Ruský odborník si vymyslel tajnou trasu dronů přes NATO, aby omluvil úspěšný útok na Petrohrad. Trajektorii se vysmáli i vlastní

V noci na neděli 18. října 2026 zasáhl Petrohrad a Leningradskou oblast největší dronový útok od začátku války. Gubernátor Alexandr Drozdenko oznámil 144 sestřelených bezpilotníků nad regionem, ruské ministerstvo obrany celostátně hlásilo přes tisíc zničených dronů za jedinou noc. Hořely objekty včetně zařízení ministerstva obrany v Bolšoj Ižoře, bez proudu zůstalo asi dvacet tisíc lidí v Janinu, evakuováno bylo přes šest set osob a letiště Pulkovo omezilo provoz. Byla to třetí taková noc v řadě. A právě v tu chvíli potřeboval někdo rychle vysvětlit, jak se to mohlo stát, aniž by přiznal, že ruská obrana selhala.

Mapa, kterou si Koc nakreslil sám

Alexandr Koc, prokremelský vojenský novinář s více než milionem odběratelů na Telegramu, přišel s odpovědí ještě téhož dne. Na svém kanálu zveřejnil mapu s trasou, po které měly ukrajinské drony údajně doletět k Petrohradu. Nikoli ruským vzdušným prostorem, ale podél hranic NATO.

Konkrétní linka vypadá takto: drony podle Koce startují na severu Ukrajiny, vstupují do litevského vzdušného prostoru přes Kaunas, pokračují na Panevėžys a Biržai, přelétávají do Lotyšska přes Ogre, dál přes Vidzeme do jižního Estonska, kolem Čudského jezera a Narvy, nad Kingisepp a podél pobřeží Finského zálivu k cílům u Primorsku a Ust-Lugy. Starší, obecnější verze vedla přes Latgalii a jihovýchod Estonska.

Zní to jako detailní zpravodajská rekonstrukce. Jenže Koc neměl radarová data, neměl trosky, neměl vyšetřovací zprávu. Měl jen několik oficiálních hlášení z různých zemí a metodu „spoj body na mapě“.

Proč se koridor rozpadá bod po bodu

Stačí položit Kocovu mapu vedle toho, co skutečně řekly vlády dotčených zemí, a celá konstrukce se hroutí.

• Litva: Ministr obrany Robertas Kaunas uvedl, že objekt, kvůli němuž bylo ráno uzavřeno letiště v Kaunasu, předběžně přiletěl z Polska, tedy z opačného směru, než Kocova trasa předpokládá.
• Lotyšsko: Armáda vyhlásila výstrahu v oblastech Bauska, Aizkraukle a Ogre, ale sama konstatovala, že nebylo potvrzeno, zda radarový cíl vůbec byl dron. Aktivovány byly stíhačky NATO, žádný zásah ani identifikace nenásledovaly.
• Finsko: Obranné síly od 02:45 uzavřely vzdušný prostor nad východním Finským zálivem, už potřetí za tři noci. Opatření ale výslovně popsaly jako preventivní, tedy přípravu na možnou obranu proti dronům, nikoli jako potvrzení, že bezpilotníky finským nebem skutečně letěly.
• Estonsko: Žádné veřejné varování ani potvrzení průletu. Estonský systém EE-ALARM přitom upozorňuje obyvatele jen při bezprostředním ohrožení v konkrétní zóně; absence poplachu tedy neznamená „otevřené nebe“, ale absenci potvrzené hrozby.

Koc vzal časovou blízkost několika různých incidentů a prohlásil ji za jednu souvislou trasu. Jenže litevský objekt letěl z Polska, lotyšský objekt možná nebyl ani dron a finské restrikce byly preventivní. To nejsou díly jedné skládačky. To jsou střepy z různých hrnků.

Starý trik v novém kabátě

Říjnová mapa není Kocův originální nápad. Už na jaře 2026 se v ruském informačním prostoru rozjela koordinovaná kampaň o tom, že Pobaltí „otevřelo nebe“ ukrajinským dronům. Investigativní projekt Re:Baltica a LSM zdokumentoval, jak narativ putoval z telegramových kanálů do ruské státní televize a odtud do agenturních zpráv. Komentátoři jako Jurij Knutov nebo Sergej Mardan jej rozvíjeli, někteří šli až k návrhům sestřelovat cíle „už nad Pobaltím“.

Koc teď po rekordním zásahu Petrohradu recykluje totéž schéma. Logika je průhledná: pokud drony přiletěly „cizím nebem“, problém není v ruské protivzdušné obraně, ale v údajné spoluúčasti NATO. Těžiště se přesouvá z otázky „jak to prošlo“ na otázku „kdo to pustil“. A to je přesně ten posun, který Kreml potřebuje.

Přitom když v květnu 2026 vstoupil dron do estonského vzdušného prostoru a byl vizuálně identifikován, rumunské F-16 v rámci mise Baltic Air Policing jej sestřelily. Aliance tedy reaguje, když má co identifikovat a zasáhnout.

Proč je Petrohrad tak citlivé místo

Druhé největší ruské město, kulturní symbol, sídlo klíčového průmyslu. Ukrajinské drony sem dolétají zhruba tisíc kilometrů, vzdálenost, o které v červnu mluvil i Volodymyr Zelenskyj. Dřívější útoky na Leningradskou oblast se odehrávaly v menším měřítku. Říjnový zásah byl jiný: RBC jej označil za největší od začátku invaze, agentura AP uváděla celostátně přes tisíc zničených dronů za jedinou noc.

I přes tvrzených 144 sestřelů v regionu vznikly požáry, škody na obytných domech, výpadky elektřiny a evakuace stovek lidí. Samotná potřeba okamžitě nabídnout alternativní vysvětlení, a to ne přes oficiální kanály, ale přes prokremelského blogera, prozrazuje, jak politicky a symbolicky nepříjemný takový zásah je. Válka, kterou Kreml prezentuje jako kontrolovanou operaci daleko od ruských měst, najednou hoří na předměstích Petrohradu.

Co to znamená pro východní křídlo NATO

Pobaltské státy a Finsko řeší dronovou hrozbu jako každodenní bezpečnostní realitu, ne jako vzdálenou frontovou záležitost. V březnu 2026 vydali ministři obrany Litvy, Lotyšska a Estonska společné prohlášení, v němž žádali urgentní posílení protivzdušné obrany a připravenosti na dronové hrozby. Lotyšsko zpřísnilo pravidla zásahu: stíhačky NATO smějí zasáhnout až po vizuální identifikaci a s jistotou, že nebude ohroženo civilní obyvatelstvo. To není „otevřené nebe“. To je zodpovědný postup v mírovém vzdušném prostoru plném civilních letadel.

Pro Českou republiku jako spojence na východním křídle je relevantní hlavně precedent: členské státy posilují senzory, systémy varování a schopnosti obrany proti malým bezpilotníkům, protože válka u hranic Aliance generuje přesahy i do zemí, které nejsou přímo napadeny.

Kocova mapa funguje jako povýstřelová omluva, ne jako doložená rekonstrukce letu. Bez radarových dat, trosek a nezávislého vyšetření zůstává tím, čím od začátku byla: politickou konstrukcí, která má zakrýt fakt, že drony doletěly k Petrohradu a ruská obrana to nedokázala zastavit.