Rusko staví šestý atomový ledoborec Leningrad. Vysoký jako 18patrový dům, vydrží 7 let bez zastávky a prorazí 3 metry ledu

Na loděnici v Petrohradu roste kolos, který má Rusku zajistit celoroční kontrolu nad Severní námořní cestou. V květnu 2026 pro něj dokončili první jaderný reaktor.

Ruský ledoborec třídy Leningrad i Zdroj: Rosatomflot
                   

Leningrad je šestý atomový ledoborec projektu 22220, třídy, kterou Rosatom označuje za největší a nejvýkonnější na světě. Stavba na Baltském závodě běží od ledna 2024 a ke konci května 2026 byla podle Rosatomu hotová z 31,45 %, tedy nad plánem. Na vodu by měl být spuštěn ještě letos, do plného provozu by měl vstoupit v prosinci 2028. Mezi těmito dvěma daty leží roky dokončovacích prací, spuštění na vodu je teprve začátek, ne finále. Důležitější než jednotlivá loď je ale to, co za ní stojí: systematická snaha vybudovat arktickou flotilu jako infrastrukturu moci.

Co znamená „vysoký jako 18patrový dům“

Oficiální parametry třídy 22220 uvádějí délku 173,3 metru, šířku 34 metrů a výšku bortu 15,2 metru. Samotný trup tedy žádný osmnáctipatrový dům nepřipomíná. Příměr se vztahuje k celkové výšce lodi včetně nástavby, tedy mostíku, komínů a anténních stožárů. Tu Rosatom u sesterské Čukotky vyčíslil na 52 metrů a zástupce projektu Pavel Durasov v televizní reportáži o Leningradu hovořil o „více než 50 metrech se superstrukturou“. Padesát dva metrů odpovídá zhruba 18 podlažím panelového domu. Jde tedy o celkový obrys plavidla od kýlu po vrchol, ne o výšku boku nad hladinou.

Pro představu: loď je delší než fotbalové hřiště a širší než čtyřproudá dálnice. Na palubě se pohybuje přibližně 75 členů posádky.

Sedm let bez zastávky? Spíš bez výměny paliva

Titulkových „7 let bez zastávky“ si zaslouží upřesnění. Jde o cyklus jaderného paliva, reaktory RITM-200 dokážou pracovat pět až sedm let, než je třeba vyměnit palivové kazety. To neznamená, že loď sedm let neopustí moře. Projektový manažer Baltského závodu v květnové reportáži TV Petrohrad uvedl běžnou provozní autonomii kolem půl roku. Limitem nejsou reaktory, ale zásoby potravin, pitné vody a servisní potřeby posádky.

I tak je to parametr, který konvenční ledoborce nemají. Dieselový stroj musí tankovat, jaderný ne, a právě to dává Rusku schopnost držet trvalou přítomnost v oblastech, kam se běžná loď bez zásobovací základny nedostane.

Tři metry ledu: jak to funguje

Schopnost prorazit až třímetrový arktický led stojí na kombinaci čtyř věcí:

  • Dva reaktory RITM-200 s celkovým tepelným výkonem 350 MW (2 × 175 MW), které dodávají 60 MW na lodní hřídele.
  • Elektrický pohon s asynchronními elektromotory, který umožňuje plynulou regulaci výkonu podle tloušťky ledu.
  • Kompaktnost reaktorů, RITM-200 je výrazně menší než starší lodní reaktory, což uvolnilo prostor pro robustnější trup.
  • Dvouponorová konstrukce, loď mění ponor a dokáže operovat jak v hluboké arktické vodě, tak v mělkých ústích sibiřských řek, kde ponor klesá na 8,55 metru.

Právě 14. května 2026 ruské ministerstvo dopravy oznámilo dokončení první reaktorové jednotky RITM-200 určené pro Leningrad. Druhá má následovat v řádu měsíců.

Šestý kus série, a ne poslední

Leningrad není osamělý projekt. Před ním vznikly Arktika, Sibiř, Ural, Jakutija a Čukotka. Po něm už byl v listopadu 2025 založen sedmý kus, Stalingrad. Rosatom ve svém strategickém plánu počítá s ledoboreckou skupinou nejméně 14 jednotek do roku 2030, přičemž vedle řady 22220 se připravuje ještě silnější projekt 10510 „Rossija“, takzvaný Lider.

Technicky se Leningrad od starších sester příliš neliší, jde o tutéž platformu s průběžnými evolučními úpravami. Odlišuje ho hlavně symbolika. Jméno navrhli veteráni spojení s blokádou Leningradu a loď byla založena 26. ledna 2024, den před 80. výročím úplného osvobození města. Na trupu má nést zlatou hvězdu města-hrdiny a motivy Měděného jezdce či Petropavlovské pevnosti. Rosatom tím vědomě opustil dosavadní pojmenování podle arktických regionů a sáhl po paměťovém symbolu.

Arktida jako infrastruktura moci

Skutečný význam Leningradu neleží v jedné impozantní lodi, ale v tom, co za ní stojí. Rosatom od roku 2018 spravuje Severní námořní cestu, asi 5 600 kilometrů dlouhý koridor podél severního pobřeží Ruska, který zkracuje trasu mezi Evropou a Asií oproti Suezu o 30 až 40 procent. Vydává povolení k plavbě, organizuje ledoborecký doprovod, buduje přístavní infrastrukturu. Z Arktidy podle amerického ministerstva obrany pochází přes 80 % ruské produkce zemního plynu a téměř pětina ropy.

NATO na to reaguje. Od února 2026 provozuje operaci Arctic Sentry, posiluje velitelství JFC Norfolk a po vstupu Finska a Švédska rozšířilo severní operační rámec. Evropská unie v aktualizované arktické strategii z října 2026 přidala bezpečnostní složku včetně ochrany podmořských kabelů a rozšiřování vlastní ledoborecké kapacity.

Rusko přitom staví pod tlakem. Deník Kommersant v květnu 2026 psal o tom, že vláda hledá mimorozpočtové zdroje na dostavbu Leningradu i Stalingradu. Dokončení je technicky reálné (reaktor hotový, stavba nad plánem), ale finanční rámec se uprostřed války a sankcí napíná. Pro Moskvu je ale arktická flotila příliš důležitá na to, aby ji odložila. Kdo drží ledoborce, drží přístup k surovinám, zásobování severu a pravidla na trase, o níž Západ tvrdí, že na ní Rusko uplatňuje nadměrné nároky.

Leningrad není jen loď. Je to plovoucí prohlášení, že Rusko považuje Arktidu za svou domácí infrastrukturu, a hodlá ji tak provozovat bez ohledu na to, co si o tom myslí zbytek světa.

Jak by měla Evropa reagovat na ruské ambice v Arktidě?

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Stanislav Havel

Zobrazit další články