Evropský parlament vyzval EU, aby vyslala válečné lodě do Černého moře. Zabraňovat ruským útokům

Dne 6. října 2026 se asi 130 km (sedmdesát námořních mil) východně od bulharského Bjalé potopila obchodní loď zasažená drony. Druhá hořela. O týden později přišel další útok, tentokrát přibližně 33 km (osmnáct námořních mil) od pobřeží, a další plavidlo šlo ke dnu. Černé moře u hranic Evropské unie se v říjnu proměnilo v prostor, kde obchodní lodě riskují zničení. Evropský parlament na to 22. října reagoval společnou rezolucí, která tlačí na tvrdší námořně-bezpečnostní odpověď EU, včetně možného nasazení válečných lodí na ochranu civilní plavby.

Co přesně parlament odhlasoval

Rezoluce přijatá 22. října 2026 reaguje na eskalaci ruských úderů na lodní dopravu v Černém moři. Europoslanci v ní politicky tlačí na to, aby Unie přešla od prohlášení k hmatatelné námořní ochraně obchodních tras. Formulace o „válečných lodích“ stojí na reálném požadavku, řeší se možná námořní operace EU v regionu.

Důležité je ale rozlišovat, co rezoluce znamená a co ne. Evropský parlament sám nenasazuje lodě ani neaktivuje operace. Bulharský premiér Rumen Radev to v den hlasování řekl natvrdo: rezoluce EP „nemá právní hodnotu“. Skutečné vyslání sil by muselo projít rozhodováním Rady EU a jednotlivých členských států. Bez toho zůstává i sebevýraznější hlasování nástrojem politického tlaku, nikoli příkazem k akci.

Přesto nejde o prázdné gesto. Poměr 432 pro ku 52 proti ukazuje mimořádně širokou shodu napříč politickými frakcemi. A rezoluce nezačíná z ničeho, už v červnu 2026 europoslanci vyzvali k urychlení takzvaného Black Sea Maritime Security Hub, bezpečnostního uzlu pro Černé moře. V červenci pak Komise společně s vysokou představitelkou pro zahraniční politiku představila novou strategii EU pro celý černomořský region.

Říjen, který změnil pravidla

Časová osa je strmá. Události se řetězily tak rychle, že politická reakce nestíhala držet krok:

• 6. října 2026 – vzdušné a námořní drony zasáhly dvě obchodní lodě v bulharské výlučné ekonomické zóně. Jedna se potopila, druhá začala hořet.
• 7. října – bulharský premiér po zasedání bezpečnostní rady přiznal, že Sofia nemá „solidní a jasné důkazy“ pro přímé obvinění konkrétní země, ale logika útoků podle něj ukazuje na Rusko.
• 12. října – Bulharsko požádalo EU a NATO o technickou pomoc při vyšetřování.
• 13. října – další dva zásahy. Loď Chelsea 3 dostala tři drony přibližně 33 km (osmnáct námořních mil) od Bjalé, další plavidlo asi 31 km (sedmnáct námořních mil) od Krapce se potopilo.
• 15.–16. října – Evropská rada označila útoky na civilní lodě v ekonomických zónách Bulharska a Rumunska za vážné porušení mezinárodního a námořního práva.
• 20. října – po mimořádném zasedání Severoatlantické rady NATO vyslalo do regionu další průzkumné prostředky, včetně námořního patrolovacího letounu Boeing P-8A Poseidon.
• 22. října – Evropský parlament přijal rezoluci.

Za šestnáct dní se Černé moře u unijních hranic posunulo z okrajového bezpečnostního tématu do centra evropské debaty.

Co už v regionu funguje, a co chybí

NATO na východním křídle nepřišlo nepřipravené. Aktivita Eastern Sentry, spuštěná pod aliančním velením, pokrývá prostor od severní Evropy po Černé moře a zahrnuje fregaty, letouny, protivzdušnou obranu i sledovací systémy. Vedle toho Bulharsko, Rumunsko a Turecko provozují společnou protivminovou iniciativu na zabezpečení námořních cest.

Jenže to nestačilo. Drony, které potápějí obchodní lodě desítky kilometrů od pobřeží členského státu NATO, odhalují mezeru: stávající prostředky jsou nastavené na obranu aliančního území, ne na aktivní ochranu civilní plavby v širší ekonomické zóně. Právě tady vstupuje do hry myšlenka samostatné unijní námořní mise. Její mandát, složení ani příspěvky jednotlivých států ale zatím nikdo nedefinoval.

Pikantní je i otázka Bulharska samotného. Když NATO v únoru 2025 spustilo nové projekty proti nízko letícím hrozbám, Sofia nebyla mezi patnácti původními signatáři. Europoslanci to Bulharsku vyčetli. Premiér Radev se bránil tím, že ministr obrany připojení k protidronové iniciativě mezitím oznámil. Spor ale ilustruje širší problém: i uvnitř aliance existují rozdíly v tempu reakce na nové hrozby.

Proč se to týká i Česka

Česko nemá námořnictvo a v Černém moři nemá lodě. Přesto se ho říjnová eskalace dotýká. Generální tajemník Mezinárodní námořní organizace už v červenci 2026 varoval před dopady na globální dodavatelské řetězce. Rada bezpečnosti OSN pak konstatovala, že ruské údery na přístavy a civilní plavidla výrazně omezily komerční plavbu a zasahují světovou potravinovou bezpečnost.

Konkrétně to znamená dražší pojištění lodí, vyšší náklady na přepravu a narušení toku obilí, ropy i zemědělských komodit. Tyto náklady se promítají do cen po celé Evropě, Česko nevyjímaje. A pokud by EU skutečně schválila námořní operaci, český příspěvek by logicky nesměřoval k lodím, ale spíš ke štábní, logistické, průzkumné nebo finanční podpoře.

Válečné lodě, nebo politický signál?

Rezoluce Evropského parlamentu není operační rozkaz. Je to nejsilnější politický signál, jaký může tato instituce vyslat, a vysílá ho s drtivou většinou. Reálné nasazení válečných lodí EU v Černém moři by vyžadovalo sérii dalších rozhodnutí, na která zatím nikdo nedal zelenou. Ale směr je jasný: konflikt už nedoléhá jen na ukrajinské pobřeží, ale přímo na výlučné ekonomické zóny členských států Unie. A to je situace, ve které slova přestávají stačit.

Drony, které v říjnu potápěly obchodní lodě pár desítek kilometrů od bulharské pláže, položily otázku, na kterou bude muset Evropa odpovědět činy. Rezoluce je první krok. Druhý zatím chybí.