Ukrajinci potřebovali vyhnat z inženýrských tunelů houževnaté ruské vojáky. Nasadili jednotku Svoboda Ruska

Když se na moderním bojišti nedá projít po povrchu, aniž by vás zachytil dron, stará plynová trubka pod řekou se rázem mění v strategickou tepnu. Přesně to se stalo u Kupjansku, kde ruské jednotky nejméně od začátku roku 2025 využívaly vyřazený podzemní plynovod k utajenému přesunu bojovníků na pravý břeh Oskilu. Malé skupiny se tudy dostávaly do lesů severně od města a infiltrovaly dál směrem ke Kupjansku, mimo vizuální i dronový dohled. Ukrajinský 2. sbor Národní gardy „Chartiia“ se rozhodl tuto trasu zavřít. Operace dostala krycí jméno „Veles“ a trvala zhruba půl roku.

Patnáct kilometrů pod zemí

Nešlo o klasické ručně ražené tunely, jaké známe z Gazy nebo z vietnamské války. Jednalo se o starý podzemní plynovod s průměrem kolem jednoho až 1,2 metru, vedoucí pod řekou Oskil v prostoru obce Holubivka. Přesné technické označení trasy se v ukrajinských zdrojích liší, některé ji spojují s magistrálou Šebelinka–Ostrohožsk, jiné se systémem Sojuz, ale na její funkci se shodují všechny: Rusové ji měsíce používali jako skrytý koridor, kterým rotovali lidi, přesouvali zásoby a evakuovali raněné.

Podle mluvčího „Chartiie“ Volodymyra Dehtiarova, citovaného serverem Suspilne, operace začala nejpozději na konci jara 2026 po dlouhé přípravě. Na výcvikovém polygonu vznikla maketa potrubí, v níž vojáci trénovali pohyb, orientaci i pobyt po několik dní v řadě. Součástí přípravy bylo i technické zázemí: kyslíkové masky, plynové analyzátory, zásoby vody, jídla a munice. Boj v metr širokém prostoru, kde hrozí otrava výpary a kde střelba v uzavřeném profilu devastuje sluch, vyžadoval úplně jiný druh výcviku než cokoli, co „Chartiia“ do té doby dělala.

Rozřezat, zabarikádovat, odříznout

Ukrajinci do plynovodu nevstoupili čelním útokem. Velitel roty dronů „Chartiie“ s volacím znakem „Druid“ popsal Rádiu Svoboda taktiku, která připomínala spíš chirurgický zákrok než klasický šturm. Nejprve se do potrubí „vřízli“ z boku, vytvořili nové vstupy, které Rusové nečekali. Pak trasu po částech rozdělovali, zavalovali výstupy a blokovali zásobovací cesty. Izolované ruské skupiny zůstávaly uvnitř bez jídla, vody a munice. Některé se vzdaly, jiné byly zničeny.

Klíčovou roli sehrála koordinace podzemních a povrchových akcí. Zatímco pěchota „Chartiie“ čistila trubku zevnitř metr po metru, brigáda „Achilles“ pod velením Jurije Fedorenka držela protivníka na levém břehu Oskilu a ničila výstupy z potrubí bombardovacími a FPV drony. Boje probíhaly nepřetržitě, 24 hodin denně, sedm dní v týdnu. Podle údajů „Chartiie“ přišli Rusové o více než sto padlých a přes třicet zajatých. Ukrajinská strana vlastní ztráty nezveřejnila, ale přiznala, že operace bezeztrátová nebyla. BBC s odkazem na sbor uvedla, že několik vojáků se přiotrávilo výpary plynu a benzínu.

Proč právě Legie „Svoboda Ruska“

Jednou z nasazených složek byla Legie „Svoboda Ruska“, speciální jednotka pod hlavičkou GUR, ukrajinské vojenské rozvědky, složená z ruských dobrovolníků a bývalých příslušníků ruské armády, kteří odmítli bojovat za Kreml. GUR její účast v operaci „Veles“ potvrdila 29. října 2026 a uvedla, že speciální jednotky rozvědky absolvovaly přes patnáct kilometrů podzemního postupu.

Legie nebyla osamělou „superjednotkou“. Operaci řídil 2. sbor „Chartiia“ a podílely se na ní pěší a útočné pluky, dronové jednotky i ženijní zajištění. Nasazení Legie ale dávalo taktický smysl: jednotka už dříve u Kupjansku prokazatelně plnila hluboké infiltrační a diverzní úkoly v ruském týlu, včetně ničení skladů munice. Pro akci vyžadující utajený pohyb, boj v extrémně stísněném prostoru a operování za liniemi nepřítele měla zkušenosti, které běžná pěchota postrádala.

A pak tu byl symbolický rozměr. Ruští dobrovolníci bojující pod ukrajinskou vlajkou vyháněli ruské vojáky z trasy, kterou si Rusové sami přivlastnili. Prezident Zelenskyj to 27. října 2026 shrnul slovy, že Ukrajinci obrátili ruskou podzemní taktiku proti Rusům samotným a využili ji úspěšněji.

Co Ukrajina operací získala

Plynovod sám o sobě nemá vojenskou hodnotu. Hodnotu měl koridor, který poskytoval, jedna z mála tras na kupjanském úseku, kudy se dalo projít mimo permanentní dronový dohled. Rusům jeho ztráta vzala osvědčený infiltrační návyk: už nemohli skrytě přesouvat skupiny na pravý břeh Oskilu a obcházet ukrajinskou obranu severně od Kupjansku.

Operace „Veles“ ale neznamená konec hrozby pro město. Mluvčí „Chartiie“ Dehtiarov upozornil, že to není jediný plynovod na území Ukrajiny a že Rusové budou hledat další podzemní trasy. Přesto jde podle dostupných informací o první podzemní kontraofenzívní operaci takového rozsahu v celém konfliktu. Sbor „Chartiia“ ji označuje za možný model pro budoucí podobné akce, a podle nás právem. V podmínkách, kdy drony proměnily povrch bojiště v průhlednou arénu, se válka nevyhnutelně stěhuje pod zem. Kdo se na to připraví dřív, získá výhodu.

Kupjansk a širší obraz

Kupjansk zůstává jedním z nejcitlivějších bodů charkovského úseku fronty. Rusové se k němu snaží přiblížit od severu i východu a každá skrytá infiltrační cesta, kterou ztratí, komplikuje jejich postup. Operace „Veles“ nezajistila městu absolutní bezpečí, ale na tomto konkrétním směru výrazně zlepšila situaci. Čím pevnější je obrana u Kupjansku, tím menší tlak na další rozšiřování ruského předmostí v severovýchodní části fronty.

Za pozornost stojí i to, že veřejné odhalení operace přišlo až v druhé polovině října 2026, ačkoli boje pod zemí běžely měsíce. Ukrajinské velení si informační embargo hlídalo a uvolnilo ho teprve ve chvíli, kdy mělo co ukázat. Více než sto ruských ztrát, desítky zajatců a uzavřená trasa, která měsíce živila infiltraci.

Metr široká trubka pod Oskilem se stala jedním z nejbizarnějších bojišť celé války. A zároveň jedním z nejpoučnějších, protože ukázala, že i armáda, která čelí silnějšímu protivníkovi, dokáže převzít jeho vlastní taktiku a obrátit ji proti němu.