Rusko cvičí s Uzbekistánem u afghánských hranic. Nasadilo BTR-82A a Mi-24, zkouší „bezpečnostní zónu“ ve Střední Asii

Cvičení nese název Hamkorlik-2026 a potrvá do 27. října. Na první pohled jde o standardní bilaterální manévry dvou armád, které spolu podobnou věc dělaly už loni. Jenže kontext je letos jiný. Hamkorlik-2026 navazuje bezprostředně na ruské strategické cvičení Center-2026, při němž náměstek ministra obrany Junus-bek Jevkurov hovořil o „osvobození obsazeného území a vytvoření zóny bezpečnosti na sousedním území“. Tahle formulace přesahuje běžný pohraniční nácvik. Moskva si u afghánské hranice zkouší model, který zná i z jiného kontextu, a to přeshraniční bezpečnostní pásmo pod vojenskou kontrolou.

Co přesně se u Termezu nacvičuje

Podle ruského ministerstva obrany mají společné jednotky plnit tři hlavní úkoly: vyhledávání a likvidaci malých skupin „podmíněného protivníka“, osvobozování obsazených pozic a útok s následným čištěním obydlené oblasti. Nejde tedy o ceremoniální přehlídku, ale o praktický protipovstalecký scénář, přesně takový, jaký by se odehrával při reálné infiltraci ozbrojených skupin přes afghánskou hranici.

Ruská strana přivezla kolové obrněné transportéry BTR-82A se 30mm automatickým kanonem, bitevní vrtulníky Mi-24 a podle dostupných informací i drony a pozemní robotické prostředky. BTR-82A slouží k rychlému přesunu pěchoty v otevřeném terénu a palebné podpoře, Mi-24 pak jako vzdušné kladivo proti živé síle a lehké technice. Kombinace obojího odpovídá scénáři, v němž se rychle reaguje na průnik menší ozbrojené skupiny, nikoli na frontální válku s konvenční armádou.

Proč právě Termez a proč z Tádžikistánu

Termez leží v nejjižnějším cípu Uzbekistánu, přímo u afghánské hranice. Ruské jednotky sem nedorazily z Moskvy ani z Uralu. Přesunuly se z 201. vojenské základny v Tádžikistánu; podle ruského ministerstva obrany překonaly přes 300 km horským terénem obou středoasijských republik. Tádžická základna je podle agentury TASS největším ruským vojenským objektem v zahraničí a funguje jako předsunutý uzel Moskvy pro celý afghánský směr.

Tím se ukazuje důležitá věc: Rusko nemusí pro středoasijské operace přesouvat síly tisíce kilometrů z evropské části země. Má je v regionu dopředu rozmístěné a schopné reagovat v řádu dnů. Hamkorlik-2026 je vlastně praktická ukázka, jak rychle dokáže Moskva přesunout bojeschopnou skupinu z Tádžikistánu na uzbecký jih.

„Bezpečnostní zóna“: cvičný koncept s reálným podtextem

Klíčový moment přišel už na začátku října, kdy náměstek Jevkurov při hlášení prezidentovi shrnul výsledky cvičení Center-2026 slovy o „vytvoření zóny bezpečnosti na sousedním území“. Center-2026 simuloval odražení agrese na středoasijském strategickém směru a pracoval s koaličním formátem, tedy s představou, že ruské síly operují společně s regionálními partnery.

Hamkorlik-2026 vypadá jako praktická nadstavba téhož konceptu. Scénář, v němž rusko-uzbecká skupina vojsk čistí prostor u hranice, blokuje oblast a odtlačuje hrozbu dál od vlastního území, je přesně to, co „bezpečnostní zóna“ v praxi znamená. Podobnou logiku (vytvořit pásmo, odkud protivník nemůže zasahovat ruské zájmy) Moskva používá i v rétorice kolem Ukrajiny. Rozdíl je zásadní: ve Střední Asii jde zatím o cvičný scénář, na Ukrajině o reálnou válku. Ale slovník a operační logika jsou si nápadně blízké.

Podle nás jde o test, zda lze koncept přeshraničního bezpečnostního pásma normalizovat i mimo ukrajinské bojiště, jako opakovatelný model pro regiony, kde Moskva chce upevnit svůj vojenský vliv.

Uzbekistán: partner, ne vazal

Bylo by zjednodušující číst Hamkorlik-2026 jako důkaz, že Taškent spadl do ruské oběžné dráhy. Uzbecké ministerstvo obrany cvičení samo oznámilo a obě strany letos podepsaly program strategického partnerství ve vojenské oblasti na roky 2026–2030. Jenže prezident Šavkat Mirzijojev v lednu 2026 na rozšířeném zasedání bezpečnostní rady znovu zdůraznil, že nová obranná doktrína má zachovat neúčast Uzbekistánu ve vojenských blocích a stavět na vojenské nezávislosti. Taškent je navíc partnerem NATO, byť ne členem.

Afghánská hrozba přitom není jen zástupná záminka pro ruský vliv. OSN ve zprávě z roku 2026 zaznamenala agresivnější propagandu ISIL-K v jazycích Střední Asie a UNODC popsalo přesun afghánské opiové produkce do Badachšánu u tádžické hranice. Reálné bezpečnostní důvody pro spolupráci existují. Otázka je, kdo z ní nakonec těží víc, a kdo určuje pravidla hry.

Co z toho plyne pro Evropu

Jedno cvičení u Termezu nezmění ceny energií v Praze. Ale Evropská unie letos v červnu představila investiční platformu pro Transkaspický koridor, strategickou alternativní pozemní trasu spojující Evropu se Střední Asií. Jakékoli posílení ruské vojenské páky v regionu může časem ovlivnit spolehlivost a cenu logistiky na této trase, která má být jednou z pojistek proti závislosti na ruských koridorech.

Pro Česko z Hamkorlik-2026 neplyne žádný přímý alianční závazek, Uzbekistán není členem NATO. Nepřímý signál je ale čitelný: Moskva i uprostřed války na Ukrajině aktivně buduje vojenské struktury ve Střední Asii, testuje přeshraniční koncepty a posiluje interoperabilitu s regionálními armádami. Bezpečnostní zóna u afghánské hranice je dnes cvičný scénář. Zda jím zůstane, záleží na tom, jak daleko bude Moskva ochotná zajít, a jak pevně si Taškent udrží svůj neblokový kurz.