Putin se pasuje do role mírotvorce, nabízí USA pomoc s Íránem a chce obchod. Hraje hru, kterou nikdo nečekal

Středa 21. října 2026, Konstantinovský palác u Petrohradu. Vladimir Putin sedí naproti Stevu Witkoffovi, zvláštnímu vyslanci Donalda Trumpa, a hned v úvodních slovech před kamerami posouvá celou debatu jinam, než kam Witkoff přijel. Americký vyslanec dorazil s aktualizovaným návrhem na ukončení války na Ukrajině, který vznikl po konzultacích se Zelenským a evropskými partnery v Oslu. Putin ale okamžitě rozšířil agendu: Rusko je prý připravené pomoct Washingtonu s Íránem, chce obnovit ekonomické vztahy a už posílá první tanker s dieselem přes Atlantik. Jedním tahem tak spojil tři odlišné krize do jednoho balíku, a právě v tom spočívá hra, kterou od něj málokdo čekal.

Mírotvorce s vlastním arzenálem

Putinova „mírotvorná“ role nemá nic společného s neutrální arbitráží. Jde o nabídku ruských kontaktů, vlivu a technického know-how, opřenou o to, co AP nazvala „zvláštním vztahem“ Moskvy s Teheránem. Rusko a Írán mají od ledna 2025 dvacetiletou smlouvu o komplexním strategickém partnerství, která pokrývá bezpečnost, obranu, energetiku i společná vojenská cvičení.

Co konkrétně Putin nabízí? Tři vrstvy. Zaprvé politické zprostředkování mezi Washingtonem a Teheránem, totéž, co Moskva nabízela už v březnu 2025 a co Trump tehdy odmítl slovy, ať Putin „nejdřív zprostředkuje vlastní válku“. Zadruhé praktickou pomoc v jaderném sporu: odvoz přebytečného jaderného materiálu z Íránu, jeho přeměnu na palivo a případné skladování obohaceného uranu v Rusku podle modelu z doby jaderné dohody z roku 2015. Zatřetí obecné „dobré služby“ díky dlouhodobým vazbám na íránské vedení.

Jako nestranný mediátor je Putin málo věrohodný; EU v lednu 2026 uvalila na Írán další sankce právě kvůli jeho vojenské podpoře ruské agrese proti Ukrajině. Jako komunikační kanál ale věrohodný je. A přesně na tom staví.

Diesel, hnojiva a cena za „pomoc“

Putinova nabídka není jen geopolitická. Má velmi konkrétní obchodní rozměr. Přímo před kamerami mluvil o větších dodávkách ruských hnojiv na americký trh a zdůraznil, že u těchto dodávek musí fungovat i „finanční komponenta“; jinými slovy, že Rusko chce plně funkční platební kanály, ne jen symbolické výjimky ze sankcí.

A už to není jen rétorika. Ve stejný den, kdy Putin jednal s Witkoffem, odesílalo Rusko první tanker se 40 tisíci tunami dieselu do USA, výsledek dohody s Trumpovou administrativou. Dieselový kanál běží, obchod se rozbíhá.

U stolu přitom neseděli jen Putin a Witkoff. Přítomen byl Putinův poradce Jurij Ušakov i Kirill Dmitrijev, šéf Ruského fondu přímých investic. Na dálku se připojil Jared Kushner. Složení delegací jasně signalizovalo, že Moskva chtěla spojit bezpečnostní a ekonomickou rovinu do jednoho vyjednávacího formátu. Podle nás je právě toto jádro Putinovy strategie: vytvořit situaci, v níž se s Ruskem jedná ne jako s izolovaným agresorem, ale jako s partnerem, bez kterého Washington nezvládne ani íránskou krizi, ani stabilizaci energetických trhů.

Evropa se dívá a nelíbí se jí to

Pět dní před petrohradskou schůzkou přijala Evropská rada závěry, které se čtou jako protiváha k tomu, co se v Konstantinovském paláci odehrálo. EU přivítala 21. balík sankcí proti Rusku, vyzvala k dalším opatřením a výslovně litovala dočasného amerického uvolnění sankcí na ruskou naftu. Agresor nesmí být odměněn, cesta k míru nemůže vést bez Ukrajiny, znělo z Bruselu.

Česká pozice se od evropské neodchyluje. Ministr zahraničí Jan Lipavský opakovaně zdůraznil nutnost držet sankční tlak a pokračovat v podpoře Ukrajiny. Česká vláda ještě 5. října 2026 schvalovala další nařízení navázaná na důsledky ruské invaze a ČR si drží vlastní sankční infrastrukturu nezávislou na amerických krocích. Automatické zrušení evropských sankcí z americko-ruského sblížení neplyne. Reálné riziko je jiné: růst transatlantického napětí, pokud se íránská a obchodní agenda začnou používat jako argument pro změkčení postoje k válce.

Balíková diplomacie jako návrat na scénu

Putin nehraje jen o příměří na Ukrajině. Hraje o návrat Ruska do pozice velmoci, se kterou se jedná i mimo ukrajinské bojiště. Witkoff po schůzce mluvil o „určitém momentu“ a žádal obnovení trilaterálních rozhovorů Rusko–USA–Ukrajina. Putin podle AP s tímto formátem souhlasil. Konkrétní obsah aktualizovaného amerického návrhu na příměří ale Bílý dům nezveřejnil, a bez něj nelze říct, zda jde o skutečný posun, nebo o další kolo vyjednávání bez výsledku.

Dá se čekat, že Putin bude íránskou kartu hrát tak dlouho, dokud mu bude přinášet ústupky. Každá dieselová zásilka, každá výjimka ze sankcí, každé jednání, u kterého sedí Dmitrijev vedle Kushnera, posiluje narativ, že bez Moskvy to nejde. Pro Evropu i pro Česko z toho plyne jediné: hlídat, aby se z Putinovy „mírotvorné“ role nestala páka na rozvolnění tlaku, který drží agresora v mezích.

Konstantinovský palác hostil ve středu schůzku o Ukrajině. Putin z ní udělal casting na roli, kterou si sám napsal, roli nepostradatelného hráče v každé krizi, která Washington trápí.