Jestli Rusové vyrazí na Finsko, čeká pěšáky smrt v poli. Nakupuje milion protipěchotních min, které vojáky děsí

Dne 10. ledna 2026 vstoupilo v platnost finské vystoupení z Ottawské úmluvy, mezinárodní smlouvy zakazující protipěchotní miny. Od té chvíle Helsinky nečekaly. Finské obranné síly obnovily výcvik branců s minovými systémy a začaly připravovat největší nákup protipěchotních zbraní v novodobé historii země. Milion kusů, domácí výroba, jasný účel: pokud by ruská pěchota někdy překročila 1 340 kilometrů dlouhou hranici, má vstoupit do předem připravených smrtících zón, ze kterých není snadná cesta ven.

Proč právě miny, a proč právě teď

Ruská invaze na Ukrajinu v únoru 2022 změnila bezpečnostní počty celé severní Evropy. Finsko, které do té doby udržovalo s Moskvou pragmatický vztah, vstoupilo do NATO a začalo přehodnocovat každý prvek své obrany. Protipěchotní miny byly na seznamu od začátku.

Logika je prostá. Mina je levná, masově vyrobitelná zbraň, která nevyžaduje obsluhu, nepotřebuje munici a funguje 24 hodin denně. Jeden kus stojí řádově stovky korun. Milion min za přibližně 100 milionů eur, tedy asi 2,5 miliardy korun, je v kontextu moderních zbrojních programů téměř zanedbatelná částka. Pro srovnání: jedna moderní stíhačka F-35 vyjde na více než dvojnásobek celého minového programu.

Finská vláda zahájila formální přípravu vystoupení z Ottawské úmluvy v dubnu 2025. Parlament souhlasil v červnu, oznámení OSN přišlo v červenci a účinnost nastala po šestiměsíční výpovědní lhůtě v lednu 2026. Proč to trvalo čtyři roky od začátku války na Ukrajině? Kombinace domácího legislativního procesu, politické debaty a formálních lhůt úmluvy. Výsledek je ale jednoznačný: Finsko se vrací ke zbrani, kterou samo zničilo. Po vstupu do Ottawské úmluvy v roce 2012 sešrotovalo přes milion starých min.

Smrt v poli: jak miny fungují v moderní obraně

Plukovník Riku Mikkonen z Finských obranných sil to v rozhovoru pro Yle popsal bez příkras. Miny nejsou zázračná zbraň, která sama zastaví armádu. Jsou jednou vrstvou v systému, který má útočící pěchotu zpomalit, způsobit jí ztráty a přinutit ji do směrů, kde na ni čeká palba obránce.

V praxi to vypadá takto: finští ženisté vytipují osy pravděpodobného postupu, lesní průseky, silniční uzly, přechody přes vodní toky. V těchto místech vzniknou překážková pásma kombinující protipěchotní miny, protitankové miny, drátěné překážky a terénní úpravy. Pěšák, který vstoupí do takového pásma, čelí skryté zbrani pod nohama nebo na úrovni pasu; mina aktivovaná nášlapem reaguje na tlak, mina s natažením lanka na zachycení drátu. Obě varianty mají jeden cíl: okamžitě vyřadit vojáka z boje.

Klíčové je, že milion min nepokryje celou hranici. To ani není záměr. Hranice s Ruskem měří 1 340 kilometrů a souvislá minová linie by byla logisticky nereálná a takticky zbytečná. Finsko staví i hraniční oplocení, ale ani to pokrývá jen asi 200 kilometrů nejcitlivějších úseků. Miny mají chránit vybrané body, místa, kudy by útočník musel projít. A právě tam ho čeká smrt v poli.

Finské obranné síly přitom nečekají na dodávky nových min. Výcvik branců už běží s takzvaným viuhkapanos, směrovou náloží, která se po připojení rozněcovacího lanka chová jako protipěchotní mina. Nové miny mají být modernější než staré finské typy putki a sakaramiina, které byly podle Mikkonena problematické a rizikové i pro vlastní personál. Domácí výroba by měla začít kolem roku 2028, o zakázky se podle dostupných informací zajímá zhruba půl tuctu finských firem včetně společností Insta, Nammo Lapua nebo Forcit.

Finsko není samo, celé východní křídlo NATO se přezbrojuje

Finský krok není izolovaný. Estonsko, Lotyšsko, Litva a Polsko oznámily vystoupení z Ottawské úmluvy ve společném prohlášení ministrů obrany už v březnu 2025. Polsku vstoupilo vystoupení v platnost 20. února 2026, Litva po účinnosti svého kroku otevřeně deklarovala možnost nákupu nebo výroby min s preferencí domácích výrobců.

Všechny tyto státy sdílejí stejný argument: Rusko nikdy nebylo stranou Ottawské úmluvy, masově používá protipěchotní miny na Ukrajině a představuje dlouhodobou bezpečnostní hrozbu. Vzdát se obranného nástroje, který protivník sám běžně nasazuje, nedává vojenský smysl.

Česko zatím jinou cestou nejde. České ministerstvo zahraničí nadále označuje Ottawskou úmluvu za úspěšný odzbrojovací nástroj, staré zásoby min byly zničeny a ve výkazech figuruje jen omezené množství kusů ponechaných pro výcvik a pyrotechnickou přípravu. České zapojení do posilování východního křídla NATO probíhá jinými kanály, například Aero Vodochody loni předalo první cvičné letouny L-39 Skyfox maďarskému letectvu pro výcvik pilotů aliance.

Humanitární cena, kterou Helsinky přijímají

Návrat k protipěchotním minám má svou temnou stránku a Finsko si ji uvědomuje. Ottawská úmluva vznikla právě proto, že miny zabíjejí a mrzačí dlouho po skončení bojů. Mezinárodní výbor Červeného kříže je označuje za „děsivé zbraně“ a připomíná, že přes 80 procent obětí min a výbušných válečných pozůstatků bývají civilisté, téměř polovina z nich děti. Kampaň za zákaz min získala Nobelovu cenu míru.

Finsko se snaží tento argument ztlumit několika závazky. Miny nebudou v míru rozmístěny v terénu, zůstanou ve skladech. Ke každému minovému poli povedou přesné mapy. Civilní oblasti mají zůstat mimo. Helsinky deklarují, že budou nadále dodržovat mezinárodní humanitární právo. Kritici z řad Mezinárodní kampaně za zákaz min (ICBL) to považují za nedostatečné, krok označují za politický a morální ústup od zákazu, který chránil civilisty třicet let.

Podle nás je to dilema bez čistého řešení. Finsko stojí před volbou mezi humanitárním ideálem a vojenskou realitou, ve které 1 340 kilometrů hranice sousedí se zemí, jež vede opotřebovací válku v Evropě. Helsinky si vybraly obranu. A milion min je cena, kterou jsou za ni ochotny zaplatit, i s vědomím, že jednou bude třeba je zase sbírat.