Číňané chtějí vylepšit svou J-20AS páté generace po vzoru ruského Su-57. Na kořeny křídla přidají radary, aby zlepšili situační povědomí

Nejde ale o pouhé kopírování ruského řešení. Studie zveřejněná 10. října 2026 v čínském odborném časopisu Measurement & Control Technology míří dál: k síti menších nosičů, pravděpodobně dronů, které by společně nahradily funkci velkých a zranitelných letounů včasné výstrahy. Autoři pocházejí z AVIC Chengdu Aircraft Design and Research Institute, tedy přímo z dílny, kde rodina J-20 vznikla. Žádný prototyp, žádné letové testy, žádná výkonová data zatím zveřejněna nebyla. Přesto je směr, kterým se čínský výzkum ubírá, pro Západ znepokojivý.

Co jsou „radary na kořenech křídla“ a proč je má Su-57

Klasická stíhačka nese radar v přídi, pod krytem zvaným radom. Svazek vyzařuje dopředu, pokrytí do stran a dozadu je omezené. Su-57 tento model narušil: vedle hlavního příďového radaru s aktivní elektronicky řízenou anténou (AESA) má podle veřejně dostupných popisů boční pole v pásmu X a dvě pole v pásmu L integrovaná do náběžných částí křídel. Ruský konstruktér z firmy NIIP v rozhovoru pro TASS hovořil o zorném sektoru přesahujícím 200 stupňů. Analytici z britského think-tanku RUSI dodávají, že právě pásmo L má fyzikální výhodu proti stealth letounům, protože delší vlnové délky obtížněji pohlcuje tvarování optimalizované hlavně proti kratším pásmům.

Čínský návrh přebírá tento princip (radar nemusí sedět jen v přídi) a posouvá ho. Anténní plocha uvnitř křídla má být větší než u Su-57, orientovaná primárně směrem dolů. Pro pokrytí bočního sektoru studie počítá s náklonem celého letounu nad 45 stupňů, tedy s aktivním manévrováním nosiče jako součástí radarového režimu. To je nezvyklé a přináší rizika: ztráta energie v zatáčce, dočasně horší formační geometrie, vyšší zranitelnost.

J-20A, J-20S a záhadné „J-20AS“

Označení z titulku si zaslouží vysvětlení. Ve veřejně doložených čínských zdrojích existují dvě varianty: J-20A, vylepšená jednomístná verze se zvětšeným hřbetem pro další senzory nebo palivo, a J-20S, dvoumístná verze určená mimo jiné pro spolupráci s drony. Státní China Daily obě varianty představil v září 2025. Označení „J-20AS“ se v oficiálních textech neobjevuje; analytická služba Janes ho řadí mezi neoficiální zkratky z otevřených zdrojů, které se v západních i čínských diskusích používají pro vylepšenou či dvoumístnou větev programu J-20 střídavě s označeními J-20B nebo J-20S.

Podstatné je, že citovaná studie nepopisuje hotovou úpravu sériové J-20. Podle střízlivého shrnutí serveru Taiwan Defence jde o výzkumný koncept bez potvrzeného hardware, bez prototypu a bez harmonogramu zavedení. Vazba na J-20 je institucionální (autoři pracují v jejím designovém institutu), nikoli výrobní.

Proč je klíčová síť, ne jednotlivý letoun

Největší posun se neskrývá ve větším radaru na jedné stíhačce. Studie popisuje čtyři režimy práce křídelního radaru: širokoplošné sledování, soustředěné hledání cíle, kooperativní sledování a režim odolný proti rušení. Poslední dva režimy předpokládají více spolupracujících nosičů, a právě tady vstupují do hry drony.

Dnešní letouny včasné výstrahy fungují jako velké, nápadné uzly. Americký E-3 Sentry, páteř systému NATO AWACS, dokáže z výšky devíti kilometrů pokrýt přes 312 000 čtverečních kilometrů. Tři stroje udrží souvislý přehled nad střední Evropou. Od roku 2022 tyto letouny létají podél východního křídla Aliance a monitorují vzdušný prostor nad Ukrajinou. Čínský KJ-3000 drží stejnou logiku jednoho velkého senzorového uzlu.

Jenže velký letoun je velký cíl. Čínský návrh jde opačným směrem:

• Menší jednotlivý výkon na platformu, ale vyšší redundance.
• Žádný jediný bod selhání; ztráta jednoho dronu neshodí celou síť.
• Potenciálně lepší přežití v prostředí moderní protivzdušné obrany.

Cenou jsou extrémní nároky na datové spojení, synchronizaci a fúzi dat z desítek zdrojů v reálném čase. Koncept distribuované koordinace lidí, dronů a senzorů přitom není čistě čínský vynález; americká agentura DARPA představila program Distributed Battle Management už v roce 2014.

Co to znamená pro stealth a pro rovnováhu sil

Radary pracující v nižších frekvenčních pásmech dokážou lépe detekovat stealth letouny, jejichž tvarování je optimalizované hlavně proti vyšším pásmům. To platí pro americký F-35 i pro další západní platformy. Ale detekce není totéž co sestřelení. Jak upozorňuje analýza NDU Press, delší vlnové délky sice pomáhají „vidět, že tam něco je“, ale trpí horším úhlovým rozlišením; pro spolehlivé palebné vedení na stealth cíl to samo o sobě nestačí.

Pro širší bezpečnostní kontext je podstatnější trend než jednotlivý koncept. RUSI ve své analýze z roku 2026 popisuje růst čínské vzdušné moci jako „transformační“: stealth stíhačky J-20A/S, nové letouny včasné výstrahy, tankery, prostředky elektronického boje a střely dlouhého dosahu dohromady mění rovnováhu kolem prvního ostrovního řetězce. Křídelní radary na dronech by přidaly další vrstvu průzkumu a navádění, dílčí článek řetězce, který sám o sobě dominanci nezajistí, ale řetězec ničení proti Tchaj-wanu i proti americkým silám zkrátí.

NATO ve svém strategickém konceptu označuje ambice a nátlakové politiky Číny za bezpečnostní výzvu. Výroční zpráva generálního tajemníka za rok 2025 jde dál a výslovně spojuje Čínu s podporou ruské války proti Ukrajině. Pro Českou republiku je dopad nepřímý, ale reálný: tlak na společné plánování senzorů, protivzdušné obrany a průmyslových kapacit Aliance roste.

Inspirace, ne kopírování

Označit čínský přístup za kopírování ruského řešení by bylo zjednodušující. Su-57 zůstává početně omezený; podle analýzy Chatham House Rusko váhá riskovat ho v silně bráněném prostoru a pochybnosti o jeho přežití proti moderní protivzdušné obraně přetrvávají. Čínský letecký průmysl je podle západních hodnocení výrazně dynamičtější. Ruský Su-57 posloužil jako konstrukční precedent: ukázal, že pomocná radarová pole lze dostat do křídla a rozšířit tak senzorické pokrytí za hranice čelní polosféry. Čínský návrh ale zasazuje tento princip do zcela jiné operační logiky: více menších platforem, datová fúze, odolnost sítě a návaznost na J-20S jako velitelský uzel spolupráce s drony.

Inženýrské překážky jsou přitom značné. Tenký profil křídla musí pojmout anténu, elektroniku, chlazení i napájení, a to vše bez narušení stealth vlastností a strukturální pevnosti. U ruských konceptů v pásmu L je dobře vidět, že právě chlazení a integrace do nosné struktury zůstávají limitujícím faktorem i po letech vývoje.

Krátkodobě je čínský křídelní radar výzkumný návrh na papíře. Střednědobě je to signál směru, a ten směr míří k hustší, odolnější senzorové síti, ve které velký letoun včasné výstrahy přestává být nenahraditelný.