Uralvagonzavod v obřích problémech, žádné nové tanky. Dluží miliardy a kvůli zpackanému vývoji ho žaluje i stát

Uralvagonzavod v Nižním Tagilu pořád expeduje tanky na frontu. Jenže za fasádou čtyřnásobně navýšené vojenské produkce se hromadí soudní prohry, miliardové dluhy vůči dodavatelům oceli, kolaps civilního segmentu a státní žaloba za nesplněný vývoj. Podnik, který má být páteří ruské obrněné síly, se dostal do situace, kdy ho žaluje jeho vlastní zadavatel, ruský stát. A to uprostřed války, ve které tanky stále rozhodují o tom, kdo drží terén.

Stát chce peníze zpět: dotace na arktický pásák skončila u soudu

V roce 2015 dostal UVZ od ministerstva průmyslu a obchodu (Minpromtorg) dotaci na ambiciózní projekt: vyvinout unifikovanou pásovou platformu s hybridním pohonem a elektromechanickou převodovkou pro arktické podmínky. Do konce roku 2021 měl závod dodat 200 kusů produkce, získat šest patentů, vytvořit 110 vysoce produktivních pracovních míst a zvládnout pět „technologií světové úrovně“.

Nic z toho se nestalo. UVZ posílal žádosti o změny a ukončení projektu až v letech 2022–2023, tedy po termínu. Odvolací soud v dubnu 2025 potvrdil povinnost vrátit 106,3 milionu rublů (zhruba 24 milionů korun) a zaplatit desetimilionovou pokutu. 5. listopadu 2025 Nejvyšší soud RF odmítl případ znovu otevřít. Tečka.

Nejde přitom o ojedinělý případ. V září 2026 Minpromtorg podal žaloby na letecký podnik UZGA za 4,8 miliardy rublů. Ruský stát zjevně drží linii rozpočtové kázně i vůči strategickým zbrojovkám, válečná priorita neznamená imunitu.

Ocel na dluh: třicet žalob a miliarda ve smíru

Souběžně s dotačním sporem se UVZ zamotal do konfliktu s Magnitogorským metalurgickým kombinátem, svým klíčovým dodavatelem oceli. K 10. listopadu 2025 podal MMK přes třicet žalob v celkové výši přesahující 1,4 miliardy rublů, tedy asi 320 milionů korun. Šlo o opožděné platby za dodávky metalurgické produkce.

V dubnu 2026 soud schválil smír zhruba na 910 milionů rublů, zbytek se řešil průběžně a splátkami. Konzervativní součet všech doložených závazků (MMK plus stát) přesahuje 1,5 miliardy rublů. Pro podnik, který má živit frontovou mašinérii, je chronický dluh vůči dodavateli pancéřové oceli víc než účetní nepříjemnost.

Civilní segment padá, vojenský drží, ale za jakou cenu

Od 15. prosince 2025 zavedl UVZ čtyřdenní pracovní týden pro omezenou část zaměstnanců v civilním segmentu. Důvod: propad poptávky po železničních vozech. Regionální média psala o optimalizaci administrativních nákladů a redukcích, výkonný ředitel Vladimir Roščupkin to označil za „provokaci“ a tvrdil, že podnik naopak potřebuje přibližně dva tisíce nových lidí.

Na konci listopadu navíc proběhla mimořádná ekologická kontrola Rosprirodnadzoru. Její výsledky nebyly zveřejněny, ale samotný fakt neplánované inspekce v době válečného vytížení ukazuje, že kontrolní orgány závod nešetří.

Vojenská výroba mezitím běží. UVZ v květnu 2026 oznámil dodávky T-90M, T-80BVM a T-72B3M a popsal i frontové opravy přímo v blízkosti bojové linie. V červnu 2026 podnik tvrdil čtyřnásobný nárůst vojenské produkce oproti předválečnému stavu. Jenže právě tady je háček.

Žádná nová generace: T-90M jako strop

Když se řekne „žádné nové tanky“, neznamená to, že z bran UVZ nic nevyjíždí. Znamená to, že ruský průmysl nedokázal uvést do sériové výroby žádnou novou tankovou platformu. Studie francouzského Institutu pro mezinárodní vztahy (IFRI) z roku 2026 to říká explicitně: jediným tankem, který Rusko ještě vyrábí jako nový model, je T-90M. Všechno ostatní (T-72B3M, T-80BVM) jsou hluboké modernizace sovětských konstrukcí, opravy nebo stroje vytažené ze skladů.

Před válkou ruské ministerstvo obrany uvádělo přes 240 nových a modernizovaných tanků ročně. Dnes je objem vyšší, ale kvalitativní posun nulový. Armata? Projekt, o kterém se mluví od roku 2015, zůstává mimo sériovou výrobu. Hybridní arktický pásák? Skončil u soudu. UVZ vyrábí víc, ale vyrábí totéž, a to v situaci, kdy ukrajinská strana nasazuje stále sofistikovanější protitankové prostředky.

Závislost na zahraničních strojích jako skrytá pěst

Ukrajinská vojenská rozvědka (HUR) v září 2025 identifikovala v UVZ přes 260 zahraničních CNC strojů a dalšího high-tech vybavení. V lednu 2026 doplnila, že 23 ze 41 podniků celého holdingu UVZ stále nebylo pod západními sankcemi. Obraz je jasný: závod, který má být symbolem ruské soběstačnosti, závisí na cizí technologii, cizím servisu a cizím softwaru. A značná část jeho dodavatelského řetězce dosud unikala sankčnímu tlaku.

V českém kontextu to není abstraktní číslo. BIS ve výroční zprávě za rok 2024 uvedla, že aktivně brání pokusům dostávat do Ruska sankcionované zboží a spolupracuje přitom s Vojenským zpravodajstvím. Obranná strategie ČR z roku 2023 označuje Rusko za hlavní dlouhodobou bezpečnostní hrozbu a stav jeho zbrojní výroby je jedním z indikátorů, podle kterých se plánuje posilování vlastních sil.

UVZ nekolabuje. Ale továrna, která drží vojenský výkon za cenu miliardových dluhů, soudních proher, civilního propadu a závislosti na zahraničních strojích, nevede válku na opotřebení z pozice síly, vede ji z pozice setrvačnosti. A setrvačnost má své limity.