Ruské Su-35 přechází na plně modernizovaný arzenál vzduch-vzduch, potvrzují záběry. Dostřelí až 190 km

Když se 24. července 2025 na síti X objevila fotografie Su-35S s neznámou střelou pod křídlem, analytici ji identifikovali během hodin. Místo charakteristických mřížových ocasních ploch starší R-77-1 měla raketa klasické zkrácené křížové stabilizátory, štíhlejší tělo a delší motorovou sekci. Šlo o R-77M, střelu, kterou Rusko původně vyvíjelo pro stealth stíhač Su-57 a která se nyní dostává i na páteřní stroj ruského letectva. Účet La souris, který snímek připsaný Military Avia zveřejnil, tím odstartoval sérii potvrzení ukazujících, že Moskva po letech zpoždění konečně modernizuje právě tu kategorii výzbroje, v níž za Čínou i Západem zaostávala nejvíc.

Tři milníky, které přechod dokumentují

Veřejně dostupné důkazy o nasazení R-77M na Su-35S se neobjevily naráz, ale ve třech vlnách. První přišla zmíněná fotografie z července 2025, kterou zaznamenal i server Army Recognition. Stroj na ní nesl R-77M vedle standardních R-77-1, což naznačovalo fázované zavádění; nová střela doplňovala starší, nenahrazovala ji.

Druhý milník přišel 7. března 2026, kdy telegramový kanál Fighterbomber ukázal Su-35S v konfiguraci, kterou sám označil za „beast mode“: R-73 pro blízký boj, R-77 a R-77M pro střední dosah, R-37M jako těžká velmi dlouhodosahová střela a protiradarová Ch-31PM. Pět různých typů munice na jednom stroji. Třetí potvrzení přinesla 20. září 2026 reportáž ruské televize Rossija 24 přímo z letiště, kde pilot před kamerou mluvil o práci s R-77M a ukazoval výzbroj svého Su-35S.

Dohromady tyto záběry ukazují posun od starší skladby (typicky čtyři R-77-1 a dvě R-73/R-74M, jak ji popisoval Aviation Week ještě v roce 2022) k vícevrstvému arzenálu, který pokrývá krátký, střední i velmi dlouhý dosah současně.

Co se skrývá za číslem 190 km

Samotný dolet je jen polovina příběhu. Důležitější je, proč ho R-77M dosahuje a co to znamená v reálném boji. Oproti předchůdkyni R-77-1, jejíž exportní verze RVV-SD má udávaný maximální dosah 110 km, přináší R-77M několik konstrukčních změn najednou:

• Dvoupulzní raketový motor – dvě fáze hoření místo jedné, což střele dává energii i v závěrečné části letu.
• Klasické ocasní plochy místo mřížových – nižší aerodynamický odpor, lepší kompatibilita s vnitřními šachtami Su-57.
• Vylepšené radarové navedení – aktivní hlavice s větší citlivostí v koncové fázi.

Výsledkem není jen delší dolet, ale hlavně větší takzvaná zóna bez úniku, tedy oblast, ve které protivník už nemá dost času ani energie, aby střele unikl manévrem. Právě to je v boji za hranicí vizuálního kontaktu cennější než papírové maximum. Číslo 190 km přitom zůstává odhadem pro ideální podmínky: vysoká výška, vysoká rychlost nosiče, nemanévrující cíl. Proti stíhačce, která se brání, bude reálný dosah výrazně kratší.

Rusko dohání Čínu, ale ještě nedohnalo

Skutečný strategický význam R-77M neleží v jedné střele ani v jednom typu letounu. Leží v tom, že Rusko po třech dekádách konečně posouvá svou střednědosahovou vrstvu na úroveň, kde Čína operuje od roku 2018. Čínská PL-15, kterou Mezinárodní institut pro strategická studia (IISS) řadí do kategorie s dosahem kolem 200 km a s aktivním elektronicky skenovaným radarem, slouží u čínského letectva už sedm let. Americká odpověď AIM-260 JATM je vysoce prioritním programem letectva i námořnictva USA, ale její veřejně dostupné parametry Washington nezveřejnil; férové číselné srovnání s R-77M proto v otevřených zdrojích neexistuje.

IISS ve své analýze z roku 2024 konstatuje, že Moskva v oblasti moderních střel vzduch-vzduch za Pekingem „výrazně zaostává“. R-77M tuto mezeru zmenšuje, ale nezavírá ji, mimo jiné proto, že veřejné důkazy ukazují postupné zavádění, nikoli plošné přezbrojení. Smíšené konfigurace z července 2025 i z března 2026 naznačují, že R-77M je stále k dispozici v omezeném množství. Kolik kusů ruské letectvo skutečně má, není z otevřených zdrojů zjistitelné. Sankce přitom modernizaci nezastavily, ale zkomplikovaly ji: podle společné studie IISS a organizace Conflict Armament Research Rusko dál získává klíčové komponenty přes prostředníky, především přes Čínu a Hongkong.

Co to znamená pro Ukrajinu a NATO

Pro ukrajinské piloty není R-77M první hrozbou tohoto druhu; už dříve je těžká R-37M s dosahem přes 200 km nutila měnit profil misí, létat níž a kratší dobu. R-77M ale rozšiřuje tento tlak do další vrstvy. Zatímco R-37M je velká, těžká a primárně cílí na méně obratné platformy, R-77M je střednědosahová střela určená právě proti stíhačkám. Ukrajinské letouny, včetně dodávaných F-16, budou muset počítat s tím, že zóna ohrožení začíná dřív a sahá dál.

Analytici z britského think-tanku RUSI nicméně připomínají klíčový fakt: Rusko si ani po více než třech letech války nevynutilo volné působení nad ukrajinským vzdušným prostorem. Přeživší a mobilní ukrajinská protivzdušná obrana, od systémů Patriot po starší S-300, zůstává hlavním důvodem, proč lepší střely automaticky neznamenají vzdušnou nadvládu. Samotný dolet střely navíc nestačí bez kvalitních cílových dat. Su-35S sice podle exportního prospektu Rosoboronexportu detekuje cíl o odrazné ploše 3 m² na 350 km, ale v prostředí aktivního rušení, klamných cílů a mobilní protivzdušné obrany je řetězec od detekce po zásah mnohem křehčí, než sugerují papírové parametry.

Pro země NATO na východním křídle R-77M nepředstavuje přímou hrozbu pro území, ale zvyšuje riziko pro letouny operující blízko hranic: tankery, letouny včasné výstrahy, průzkumné platformy. RUSI ve své analýze z roku 2026 výslovně uvádí, že delší ruské střely vzduch-vzduch na Su-35 a Su-30SM2 zvyšují teoretickou hrozbu pro vzdušné operace Aliance.

R-77M je reálný a doložený krok vpřed pro ruské letectvo, ne propagandistická bublina. Ale mezi novou střelou na pylonu a vzdušnou nadvládou nad Ukrajinou zeje propast, kterou jedna raketa nezasype.