Kvůli střelám pro Ukrajinu mění EU pravidla. Chce zabránit Rusku, aby ji totálně zdecimovalo

Dne 7. září 2025 vypustilo Rusko na Ukrajinu 810 dronů, čtyři balistické a devět řízených střel během jediné noci. Kombinovaný úder tohoto rozsahu dokáže přetížit i hustou protivzdušnou obranu, a právě interceptory schopné zastavit balistické hlavice typu Iskander, Kinžal nebo Cirkon jsou na Ukrajině chronicky nedostatkovým zbožím. Brusel proto sáhl k výjimce, kterou jeho vlastní legislativa předvídá, ale kterou dosud nikdo nepoužil: umožnil, aby evropské peníze proudily přímo k americkému výrobci střel PAC-3 pro systém Patriot. Nejde o zrušení všech pravidel. Jde o cílené prolomení jednoho konkrétního, a o závod s časem před další zimou.

Co přesně se mění a proč

Unijní obranný nástroj SAFE standardně vyžaduje, aby nejméně 65 % hodnoty komponent pocházelo z EU, Ukrajiny nebo zemí EHP a EFTA. Navazující Ukraine Support Loan pak dává přednost evropským dodavatelům. Logika je průmyslová i strategická: posilovat evropskou obrannou základnu, ne posílat peníze za oceán.

Jenže nařízení EU 2026/467 obsahuje článek 13 odstavec 5, který umožňuje výjimku pro situace, kdy v Evropě neexistuje srovnatelný produkt v potřebném čase a objemu. Členské státy tuto derogaci nyní aktivovaly. Evropská komise výslovně uvádí, že jde o „výjimečné a přísně omezené opatření“, ne o plošné otevření dveří americkému průmyslu, ale o uznání, že proti ruským balistickým střelám dnes funguje hlavně Patriot a evropský SAMP/T nestíhá navyšovat výrobu dost rychle.

Reuters v březnu 2026 uváděl, že roční produkce PAC-3 činí zhruba 600 kusů a i toto číslo je napjaté pro americké a alianční potřeby. Francouzsko-italský SAMP/T NG nabízí na papíře srovnatelné parametry (360° pokrytí, záchyt nad 150 km, až 48 střel Aster v baterii), ale jeho výrobní kapacita prostě nerostla tempem, které by Patriot nahradilo. Tady končí průmyslová politika a začíná aritmetika války.

Jak peníze doputují ke střelám

Samotná výjimka v unijním úvěru je jen jeden dílek skládačky. Hlavním kanálem, kterým interceptory Patriot reálně proudí na Ukrajinu, je alianční mechanismus PURL (Prioritized Ukraine Requirements List). Spustily ho USA a NATO v létě 2025 a funguje jednoduše: Kyjev definuje priority, Washington a aliance je schválí, spojenci skládají peníze do balíků po zhruba 500 milionech dolarů a Spojené státy zajišťují nákup a dodání. NATO samo zbraně nekupuje, ale koordinuje logistiku přes strukturu NSATU.

Čísla mluví jasně. K červenci 2026 PURL nasbíral 6,7 miliardy dolarů a financoval přes deset balíků. Podle ukrajinské vlády tímto kanálem prošlo kolem 95 % všech interceptorů Patriot dodaných Ukrajině. Británie v září 2026 oznámila příspěvek 100 milionů liber do PURL s výslovným cílem dodat střely „před zimou“. Ukrajinský premiér Šmyhal přitom odhadl celkovou potřebu balíků PURL pro rok 2026 na 15 miliard dolarů. Dosavadních 6,7 miliardy je tedy necelá polovina.

Unijní výjimka teď umožňuje, aby i evropské úvěrové peníze tekly do tohoto rozběhnutého aliančního proudu, místo aby čekaly na evropskou alternativu, která zatím existuje spíš v plánech než na výrobních linkách.

Proč EU mluví o „zdecimování“

Slovo je silné, ale data za ním stojí tvrdá. Podle OHCHR prudce vzrostl počet obětí ruských dlouhodosahových útoků v roce 2025, přičemž cílem nebyla fronta, ale zázemí: elektrárny, teplárny, plynárenská infrastruktura, vodárny. K lednu 2026 přišla Ukrajina po okupaci a cílených úderech o více než polovinu předválečné výrobní kapacity elektřiny. V Kyjevě zůstalo po lednových útocích bez centrálního topení přes 1 100 bytových domů. Mezinárodní energetická agentura varovala, že Ukrajina bude před koncem topné sezóny potřebovat nejméně dalších 4,4 miliardy kubíků plynu navíc, pokud útoky na plynárenskou síť nepoleví.

Rusko nemusí prorazit frontu, aby způsobilo kolaps. Stačí systematicky ničit to, co drží zemi při životě v minus dvaceti: elektřinu, teplo, vodu. Každá balistická střela, kterou Patriot nesestřelí, protože chybí interceptor, je potenciálně tisíce lidí bez proudu na několik dní. Každý Kinžal, který projde, je poškozený transformátor, jehož náhrada trvá měsíce. Právě tohle má EU na mysli, když mluví o zabránění devastaci: ne jednorázový apokalyptický úder, ale pomalé, metodické drcení civilní infrastruktury útok za útokem, noc za nocí.

Kde je v tom Česko

Česká republika nepatřila mezi státy účastnící se takzvané posílené spolupráce pro samotný Ukraine Support Loan, takže český rozpočet přímo tento unijní úvěr nenese. Prezident Zelenskyj po únorovém jednání s Petrem Pavlem v roce 2026 zmínil, že lídři „posoudili možnou účast Česka v iniciativě PURL“; veřejně potvrzená konkrétní částka ale k dispozici není.

Prostor pro přímé darování vlastní moderní protivzdušné obrany je navíc omezený. Česká armáda přezbrojuje ze sovětského systému 2K12 Kub na izraelský SPYDER, jehož první baterie je ve výrobě a počáteční operační schopnosti má dosáhnout v roce 2026, plných až v roce 2028. Patriot Česko nevlastní. Případný český příspěvek k ochraně ukrajinského nebe tak vede spíš přes finanční vklad do aliančních mechanismů než přes darování techniky ze skladů.

Závod, který nemá cílovou čáru

Americká armáda v dubnu 2026 oznámila urychlení výroby PAC-3 MSE, ale i zrychlená linka má své limity, a ruský arzenál balistických a řízených střel je hluboký. Výjimka v evropských pravidlech odemyká peníze, nikoli továrny. Skutečná otázka proto nezní, jestli EU pravidla změní, ale jestli střely dorazí dřív než mráz.