Kreml odmítá příměří a chce „mír“ ve válce, kterou rozpoutal. Tvrdí, že někdo v Kyjevě musí převzít odpovědnost

Dmitrij Peskov to řekl dvakrát v rozmezí devíti dnů a pokaždé jinými slovy, ale se stejným obsahem. Nejprve 12. října prohlásil, že Rusko nechce dočasné příměří, nýbrž „dlouhodobý mír“. Pak 21. října, v den, kdy americký vyslanec Steve Witkoff seděl s Vladimirem Putinem v Petrohradu, dodal, že bez „někoho z Kyjeva“, kdo přijme odpovědné rozhodnutí, nelze konflikt urovnat. Nikoho nejmenoval. Nemusel. Celá formulace neslouží k identifikaci konkrétní osoby, slouží k přehození odpovědnosti za pokračování války na napadený stát.

Co Kreml myslí slovem „mír“

Když Peskov říká „mír“, nemluví o zastavení palby. Mluví o konečné dohodě, jejíž parametry Putin veřejně formuloval už 14. června 2024 v projevu na ruském ministerstvu zahraničí. Tehdy předložil balík podmínek:

• Stažení ukrajinských sil z celých administrativních hranic Doněcké, Luhanské, Chersonské a Záporožské oblasti, tedy i z území, která Rusko fakticky nekontroluje.
• Trvalé vzdání se vstupu Ukrajiny do NATO.
• Nejaderný status Ukrajiny.
• Omezení velikosti ukrajinských ozbrojených sil.
• „Ochrana ruskojazyčného obyvatelstva.“
• Zrušení západních sankcí proti Rusku.

Reuters i v říjnu 2026 potvrzuje, že jádrem ruských cílů zůstává minimálně plná kontrola nad Doněckou oblastí a vyloučení Ukrajiny z NATO. Nic z toho se nezměnilo. Kreml svůj „mír“ nezpřísnil, jen ho opakuje tak dlouho, až začne znít jako samozřejmost. Z ukrajinského pohledu by přijetí těchto podmínek znamenalo legalizaci válečných zisků agresora a zásadní omezení vlastní suverenity. Ukrajinská strana to už v červnu 2024 označila za absurdní a dodala, že Putin se snaží vypadat jako mírotvůrce, zatímco odpovědnost za pokračování konfliktu přehazuje na Kyjev.

Witkoff v Petrohradu, proces narazil na zeď podmínek

Americký vyslanec přiletěl 21. října do Petrohradu s tím, co sám označil za „nové nápady“ vzešlé z předchozích jednání v Oslu. Cílem bylo otevřít cestu k přímým trilaterálním rozhovorům, formátu, v němž by u stolu seděly Spojené státy, Rusko i Ukrajina. Schůzka s Putinem trvala zhruba tři hodiny.

Žádný průlom nepřišel. AP napsala, že strany zůstávají daleko od sebe a že nebyl žádný náznak bezprostředního posunu. Lavrov sice řekl, že Rusko je připraveno naslouchat novým americkým návrhům, ale Peskovův výrok ze stejného dne fungoval jako protiváha: Moskva nechce nejprve pauzu ve střelbě, chce nejprve politické ústupky Kyjeva. Rozdíl mezi americkým a ruským přístupem spočívá v pořadí kroků. Washington tlačí na proces, zastavení palby jako startovní bod, po němž se teprve vyjednává. Kreml trvá na obsahu, uznání ruských válečných zisků jako vstupní podmínce, bez které nepřipustí ani mezikrok.

Peskovova formulace o „někom v Kyjevě“ přitom není náhodná. Státní agentura TASS ji 21. října výslovně vztáhla k debatě o tom, zda lze podepsat dohody bez přítomnosti Volodymyra Zelenského. Prakticky jde o hledání člověka či vedení, které by mělo mandát přijmout ruské podmínky. Kreml tak nepřímo zpochybňuje legitimitu současného ukrajinského prezidenta a zároveň naznačuje, že jednat chce, ale jen s tím, kdo řekne ano.

Válka, kterou Rusko rozpoutalo, mezitím zabíjí rekordním tempem

Zatímco Kreml mluví o „míru“, realita na Ukrajině vypadá jinak. Mise OSN pro lidská práva uvádí, že v září 2026 bylo zabito nejméně 328 civilistů a 2 105 jich bylo zraněno, nejhorší zářijový součet od začátku plnohodnotné invaze v únoru 2022. Dne 16. října OSN varovala, že první dva říjnové týdny patřily k nejsmrtelnějším za poslední roky a že se zintenzivňují útoky na energetickou infrastrukturu před zimou.

Odmítnutí příměří v tomto kontextu není jen diplomatická pozice. Je to vědomé rozhodnutí pokračovat v zabíjení. Kreml mluví o „dlouhodobém míru“ a zároveň systematicky ničí to, co by jakýkoli mír měl chránit: životy civilistů, elektrárny, teplovody, nemocnice.

Co to znamená pro Česko a Evropu

Pokud Moskva veřejně blokuje i dočasné zastavení palby, rychlá deeskalace nepřijde. Pro Českou republiku to potvrzuje logiku, na které stojí její dosavadní politika: bezpečnost Ukrajiny je integrální součástí euroatlantické bezpečnosti. Bezpečnostní dohoda mezi ČR a Ukrajinou označuje ruský útok za „neospravedlnitelnou, nevyprovokovanou, nelegální a brutální válku agrese“ a zavazuje Česko k dlouhodobé vojenské, výcvikové i politické podpoře. Ministerstvo zahraničí pro roky 2026–2030 schválilo program s roční alokací jedné miliardy korun na humanitární a rekonstrukční pomoc.

Kreml svým odmítnutím příměří paradoxně posiluje argument pro udržení západní podpory. Dokud agresor odmítá i pauzu ve střelbě, ústup od sankcí nebo vojenské pomoci by znamenal odměnu za neústupnost a pozvánku k dalšímu tlaku.

Rusko rozpoutalo válku, odmítá ji zastavit a požaduje, aby za to převzal odpovědnost někdo v Kyjevě. V kremelském slovníku se tomu říká mír.