Rusko postavilo v 70. letech superpřepadový stíhač. A po 50 letech nese MiG-31 hypersonický Kinžal a děsí Ukrajinu

Dne 16. září 1975 se z letiště v Žukovském u Moskvy poprvé odlepil prototyp označený #831. Nebyl to klasický stíhač pro manévrový vzdušný souboj. Byl to těžký dvoumístný interceptor navržený pro jedinou věc: na obrovských vzdálenostech najít, dohnat a zničit cíl, který se pokouší proniknout sovětským vzdušným prostorem. O půl století později tentýž drak, zbavený radaru a přepadové výzbroje, nese pod trupem čtyřtunovou aeroballistickou střelu Kinžal. A právě ta kombinace staré platformy s novou municí dělá z MiGu-31K jednu z nejdiskutovanějších zbraní současné války.

Proč „superpřepadový“: co uměl MiG-31 už v roce 1981

Označení zní bombasticky, ale je přesné, pokud chápeme, co slovo „přepad“ v sovětské doktríně znamenalo. Sovětský svaz potřeboval bránit miliony čtverečních kilometrů řídce osídleného prostoru, kudy mohly pronikat americké bombardéry, průzkumné letouny a střely s plochou dráhou letu. MiG-31 byl odpovědí na tuto specifickou hrozbu.

Vládní zadání padlo už 24. května 1968, vývoj navázal na MiG-25, ale výsledek byl radikálně jiný stroj. Co bylo na něm průlomové:

• PESA radar Zaslon – první sériově nasazený radar s elektronicky řízeným paprskem na stíhacím letounu. Umožňoval sledovat více cílů současně a navádět na ně několik střel najednou.
• True look-down/shoot-down – schopnost detekovat a sestřelit cíl letící nízko nad zemí, kde ho pozemní radary ztrácely v šumu terénu.
• Síťové sdílení dat – čtveřice MiGů-31 propojených datovým linkem dokázala pokrýt koridor široký 800 až 1 100 kilometrů. V době, kdy západní stíhače ještě operovaly převážně individuálně, šlo o koncept blízký dnešnímu síťovému boji.
• Rychlost a dostup – maximální rychlost kolem Mach 2,83 (přibližně 3 000 km/h) a operační strop přes 20 kilometrů. Ne proto, aby manévroval, ale aby dohnal cokoliv, co se pokoušelo proletět.

Sériová výroba začala v roce 1979, do výzbroje byl stroj přijat 6. května 1981. Podle odborných přehledů bylo celkem vyrobeno 519 kusů. MiG-31 nebyl stíhač v tradičním smyslu, byl to létající přepadový uzel protivzdušné obrany.

Kinžal: ne zázračná superzbraň, ale reálná hrozba

Když Rusko v roce 2018 poprvé představilo Kinžal, prezentace cílila na dojem nezastavitelnosti. Rychlost Mach 10, dolet 2 000 kilometrů, schopnost manévrovat v letu. Realita je složitější, a pro Ukrajinu o nic méně nebezpečná.

CSIS Missile Threat klasifikuje Kinžal jako vzduchem vypouštěnou balistickou střelu. Ukrajinská vojenská rozvědka GUR v říjnu 2026 uvedla, že Kinžal je z 90 % unifikovaný s pozemní balistickou střelou 9M723 systému Iskander-M. V přísném technickém smyslu tedy nejde o hypersonickou střelu se scramjetem ani o klouzavé těleso typu HGV, jde o aeroballistickou odvozeninu Iskanderu, která díky vypuštění z velké výšky a vysoké rychlosti dosahuje hypersonických parametrů.

Americký Kongresový výzkumný servis navíc upozorňuje, že veřejně šířené ruské výkonnostní parametry Kinžalu nebyly americkými zpravodajskými službami veřejně ověřeny. To neznamená, že střela nefunguje. Znamená to, že čísla z ruských prezentací je třeba brát s rezervou.

Proč je ale Kinžal reálnou hrozbou? Protože zkracuje reakční čas na minimum. MiG-31K vystoupá nad 20 kilometrů, zrychlí a vypustí střelu, která se k cíli řítí rychlostí několikanásobně převyšující zvuk. Ukrajinská protivzdušná obrana má na reakci zlomky času oproti konvenčním střelám s plochou dráhou letu.

Padesátiletý drak jako první stupeň rakety

Proč Rusko nesáhlo po novějším letounu? Odpověď je prostá fyzika. MiG-31 umí letět velmi vysoko a velmi rychle a unese extrémně těžkou zátěž pod trupem. Varianta MiG-31K vznikla účelovou přestavbou interceptoru na nosič Kinžalu; podle otevřených technických rozborů přišla o radar Zaslon a část původní přepadové výzbroje, aby unesla zhruba 4,3tunovou střelu. Každý přestavěný nosič je tak zároveň o jeden čistý interceptor méně v ruské protivzdušné obraně.

Podle FlightGlobal World Air Forces 2025 provozuje Rusko 128 aktivních MiGů-31 všech verzí. Z toho podle odhadů Military Balance 2024 je zhruba 24 kusů v útočné roli MiG-31K. Nové draky se už nevyrábějí, nové nosiče lze získat jedině přestavbou stávajících strojů, což je proces pomalý a strukturálně omezený. GUR navíc uvádí, že Rusko snížilo objednávky samotných střel Kinžal.

Modernizační a životnostní programy prodloužily životnost draku z 2 500 na 3 500 letových hodin a počítají s udržením typu ve službě do 30. let. Paralelně existuje verze MiG-31BM s výrazně silnějším radarem Zaslon-M, schopným detekovat velké cíle až na 400 kilometrů a sledovat 24 cílů současně; ta ale slouží v původní přepadové roli, ne jako nosič Kinžalu.

Lze Kinžal sestřelit? Ano, ale ne vždy a ne všude

4. května 2023 oznámil velitel ukrajinského letectva Mykola Oleščuk první sestřel Kinžalu systémem Patriot. O šest týdnů později, 16. června 2023, Ukrajina hlásila zničení šesti Kinžalů nad Kyjevem za jedinou noc. Mýtus o nezastavitelnosti dostal trhlinu.

Jenže obrana je omezená a drahá. Patriot je jediný veřejně prokázaný prostředek schopný Kinžal zachytit a Ukrajina jich nemá dost na pokrytí celého území. AP v roce 2026 upozornila na kritický nedostatek interceptorů Patriot; obrana je nutně selektivní, chrání jen prioritní oblasti. Data analytického institutu RUSI pro kombinovanou kategorii Iskander/Kinžal do října 2025 ukazují 939 odpálených střel, z nichž 227 bylo zachyceno a 593 proniklo obranou. Přesný poměr čistě pro Kinžal veřejně neexistuje, ale čísla jasně ukazují, že většina salv obranou projde.

Praktický dopad na civilní život je přitom enormní. I samotný vzlet MiGu-31K (bez odpálení střely) spouští celostátní letecký poplach. Miliony lidí míří do krytů, zastavuje se doprava, výuka, provoz služeb. Veřejně doložené cíle Kinžalu zahrnují kyjevskou energetickou infrastrukturu, objekty v Záporoží i oblast Starokosťantyniva s vojenským významem.

Co to znamená pro NATO a Česko

Hrozba nekončí na ukrajinských hranicích. Kinžal má podle CSIS dolet 1 500 až 2 000 kilometrů a v srpnu 2022 Rusko veřejně oznámilo přesun tří MiGů-31 s Kinžalem do Kaliningradu. Z tamní pozice se v teoretickém palebném obrysu ocitají i části střední Evropy včetně České republiky.

NATO na to reaguje. V únoru 2025 Aliance poprvé zveřejnila souhrnnou politiku integrované protivzdušné a protiraketové obrany, která výslovně počítá s obranou proti hypersonickým hrozbám. Česká obranná strategie z roku 2023 explicitně mluví o posílení protivzdušné obrany proti hypersonickým střelám a o zapojení do aliančního systému NATINAMDS. Nejde jen o papírové deklarace: čeští specialisté se účastní největších cvičení integrované PVO NATO a v roce 2026 se Armáda ČR zapojila do cvičení Ramstein Flag zaměřeného na kolektivní obranu napříč Evropou.

MiG-31 se v září 2025 dožil padesáti let od prvního letu. Jeho konstruktéři v Žukovském si těžko dokázali představit, že jejich stroj bude jednou sloužit jako první stupeň aeroballistické střely ve válce, kterou sleduje celý svět. Ale právě to je pointa: nejde o zázrak ani o propagandistický přelud, jde o starou platformu, která pořád umí jednu věc výjimečně dobře. Vynést těžkou střelu vysoko a rychle. A to stačí k tomu, aby se při každém vzletu MiGu-31K rozezněly sirény od Charkova po Lvov.