Rusové přeměnili S-400 v útočnou zbraň. Bombardují Kyjev balistickými raketami RM-48U, které je nemá čím chytat

V noci z 29. na 30. října se nad Kyjevem znovu rozezněly sirény. Starosta Vitalij Kličko na Telegramu oznámil, že město je pod útokem balistiky. V Darnickém rajónu hořely zasažené skladové budovy, v Dněprovském dopadly trosky rakety do dvora obytného komplexu, tlaková vlna vyrazila okna, poškodila auta a částečně zničila budovu obchodu. Záchranáři zasahovali na několika místech současně. Scéna, která se v ukrajinské metropoli opakuje stále častěji, má od jara 2026 nový rozměr. Rusko totiž přeměnilo svůj nejznámější protivzdušný systém S-400 v odpalovací platformu pro pozemní balistické údery. A střela, která z něj letí, se jmenuje RM-48U.

Frankensteinova raketa ze starých dílů

RM-48U není žádná zázračná novinka z ruských vývojových laboratoří. Podle technické karty ukrajinské vojenské rozvědky GUR jde o jednostupňovou balistickou střelu s doletem do 400 km, rychlostí 4–6 Machů (přibližně 4 900–7 350 km/h) a tříštivotrhavou hlavicí o hmotnosti 199 kg. Klíčové je, z čeho vznikla: motor pochází z protiletadlové střely 48N6DM určené pro S-400, zadní sekce z rakety 48N6E2 a přístrojový úsek kombinuje prvky střel 9M96 a 48N6E2. Rusové zkrátka berou vyřazené a prošlé protiletadlové rakety rodiny S-300/S-400, obnovují je a modernizují na úderné prostředky proti pozemním cílům.

GUR ve zprávě ze září 2026 popisuje celou výrobní síť a identifikuje 117 elektronických komponent, z nichž 95 pochází od amerických výrobců. Nově se v rozborech objevila i laserová dioda francouzské firmy 3SP Technologies, další důkaz, že západní sankce stále nedokážou zcela zastavit tok technologií do ruského zbrojního průmyslu.

Náměstek šéfa GUR Vadym Skybickyj v srpnovém rozhovoru pro RBC-Ukraine odhadoval zásoby hotových RM-48U kolem 400 kusů s měsíční výrobou asi 40 střel. Plán pro celý rok 2026 podle Reuters počítá s přibližně 480 kusy, oproti zhruba 200 v předchozím roce. Nejde tedy o improvizaci. Jde o průmyslově škálovanou taktiku.

Proč zrovna tohle, a proč teď

Odpověď je pragmatická. RM-48U je pravděpodobně výrazně levnější než Iskander-M, jehož hlavice váží 450 kg a kruhová odchylka dosahuje pouhých 20–30 metrů. Přesnost RM-48U je podle ukrajinské prokuratury citované Reuters řádově horší, průměrná odchylka kolem 300 metrů. Jenže právě v tom spočívá kalkul.

Rusko nechce každou RM-48U trefit konkrétní budovu. Chce jimi vyčerpávat ukrajinské interceptory. Data to potvrzují: v červenci 2026 tvořily RM-48U více než polovinu z 228 balistických a hypersonických střel odpálených na Ukrajinu. Současně počet vypuštěných Iskanderů spadl ze 100 v červnu na 38 v červenci. Skybickyj to vysvětluje tím, že Rusko od dubna přesměrovalo výrobní kapacity a finance k raketám, které mu dávají nejlepší poměr efektu a ceny. Výrobu Kinžalů a Ch-32 omezilo, případně zastavilo úplně.

Převedení protivzdušného systému do úderné role přitom není v dějinách vojenství bezprecedentní. Americký Nike Hercules byl už v padesátých letech navržen pro tři režimy včetně střelby země–země. Nové je měřítko: Rusko z této logiky udělalo sériovou údernou vrstvu a vytvořilo zvláštní úderné skupiny STRG/SORG určené výhradně k nasazení RM-48U proti pozemním cílům.

Kyjev a tenký protibalistický deštník

Formulace „nemá čím chytat“ neznamená, že je Ukrajina zcela bezbranná. Ukrajinská protivzdušná obrana v květnu 2026 zachytila přes 53 % kombinovaně počítaných balistických a řízených střel při velkých útocích. Problém je jinde: protibalistická vrstva je municí i počtem systémů extrémně tenká.

Proti balistickým hrozbám typu RM-48U dokáže účinně zasáhnout především americký Patriot se střelami PAC-3 MSE, případně francouzsko-italský SAMP/T se střelami Aster-30. Ukrajinské ministerstvo obrany opakovaně označuje Patriot a PAC-3 za absolutní prioritu. Jenže každá vystřelená PAC-3 stojí řádově miliony dolarů a zásoby nejsou nekonečné. Když Rusko pošle salvu desítek RM-48U smíchaných s drony a řízenými střelami, ukrajinská PVO stojí před dilematem: buď vystřelí drahé interceptory na levné balistické střely, nebo riskuje průlet.

Spojenci pomáhají, ale tempo nestačí. Německo má s Ukrajinou kontrakt na dodávky střel GEM-T Patriot a je v roce 2026 největším bilaterálním vojenským podporovatelem Kyjeva. Francie řeší dodávky Aster-30 a debatuje o systému SAMP/T nové generace. Nepropustný protibalistický deštník nad celou Ukrajinou je ale v dohledné době nereálný.

Pro kontext: Česká republika ve své výzbroji systém třídy Patriot nemá. Armáda ČR disponuje krátkodosahovými prostředky RBS-70 a pořizovaným systémem SPYDER SHORAD, proti balistickým střelám typu RM-48U by byly neúčinné.

Ukrajina loví lukostřelce

Kyjev si uvědomuje, že chytat každou střelu nestačí. Proto systematicky ničí samotné odpalovací platformy. Ukrajinské ministerstvo obrany v říjnu zveřejnilo výsledky zářijových úderných operací: mimo jiné zasažení dvou odpalovačů S-400 v Brjanské oblasti a radaru 92N6 u Soči. Každý zničený odpalovač znamená nejen méně RM-48U mířících na ukrajinská města, ale i oslabení ruské kontroly vzdušného prostoru.

Jenže i tady platí logika opotřebení. Rusko má desítky kompletů S-400 a výrobní linky běží. Zničit jeden odpalovač je operační úspěch, ale ne strategický zlom. Válka se stále víc posouvá do roviny průmyslového vyčerpávání, kdo dokáže rychleji vyrábět a doplňovat. Střely, interceptory, odpalovače.

Co z toho plyne pro bezpečnost Evropy

RM-48U s odchylkou 300 metrů a hlavicí necelých 200 kg nezní jako apokalyptická zbraň. Srpnový zásah nástupiště v Brovarech s osmi mrtvými ale ukazuje, že nepřesná raketa ve městě zabíjí stejně spolehlivě jako přesná. A Rusko jich může posílat desítky měsíčně, zatímco každý interceptor PAC-3 je vzácný.

Pro střední Evropu včetně Česka je to varování, které přesahuje ukrajinský kontext. Vrstvená protivzdušná a protibalistická obrana, a hlavně zásoby střel k ní, se stávají regionálním bezpečnostním problémem. Ne teoretickým, akutním.