Největší zakázka v historii je stále nejistá. Rusko nabízí Indii rovných 140 letounů Su-57, ale nemá dostatek přesvědčivých argumentů

Dne 5. června 2026 stál Vladimir Putin před kamerami a znovu nabízel Indii svůj nejambicióznější exportní produkt: stíhací letoun Su-57 včetně čerstvě oblétané dvoumístné varianty Su-57D. Ruská strana přitom nejde jen s letounem, jde s celým průmyslovým balíkem, který nemá v historii ruského zbrojního exportu obdobu. Přímý nákup hotových kusů, licenční výroba v indických závodech HAL, hluboký transfer technologií včetně konstrukční dokumentace a zdrojového kódu. Podle sekundárních analýz pracuje nejširší scénář s až sedmi perutěmi, tedy zhruba 140 letouny. Pro kontext: ruský domácí kontrakt počítá se 76 stroji do roku 2028. Pokud by se indický scénář naplnil, šlo by o zdaleka největší program Su-57 vůbec. Jenže veřejně dohledatelný primární dokument, který by číslo 140 potvrzoval jako oficiální nabídku, neexistuje. A hlavně: Indie stále politicky nerozhodla.

Co přesně Rusko nabízí a proč je to bezprecedentní

Šéf Sjednocené letecké korporace (UAC) Vadim Badecha v lednu 2026 potvrdil, že technické konzultace s Indií jsou v pokročilé fázi. Výroba by měla probíhat v kapacitách, které dnes HAL využívá pro Su-30MKI, v závodech v Nášiku na draky a v Koráputu na motory. Už v prosinci 2025 Badecha v rozhovoru pro ABP Live šel ještě dál: Rusko je podle něj připraveno předat Indii zdrojový kód avioniky i kompletní konstrukční dokumentaci. To by znamenalo, že indičtí inženýři mohou letoun samostatně upravovat, modernizovat a integrovat vlastní zbraňové systémy bez trvalé závislosti na ruském výrobci.

Badecha výslovně tvrdil, že Indie by byla jedinou zemí, které by Rusko tak komplexní transfer nabídlo. Srovnejme to s Rafalem: tam se indická jednání točí kolem přístupu na úrovni rozhraní a integračních dokumentů, nikoli kolem otevření jádra softwaru. Ruská nabídka tedy na papíře slibuje něco, co žádný jiný exportér páté generace na stůl nedal, plnou softwarovou suverenitu.

K tomu přibyl v květnu 2026 další trumf. Dvoumístná varianta Su-57D poprvé vzlétla 19. května a Putin ji o dva týdny později výslovně zmínil v kontextu indické nabídky jako potenciální vzdušné velitelské stanoviště. Načasování prvního letu těsně před diplomatickou ofenzívou je těžké považovat za náhodu.

Proč Indie stále váhá

Technická jednání mohou být sebepokročilejší, bez politického rozhodnutí Dillí jsou jen cvičením na papíře. A právě politické rozhodnutí chybí. Indický obranný tajemník R. K. Singh na summitu NDTV Defence Summit 28. září 2026 řekl na rovinu: vláda dosud nerozhodla o pořízení žádného zahraničního letounu páté generace.

Důvodů je několik a vzájemně se posilují:

• HAL čeká na ruskou cenovou nabídku. Šéf HAL D. K. Sunil v dubnu 2026 uvedl, že zhruba polovina stávajících kapacit je využitelná, ale zbytek vyžaduje nové investice. Bez ruské kalkulace nemůže HAL předložit indickému letectvu ani počty, ani harmonogram.
• Rafale má oficiální cestu. Indická Defence Acquisition Council dala 12. února 2026 souhlas s pořízením 114 Rafalů v rámci programu MRFA, většina má být vyrobena v Indii. To není mediální spekulace, je to formální akviziční krok.
• AMCA žije. Indie paralelně tlačí vlastní stealth program AMCA; první prototyp se čeká v září 2028. Su-57 by tak musel najít místo vedle domácího letounu, ne místo něj.
• F-35 zatím mimo hru. Šéf indického letectva A. P. Singh v říjnu 2026 potvrdil, že USA nepodaly formální nabídku F-35. Hlavní souboj je tedy dnes Su-57 versus Rafale versus čekání na AMCA.

Ruské argumenty a jejich slabiny

Ruská nabídka stojí na několika pilířích: stealth kategorie, desetitunový bojový náklad, otevřená avionická architektura, návaznost na osvědčený model Su-30MKI a ochota k lokalizaci, jakou žádný jiný exportér nenabízí. Jako přechodové řešení se v médiích objevuje scénář rychlé dodávky 36 až 60 hotových Su-57E, než naběhne indická výrobní linka.

Jenže proti těmto argumentům stojí tvrdá čísla a analytické studie, které ruskou pozici výrazně oslabují:

• Výrobní historie je tenká. Exportní stopa Su-57 je prakticky nulová. Ještě v květnu 2025 ruská agentura pro vojensko-technickou spolupráci (FSMTC) mluvila o tom, že první zahraniční zákazník začne typ provozovat „už v roce 2025″. Program F-35 má oproti tomu přes 1 310 dodaných kusů a dvacet účastnických zemí.
• Sankce a válka. Studie King’s College London z roku 2025 podrobně analyzuje dopady embarga na ruské letectvo a program Su-57, od problémů se západní avionikou a mikroelektronikou po tlak na výrobu jiných typů pro vlastní potřeby. Analytici z RUSI ve stejném roce upozornili na zranitelnost celého výrobního řetězce Suchoje vůči sankcím. Indie už navíc zažila zpoždění dodávek systémů S-400 kvůli válce na Ukrajině.
• Kapacitní rozpor. Domácí kontrakt na 76 kusů plus potenciální rychlá dodávka desítek strojů Indii: to je pro výrobní linku, která dosud nedodala ani zlomek těchto čísel, mimořádně ambiciózní závazek. Veřejné zdroje neposkytují jistotu, že ruské vzdušné síly nebudou tímto tempem omezeny.

Co rozhodne

Rafale má v Indii hotovou logistickou základnu, smlouvu na 26 námořních kusů s transferem technologií a oficiálně rozběhnutý akviziční proces na 114 dalších strojů. Francie v Indii fyzicky buduje průmyslovou stopu. Su-57 nabízí stealth kategorii a hlubší softwarovou suverenitu, ale na papíře, bez ověřené výrobní historie, bez závazné ceny a bez politického rozhodnutí.

Aby se zakázka stala realitou, musí se sejít minimálně pět věcí: ruská závazná cenová nabídka, politické rozhodnutí Dillí, dohoda o rozsahu transferu technologií, vyřešení financování a jasný model, kolik kusů přijde hotových a kolik se bude vyrábět v Indii. Bez jediného z těchto bodů zůstávají konzultace pokročilé, ale ne finální.

Rusko dalo na stůl maximum toho, co může v exportu nabídnout. Indie to ví, a právě proto nespěchá.