J-20S mění pravidla boje, je prvním velitelstvím wingmanů na světě. Čína se neloudala a předběhla celý svět

Když se 3. září 2025 nad hlavami diváků vojenské přehlídky objevila silueta J-20S, nešlo jen o další verzi čínské stealth stíhačky. Šlo o veřejnou demonstraci konceptu, který mění logiku vzdušného boje: pilot v přední kabině letí a bojuje, operátor v zadní kabině velí roji dronů, zpracovává data z bojiště a plánuje údery. Stíhačka přestává být samotným nositelem palby. Stává se mozkem celé formace.

Od náznaku k přehlídkovému debutu za necelých pět let

Veřejná časová osa J-20S je překvapivě svižná. V lednu 2021 čínský státní deník China Daily poprvé zmínil, že letecký koncern AVIC chystá dvoumístnou verzi J-20, tehdy jen na základě propagačního videa na sociální síti WeChat. O necelé čtyři roky později, 10. listopadu 2024, se oficiální model J-20S ukázal před leteckou přehlídkou v Ču-chaji. A 3. září 2025 stroj prolétl nad přehlídkou naživo.

Během roku 2026 pak čínská státní média přidala podrobnosti, které z J-20S dělají víc než pouhou „dvojsedačku“. Lednový materiál CCTV k patnáctému výročí programu J-20 explicitně popsal zadního člena posádky jako taktického velitele, který přes odolný datalink řídí bezpilotní formaci, přiděluje cíle a koordinuje elektronický boj. Čínské zdroje to označují jako model „letecký mozek + taktický mozek“.

Proč právě dva kokpity mění pravidla

Jednomístná stíhačka páté generace, ať už americká F-35, nebo čínská jednomístná J-20, už dnes funguje jako síťový uzel. České ministerstvo obrany samo popisuje F-35 jako „létající velitelské stanoviště„. Jenže jeden pilot nemůže současně manévrovat v nepřátelském vzdušném prostoru, vést vzdušný boj a přitom řídit skupinu autonomních dronů, z nichž každý potřebuje úkoly, cíle a aktualizovaná data.

J-20S tento problém řeší fyzicky: rozdělením práce mezi dva lidi. Přední pilot se soustředí na let a vzdušný boj. Zadní operátor přebírá velení bezpilotním wingmanům; podle čínských státních médií jde především o stealth drony GJ-11 Sharp Sword, bezocasá létající křídla s vnitřní pumovnicí určená k přesným úderům proti hloubkovým cílům. První veřejné záběry spolupráce J-20 a GJ-11 zveřejnilo čínské letectvo v propagačním videu 11. listopadu 2025.

Koncept počítá s tím, že J-20S zůstane dál od nepřítele, zatímco drony ponesou část rizika i palby. Přesný dosah datalinku ani počet řízených dronů veřejně znám není, ale CCTV zdůrazňuje dlouhý dolet, silné rušení a odolnost spojení proti elektronickému boji.

Kde jsou USA a Rusko

Srovnání s konkurencí ukazuje, v čem je čínský náskok reálný. Spojené státy měly v devadesátých letech plán na dvoumístnou verzi F-22, označovanou jako F-22B. Jenže podle zprávy amerického kontrolního úřadu GAO z roku 1997 šlo primárně o výcvikový požadavek, který padl na rozpočtových škrtech. F-22B nikdy nebyl koncipován jako velitel bezpilotních wingmanů.

Americká odpověď dnes běží jinou architekturou: přes program Collaborative Combat Aircraft, na který Pentagon ve fiskálním roce 2026 vyčlenil přes 19 miliard korun. Cílem je integrovat autonomní drony s existujícími platformami, ne stavět nový dvoumístný stealth stroj.

Rusko o dvoumístném Su-57 pro řízení těžkých dronů Ochotnik mluvilo už v červenci 2021, ale tehdy šlo jen o nepotvrzený průmyslový zdroj citovaný agenturou TASS. Prototyp Su-57D se do letových zkoušek dostal až 19. května 2026, tedy víc než rok a půl po veřejném odhalení J-20S. Teprve v srpnu 2026 ruský výrobce Suchoj explicitně popsal Su-57D jako vzdušné velitelské stanoviště pro bezpilotní prostředky.

Čína tedy nepředběhla svět ve všech oblastech vzdušné války. Ale v konkrétním spojení (dvoumístná stealth stíhačka páté generace veřejně určená k řízení bezpilotních wingmanů) má prokazatelně první tah.

Západ nezaspal, jen jde jinou cestou

Dojem, že západní letectva stojí, by byl zavádějící. Australský MQ-28 Ghost Bat měl do března 2025 za sebou sto letů a v červnu téhož roku úspěšně spolupracoval s letounem včasné výstrahy E-7A Wedgetail. Britské královské letectvo v dubnu 2026 představilo StormShroud, první z rodiny autonomních doprovodných platforem, která má rušit radary a zvyšovat přežitelnost Typhoonů i F-35B. A Evropa měla stealth demonstrátor bezpilotního bojového letounu nEUROn od Dassaultu už před lety, byť zůstal v experimentální fázi.

NATO jako celek reaguje systémově. Politika integrované protivzdušné a protiraketové obrany z února 2025 výslovně počítá s hrozbami ze všech strategických směrů, s útoky na síťovou architekturu obrany i s nekinetickým narušením, tedy přesně s tím, co koncept J-20S s doprovodem stealth dronů a elektronickým bojem představuje. Pro Českou republiku to znamená, že odpověď nepovede přes vlastního „českého wingmana“, ale přes alianční interoperabilitu, síťové propojení budoucích F-35 a vrstvenou obranu NATO.

Co to znamená pro budoucí konflikty

Pentagon ve své zprávě o čínské vojenské síle z roku 2024 označuje Čínu za hlavní soupeře určujícího tempo a předpokládá, že čínská armáda do roku 2030 rozvine různé úrovně integrace člověka a stroje včetně rozhodování podporovaného umělou inteligencí. Pokud J-20S skutečně funguje tak, jak ho popisují čínská státní média, jako koordinátor operující z bezpečnější vzdálenosti, který posílá vpřed stealth drony nesoucí výzbroj, komplikuje to protivzdušnou obranu zásadním způsobem. Obránce musí najednou řešit víc cílů, z nichž některé jsou levné a postradatelné, zatímco skutečný „mozek“ operace zůstává dál vzadu.

Důležitá výhrada: veřejné důkazy o schopnostech J-20S pocházejí zatím výhradně z čínských státních médií a propagačních materiálů, nikoli z bojově ověřeného nasazení. Mezi přehlídkovým průletem a funkční bojovou doktrínou je vzdálenost, kterou žádné propagační video nepřeklene.

Přesto platí jedno: Čína ukázala směr, kterým se vzdušný boj vydá. A zbytek světa teď musí reagovat, ne na konkrétní letoun, ale na myšlenku, že stealth stíhačka budoucnosti nemusí sama střílet. Stačí, když bude myslet za celou formaci.