Severní Korea má důvod k obavám. Jižní Korea spustila na vodu ponorku s 10 raketovými šachtami a lithiovými bateriemi

Ceremonie proběhla v loděnici Hanwha Ocean v Okpo na ostrově Kodže. Seo Hui (SS-088) je druhou ponorkou programu KSS-III Batch-II a představuje měřitelný kvalitativní skok oproti předchozí generaci: větší trup, víc raketových buněk, delší skrytá vytrvalost. Severní Korea sice provozuje kolem sedmdesáti podmořských plavidel, ale její nejambicióznější raketonosná ponorka podle nezávislých analýz stále není plně operační. Kontrast je ostrý, a právě v něm tkví důvod k obavám Pchjongjangu.

Ze šesti šachet na deset: co se změnilo

Předchozí generace KSS-III Batch-I, jejíž první loď Tosan An Čchangho vstoupila do služby v roce 2021, disponuje šesti vertikálními odpalovacími buňkami (VLS) zabudovanými do trupu. Batch-II tento počet navyšuje na deset. Nejde o torpédomety; vertikální šachty slouží k odpalu balistických střel z ponorky a střel s plochou dráhou letu, tedy zbraní určených k přesnému úderu na pozemní cíle.

Praktický rozdíl? Větší první salva, nebo flexibilnější kombinace různých typů munice v jednom nasazení. Spolu s nárůstem výtlaku ze 3 000 na 3 600 tun a prodloužením trupu na přibližně 89 metrů získává Seo Hui prostor nejen pro víc střel, ale i pro modernější sonar a bojový řídicí systém. Podle Korea.net ponorka obsahuje 70 typů domácích komponentů, o dvanáct víc než Batch-I, což snižuje závislost na zahraničních dodavatelích.

Lithiové baterie: tichý lovec zůstává pod hladinou déle

Právě lithiové baterie jsou z vojenského hlediska možná důležitější než samotný počet šachet. Konvenční dieselelektrické ponorky se musí pravidelně přibližovat k hladině, aby dobily olověné akumulátory, a v tu chvíli se prozrazují. Lithium-iontové články nabízejí vyšší energetickou hustotu, rychlejší nabíjení a delší podhladinovou výdrž.

Seo Hui kombinuje systém pohonu nezávislého na vzduchu (AIP) s lithium-iontovými bateriemi. Hanwha Ocean u programu KSS-III mluví o „výjimečné skryté výdrži“. Pro protivníka to znamená jediné: ponorku je těžší najít, těžší sledovat a těžší předvídat, odkud zaútočí. Kratší reakční čas na straně Pchjongjangu je přesně ten faktor, který z konvenční ponorky dělá nástroj odstrašení.

Podobnou cestu zvolilo i Japonsko u třídy Taigei, kde Kawasaki Heavy Industries rovněž nasadila lithium-iontové baterie. Jihokorejská Batch-II ale kombinaci lithia a VLS dotahuje do většího trupu (3 600 tun oproti japonským 3 000) a s deseti šachtami nemá v regionu přímou konkurenci.

Severokorejská odpověď: sedmdesát ponorek, ale jaká kvalita?

Jihokorejská obranná bílá kniha z roku 2022 uvádí, že Severní Korea provozuje zhruba 70 podmořských plavidel. Zní to impozantně. Jenže většinu flotily tvoří zastaralé ponorky třídy Romeo sovětského původu a malá pobřežní plavidla, která nemají schopnost nést balistické střely.

Nejbližší severokorejskou paralelou k Seo Hui je ponorka Hrdina Kim Kun-ok (označovaná také jako Sinpo-C). Podle satelitních snímků analyzovaných CSIS Beyond Parallel a 38 North disponuje rovněž deseti raketovými trubicemi. Problém je, že obě analytické organizace ji ještě v roce 2024 popisovaly jako plavidlo ve fázi dokončování, nikoli jako plně operační bojovou jednotku.

Soul mezitím už v září 2021 oficiálně prokázal odpal vlastní balistické střely z ponorky Tosan An Čchangho. Technologie funguje, byla otestována a nyní se rozšiřuje na výkonnější platformu. Početní masa severokorejského podmořského loďstva není totéž co srovnatelná technologická úroveň.

Víc než regionální hráč

Že KSS-III není jen pobřežní ponorka, dokázala letos v květnu Tosan An Čchangho, když doplula do Kanady po trase dlouhé přes 14 000 kilometrů. Hanwha Ocean tam plavidlo představila v rámci kanadského programu nových ponorek CPSP, tedy jako exportní nabídku pro členský stát NATO.

A právě vazby jihokorejského zbrojního průmyslu na Alianci rostou. České ministerstvo obrany v září 2026 označilo Jižní Koreu za partnera pro Českou republiku, Evropu i NATO, s odkazem na spolupráci firem Colt CZ a SNT Motiv či využití tatrováckých podvozků jihokorejskou firmou LIG Defense & Aerospace. Hanwha dodává houfnice K9 do šesti členských států NATO a raketomety Chunmoo do Polska, Estonska a Norska. Ponorkový program KSS-III je součástí širšího příběhu o tom, jak se jihokorejský průmysl etabluje jako globální zbrojní dodavatel.

Kam program směřuje

Seo Hui je teprve druhá loď Batch-II. Třetí je ve stavbě a podle jihokorejské agentury DAPA má být předána námořnictvu v roce 2031. Samotná Seo Hui by měla být převzata v roce 2028, teprve poté projde závěrečnými zkouškami a vstoupí do aktivní služby. Program KSS-III tak celkově čítá minimálně šest ponorek: tři Batch-I a nejméně tři Batch-II.

Pro Pchjongjang není hrozbou jedna konkrétní loď. Hrozbou je trend: Soul systematicky skládá věrohodné konvenční podmořské odstrašení, s ověřenými střelami, rostoucím počtem šachet a technologií, která ponorkám dovoluje zůstat neviditelné stále déle. Severokorejská odpověď zatím zůstává v loděnici.