna sekvence, jejíž logika stojí na prostém předpokladu: čím kratší fronta na Ukrajině, tím víc sil zbývá na odstrašení Aliance.

Mechanika scénáře: mosty, řeka, nová hranice

Proruský text staví první fázi na systematickém vyřazení mostních přechodů přes Dněpr. Bez nich by ukrajinské jednotky na levém břehu ztratily přísun munice, paliva i rotací. Dněpr, široký v dolním toku přes kilometr, by se stal přirozenou bariérou, kterou je mimořádně obtížné překonat pod palbou.

Jenže právě zde naráží propagandistická konstrukce na realitu. Zkušenost z Chersonské oblasti v roce 2022 ukázala, že ani opakované přesné údery na velké mosty je nedokázaly jednorázově „srazit“. Ukrajina tehdy systematicky ničila přechody přes Dněpr u Chersonu, ale Rusové je nahrazovali pontony a provizorními přejezdy. Velké železobetonové mosty jsou mimořádně odolné cíle. A naopak, od listopadu 2022 se nikomu nepodařila velká přesříční operace v tomto prostoru, jak upozorňuje Critical Threats. I dílčí ruský cíl znovu ovládnout zbytek Chersonské oblasti by vyžadoval přechod přes Dněpr, zřízení předmostí na pravém břehu a přesuny sil, které dnes Rusko na frontě nemá k dispozici.

Ukrajinské hodnocení ruských cílů, publikované analytikem Pavlem Palisou v červnu 2025, sice pracuje s ruskou ambicí ovládnout území východně od Dněpru, ale současně upozorňuje, že by to vyžadovalo mnohem rozsáhlejší operace, než ukazuje současný stav fronty.

Od Dněpru ke Kaliningradu: jedna nátlaková logika

Druhá část scénáře je z evropského pohledu znepokojivější. Podle textu by Rusko po stabilizaci na Dněpru přesunulo uvolněné síly, protivzdušnou obranu a logistiku směrem k Bělorusku a k hranicím Polska a Litvy. Cíl není abstraktní „celé Pobaltí“. Je to zcela konkrétní prostor: Suwałský koridor, asi 65 kilometrů široký pás mezi Polskem a Litvou, který je jedinou pozemní spojnicí pobaltských států se zbytkem NATO.

Proruský autor mluví o „pěsti u Suwałského koridoru“. Atlantic Council ve své strategické studii z února 2026 pracuje přímo s variantou ruského pozemního mostu do Kaliningradu přes Litvu. Záměr je jasný: odradit NATO od případné blokády nebo izolace Kaliningradu a vytvořit hrozbu odříznutí Estonska, Lotyšska a Litvy od spojeneckých posil.

Je důležité dodat, co tento text není. Nepodařilo se dohledat žádný veřejný dokument Kremlu ani ruského generálního štábu, který by tuto sekvenci Dněpr–Pobaltí formuloval jako oficiální doktrínu. Portál Narod Jedin sám nese redakční disclaimer, že názor autora se nemusí shodovat s názorem redakce. Jde o proruský analytický narativ, nikoli o odtajněný válečný plán.

Jak daleko je Rusko od naplnění

Rétoricky už je motiv přítomný. Vojensky ale Rusko nestojí těsně před realizací celé sekvence. Srovnání se startovní pozicí z roku 2022 je výmluvné.

Tehdy Moskva nešla po „stabilizaci na Dněpru“. Podle studie RUSI počítal původní plán s asi desetidenní invazí, rychlým obsazením Kyjeva, administrativních center na levém břehu, ovládnutím mostů přes Dněpr a postupem na jihu i po pravém břehu směrem k Mykolajivu a Oděse. Rusko tehdy mosty záměrně neničilo, potřebovalo je pro vlastní logistiku okupace. Současný proruský scénář je jiný žánr: ne blitzkrieg, ale opotřebovací strategie s geostrategickým přesahem.

Generální tajemník NATO 14. října 2026 v Tallinu řekl, že Aliance nevidí bezprostřední vojenskou hrozbu proti svému území. Zároveň ale zdůraznil připravenost bránit „každý centimetr“. Na východním křídle stojí devět mnohonárodních battlegroups, funguje nový Force Model i Allied Reaction Force a právě probíhá cvičení STEADFAST DUEL 2026, největší alianční cvičení kolektivní obrany podle článku 5 na operační úrovni.

Co to znamená pro Česko

Pobaltí není vzdálená fronta. Česká republika přispívá do battlegroups v Lotyšsku i Litvě. Obranná strategie ČR z roku 2023 explicitně staví bezpečnost země na členství v NATO a na zapojení do mezinárodních struktur společné obrany. Jakýkoli scénář zahrnující tlak na Suwałský koridor by znamenal vyšší nároky na alianční logistiku, protivzdušnou obranu, průchod spojeneckých sil a české závazky na východním křídle.

Útok na pobaltského člena NATO by spadal do logiky článku 5 Washingtonské smlouvy. Ta ovšem nestojí na automatické šabloně jedné reakce, každý člen pomáhá způsobem, který „považuje za nutný“. V českém případě je vojenské zapojení reálné už proto, že ČR je do obrany východního křídla prakticky zapojená dnes.

A co může Západ udělat, aby scénář zůstal na papíře? Atlantic Council jmenuje konkrétní kroky: předzásobení klíčových směrů, opevnění terénu kolem Suwałského koridoru, růst průmyslové výroby munice, odstranění mezer v protivzdušné obraně a elektronickém boji, rozvoj protidrónových kapacit a pokračující podpora Ukrajiny, která drží ruské síly vázané daleko od hranic Aliance.

Humanitární cena, která se už platí

Za strategickými šipkami na mapě stojí lidé. Human Rights Watch v červenci 2026 popsala „pekelné podmínky“ pro civilisty v okupované části Chersonské oblasti na východním břehu Dněpru: nedostatek jídla, zdravotní péče, nebezpečí při jakémkoli pokusu o evakuaci. Ve stejném měsíci Světový potravinový program oznámil zásah humanitárního skladu v Dnipru dronovými údery a varoval před trendem útoků na humanitární infrastrukturu. Další narušení mostních přechodů by tuto situaci dramaticky zhoršilo.

Proruský scénář „Dněpr–Pobaltí“ je dnes spíš strategické přání než proveditelný plán. Ale právě proto, že jeho logika je vnitřně konzistentní a rezonuje s reálnými ruskými ambicemi, ho západní bezpečnostní komunita nebere jako fantazii. Bere ho jako scénář, kterému je třeba předcházet, a na který je třeba být připraven.