Brazilský letoun dobývá NATO, chce ho 6 zemí včetně Česka. Přepraví až 80 plně vyzbrojených vojáků

Když 2. listopadu 2026 řecký ministr obrany Nikos Dendias podepsal v Lisabonu mezivládní dohodu na tři letouny KC-390, nebyl to jen další kontrakt na vojenskou techniku. Byl to šestý podpis aliančního státu pod objednávku jednoho a téhož brazilského stroje během necelých tří let. Portugalsko šest kusů, Maďarsko dva, Nizozemsko pět, Česko dva, Švédsko čtyři, Řecko tři, celkem 22 letadel pro evropské členy NATO. Embraer KC-390 Millennium se v tichosti stal nejrychleji rostoucí transportní platformou v alianci. A Česko stojí uprostřed toho příběhu.

Co umí stroj za 11 miliard

KC-390 Millennium je víceúčelový vojenský transportní letoun, který brazilský Embraer navrhl jako nástupce stárnoucích Herculesů. Čísla z oficiální produktové stránky výrobce mluví jasně: maximální náklad 26 tun, přeprava až 80 osob v transportní konfiguraci, nebo 64 plně vyzbrojených výsadkářů připravených k seskoku. Oněch „80 vojáků“ tedy odpovídá přepravnímu režimu; při výsadkové misi je kapacita nižší, protože každý voják nese padák, zbraň a výstroj, které zabírají víc prostoru.

Klíčové ale není jen kolik toho letoun uveze, ale odkud a kam. KC-390 dokáže operovat z polozpevněných a poškozených drah, což je schopnost, kterou většina západních armád zoufale potřebuje pro nasazení na východním křídle NATO. K tomu přidejte rychlou přestavbu kabiny: z nákladního letu na evakuaci raněných, z hašení lesních požárů na tankování jiných letadel za letu. Jeden drak, desítky misí.

Proč Česko sáhlo po brazilském letounu

Česká armáda nepotřebovala náhradu za vysloužilý stroj. Potřebovala schopnost, kterou nikdy neměla. Ministerstvo obrany to v říjnu 2023 popsalo bez obalu: transportní letouny CASA C-295 nemají dostatečný dolet pro strategickou přepravu a vládní Airbus A-319CJ postrádá vlastní ochranu pro rizikové oblasti a není stavěný na nezpevněné dráhy. Mezi tím, co armáda potřebuje přepravit, a tím, co reálně může, zela mezera.

Studie proveditelnosti zvažovala tři kandidáty: Airbus A400M, Lockheed Martin C-130J Super Hercules a Embraer KC-390. A400M je výkonnější stroj s nosností 37 tun a kapacitou až 116 výsadkářů, ale patří do těžší a dražší třídy. C-130J je prověřená klasika, ovšem s nižší nosností a starší koncepcí. KC-390 vyšel jako nejvhodnější kompromis: moderní, dostatečně silný a (díky rostoucí evropské uživatelské základně) provozně perspektivní.

Česká objednávka zahrnuje dva stroje za veřejně uváděných 11,3 miliardy korun bez DPH. V té sumě ale nejsou jen holé draky. Balík obsahuje výcvik posádek a techniků, náhradní díly, pozemní vybavení, moduly pro hašení, evakuaci raněných, tankování za letu, pátrání a záchranu i systémy vlastní ochrany. Státní závěrečný účet za rok 2024 vykazuje celkový smluvní závazek 13,7 miliardy korun s financováním rozloženým do let 2024 až 2028. Bez detailního rozpisu položek (který ministerstvo kryje obchodním tajemstvím) nelze férově říct, jestli je cena vysoká, nebo nízká. Jde zkrátka o široce vybavený balík schopností.

Z hangáru rovnou do akce

První český KC-390 byl oficiálně převzat 16. července 2026. A nezůstal dlouho na zemi. Už začátkem října 2026 absolvoval první ostrý nákladní let, při kterém přepravil vojenský materiál do Černé Hory. Druhý stroj má dorazit v prosinci 2027.

Tohle tempo není náhoda. Embraer u celé flotily KC-390 uvádí přes 15 500 nalétaných hodin, 93% míru provozuschopnosti a více než 99% úspěšnost splněných misí. Jsou to čísla výrobce, ale korespondují s tím, co vidíme v praxi: Portugalsko typ provozuje od roku 2023, Maďarsko od září 2024, Česko od léta 2026. Žádná z těchto armád veřejně nehlásí provozní problémy.

Ekosystém, ne jen letadlo

Nejzajímavější na expanzi KC-390 v Evropě není samotný stroj. Je to systém, který kolem něj vzniká. Portugalsko nefunguje jen jako první evropský provozovatel, stalo se de facto centrem celého programu. V srpnu 2025 si zajistilo rámec pro prodej až deseti dalších kusů partnerským zemím NATO přes model vláda–vláda. Řecký nákup z listopadu 2026 je přesně tento model: Atény nekupují přímo od Embraeru, ale přes Lisabon, který garantuje konfiguraci, dohled nad výrobou, přejímku, logistiku a počáteční výcvik posádek na základně v Beje.

Švédsko zvolilo stejnou logiku z opačného směru. Když v dubnu 2025 švédská vláda oznámila nákup čtyř kusů jako náhradu za dosluhující C-130H Hercules, zdůraznila dvě věci: rychlejší dodání a nižší cenu díky společnému nákupu s Nizozemskem a Rakouskem. Švédská obranná agentura FMV odhadla celkové náklady na zhruba 20 miliard korun za čtyři stroje a výslovně uvedla, že společný nákup je levnější a rychlejší než samostatná akvizice.

Vzniká tak něco, co přesahuje běžný zbrojní export: společná uživatelská základna s propojeným výcvikem, logistikou a údržbou. Čím víc aliančních armád typ provozuje, tím levnější a jednodušší je jeho provoz pro každou z nich.

Kdo bude další

Slovensko podepsalo v prosinci 2024 dopis o záměru pořídit tři kusy a avizovalo zahájení formálních kroků. Pevná objednávka ale zatím chybí. Litva naopak v lednu 2026 nákup odložila za horizont roku 2030 a vystoupila z nizozemsky vedeného programu. Krátkodobě je tedy pravděpodobnějším kandidátem na sedmého aliančního provozovatele Bratislava, ne Vilnius.

Řecká smlouva navíc obsahuje opci na tři další stroje. Pokud ji Atény aktivují, celkový evropský počet objednaných KC-390 překročí 25 kusů, a to nepočítáme Rakousko, které sice objednalo čtyři, ale jako nečlen NATO stojí mimo aliační statistiku.

Brazilský Embraer dokázal něco, co se v evropském obranném průmyslu vidí zřídka: prorazit na trh ovládaný americkými a evropskými giganty ne silou značky, ale praktickou nabídkou, kterou alianční armády skutečně potřebují. Dva české stroje jsou součástí mnohem většího příběhu, a ten se teprve rozbíhá.