Kremelský propagandista Vladimir Solovjov začátkem června 2026 veřejně vyzval k fyzické likvidaci konkrétních ukrajinských představitelů. Slovo „ukroterorista“ přitom nemá s právem nic společného.
Válku proti Ukrajině zahájilo Rusko v únoru 2022 a trvá už déle než čtyři roky. Za tu dobu se kremelská propaganda naučila pracovat s celou galerií hanlivých nálepek, jimiž označuje ukrajinskou stranu, od „nacistů“ přes „banderovce“ až po nejnovější hybrid: „ukroterorista“. Nejde o právní kategorii, nejde o analytický pojem. Jde o účelovou dehumanizační zkratku, která má ruskému publiku vysvětlit, proč ukrajinské tajné služby dokážou zasahovat cíle hluboko na ruském území, a zároveň ospravedlnit jakoukoliv odvetu. Čím hlasitěji Moskva o „ukroteroristech“ mluví, tím zřetelněji přiznává, že ji ukrajinské operace bolí.
Co znamená slovo „ukroterorista“ a odkud se vzalo
Prefix „ukro-“ funguje v ruském propagandistickém slovníku jako univerzální degradační předpona. Připojí se k libovolnému slovu (nacista, fašista, terorista) a výsledek slouží k odlidštění celé ukrajinské strany konfliktu. Studie amerického výzkumného institutu RAND dokumentuje, že tyto „ukro-“ nadávky jsou funkční součástí extremistických narativů, nikoliv spontánní emoce. Mají svůj účel: převést debatu z otázky „proč je ruský týl zranitelný“ na otázku „jak tvrdě potrestat teroristy“.
Konkrétní termín „ukroterorista“ přitom nemá žádnou oporu v mezinárodním právu. Podle Mezinárodního výboru Červeného kříže rozhoduje o tom, zda je útok teroristickým činem, povaha cíle, proporcionalita a ochrana civilistů, ne propagandistická nálepka. Útok na rafinerii zásobující armádu agresora je z hlediska mezinárodního humanitárního práva něco zásadně odlišného od úmyslného terorizování civilního obyvatelstva.
Solovjov a doslovné výzvy k vraždění
Nejde o nadsázku. Dne 3. června 2026 zveřejnil Vladimir Solovjov na platformě Rutube video, v němž prohlásil, že „vedle úderů na infrastrukturu“ je čas přejít k „ničení osobně vinných“. Jmenoval přitom šéfa ukrajinské vojenské rozvědky HUR Kyryla Budanova, prezidenta Volodymyra Zelenského i šéfa prezidentské kanceláře Andrije Jermaka. Na svém telegramovém kanálu pak motiv „likvidace“ dál rozvíjel.
Solovjov není okrajová postava. Patří k nejviditelnějším tvářím kremelského mediálního prostoru a jeho pořady sledují miliony Rusů. Když takový člověk veřejně jmenuje konkrétní lidi, kteří mají být „zničeni“, nejde o bezvýznamnou emoci. Jde o normalizaci násilí, o přípravu publika na to, že fyzická likvidace protivníkova vedení je legitimní a žádoucí.
Agentura Reuters ve své červnové analýze popsala širší okruh ruských nacionalistických jestřábů, kteří současně tlačí na atentáty proti ukrajinským představitelům, zničení vládní čtvrti v Kyjevě masivním bombardováním, a někteří dokonce zmiňují taktické jaderné zbraně. Solovjovovy výzvy tedy nejsou izolovaným excesem. Jsou součástí sílícího tlaku na Kreml, aby eskaloval.
Proč právě teď: ukrajinské údery odhalují ruskou zranitelnost
Za přívalem výhrůžek stojí konkrétní události, které ruský bezpečnostní aparát nedokázal odvrátit. Bezpečnostní služba Ukrajiny (SBU) v červnu 2026 potvrdila opakované zásahy Moskevského ropného závodu, vzdáleného pouhých patnáct kilometrů od Kremlu. Další údery směřovaly na přečerpávací stanice zásobující Moskvu pohonnými hmotami. Rafinerie, potrubí, logistické uzly, to vše jsou vojensko-ekonomické cíle, jejichž vyřazení přímo snižuje schopnost Ruska financovat a zásobovat válku.
Ještě výmluvnější byl únorový incident: v samotné Moskvě byl postřelen první zástupce šéfa ruské vojenské rozvědky GRU Vladimir Alexejev. Prokremelské prostředí vzápětí neřešilo odvetu, ale vlastní selhání, proč nejsou takto důležité osoby lépe chráněny? Debata se přesunula od obrazu „slabé Ukrajiny“ k nepříjemné otázce, zda Rusko vůbec dokáže ochránit své klíčové lidi.
Právě tady propaganda nasazuje slovo „ukroterorista“. Místo aby vysvětlovala, proč ruský bezpečnostní aparát selhal, převrací příběh: problém prý nejsou díry v obraně, ale „teroristé“, které je třeba zlikvidovat. Je to klasický manévr: zakrýt vlastní slabost přitvrzením slovníku.
Ukrajinské služby: obrana, ne teror
Válku zahájilo Rusko. Valné shromáždění OSN už v březnu 2022 označilo ruský útok za agresi a vyzvalo k okamžitému stažení vojsk. Charta OSN ve svém článku 51 přiznává napadenému státu právo na sebeobranu. Ukrajinské zpravodajské služby, ať už HUR, nebo SBU, své operace rámují právě takto: jako součást obrany země proti agresorovi.
Hlavní zpravodajská správa HUR na svých oficiálních stránkách popisuje své poslání jako ochranu národních zájmů, poskytování zpravodajských informací a působení prostřednictvím „aktivních jednotek“. V praxi to znamená údery na vojenskou logistiku, energetickou infrastrukturu napájející ruský válečný stroj a vybrané vojenské cíle. Typologicky jde o hluboké sabotáže a útoky na vojensko-ekonomické kapacity agresora, tedy kategorii, která se zásadně liší od terorizování civilistů.
Ruská propaganda ovšem záměrně nerozlišuje. Hází do jednoho pytle HUR, SBU, armádu i civilní vedení Ukrajiny. Všechny označí za „ukroteroristy“, a tím vytváří dojem kolektivní viny celého státu. Právě to je jádro manipulace: zrušit rozdíl mezi vojákem, rozvědčíkem a civilistou, aby jakákoliv odveta vypadala oprávněně.
Jak se kremelský slovník přelévá do Česka
Problém nekončí na ruských hranicích. Centrum proti hybridním hrozbám Ministerstva vnitra ČR dokumentuje, jak česká kvazimediální scéna přebírá a překlápí kremelské pojmy: „denacifikace“, „obrana před agresí“ a další rámce ospravedlňující invazi. Termín „ukroterorista“ a jeho varianty se dohledatelně objevují na okrajových telegramových kanálech v česko-slovenském prostoru.
Rozpoznávací znaky takové propagandy jsou poměrně jednoduché:
- Nálepky místo argumentů: „ukroterorista“ namísto přesného označení instituce.
- Kolektivní vina celé ukrajinské strany bez rozlišení.
- Směšování vojáka, rozvědčíka a civilisty do jedné „teroristické“ masy.
- Tvrzení o „odvetě“ bez důkazů o skutečných cílech útoku.
- Automatická logika „když útočí Ukrajina, Rusko jen reaguje“, jako by Rusko válku nezahájilo.
Na začátku plnohodnotné invaze dominovaly rámce „denacifikace“ a „demilitarizace“. V roce 2026 k nim přibyla silnější „protiteroristická“ vrstva. Posun je důležitý: lépe ospravedlňuje útoky na konkrétní osoby a připravuje ruské publikum na další eskalaci.
Každá nová kremelská nálepka je v jádru přiznáním, že dosavadní příběh přestal fungovat. Když musíte protivníka nazvat „teroristou“, abyste vysvětlili, proč vám hoří rafinerie patnáct kilometrů od Kremlu, problém není v jeho jménu, ale ve vaší obraně.