Francie představila revoluční stealth torpédoborec SCX26. Evropa ale za USA a Čínou zaostává více než kdy dříve

V úterý 3. listopadu 2026 se v pařížském výstavišti Paris Nord Villepinte otevřely dveře Euronavalu, největšího světového námořního obranného veletrhu. Francouzský Naval Group na něm představil SCX26, výzkumný koncept stealth torpédoborce, který má definovat, jak by měla vypadat budoucí velká evropská válečná loď. Délka 170 metrů, výtlak kolem 8 000 tun, přes sto vertikálních odpalovacích sil, dronová operační paluba, 100kW laser, railgun a dvě oddělené nástavby se senzory. Na papíře revoluce. V praxi zatím právě jen papír, bez objednávky, bez zákazníka, bez rozpočtu a bez termínu stavby.

Co přesně SCX26 nabízí

Naval Group svůj koncept neprezentuje jako hotovou loď, ale jako výzkumný demonstrátor pro boj vysoké intenzity. Podle materiálů představených na Euronavalu a zdrojů, které je citují, má SCX26 tyto klíčové parametry:

• Délka: 170 m, výtlak cca 8 000 t
• Rychlost: 30 uzlů, dosah přes 14 816 km (8 000 námořních mil)
• Raketová zásoba: více než 100 vertikálních odpalovacích sil (12 odpalovacích modulů Sylver dává 96 standardních střel, s budoucími konfiguracemi přes 100)
• Posádka: 150 členů + 100 míst pro štáb a specialisty
• Budoucí zbraně: 100kW laser, railgun
• Dronová mise: velká operační sekce pro bezpilotní systémy, loď koncipovaná jako velitelský uzel „systému systémů“

Dvě oddělené nástavby nejsou jen designový rozmar. Rozdělení senzorů a velitelských systémů do dvou struktur zvyšuje odolnost; zásah jedné nástavby nemusí vyřadit celou loď. K tomu UHF radar pro protibalistickou obranu, který v Evropě dosud žádná hladinová loď neintegrovala do takto komplexního návrhu.

Stealth neznamená neviditelnost

Označení „stealth“ u válečné lodi neznamená, že zmizí z radarů. Znamená, že se její zjistitelnost systematicky snižuje. SCX26 má hladké boky bez vnějších prvků, lomené plochy nástaveb odrážející radarový signál mimo přijímač a integrované antény zapuštěné do trupu. Podle rozboru The War Zone Naval Group počítá i s detekcí shora, tedy s radarovými satelity a drony, které se na loď dívají z výšky, ne jen z horizontu.

Podobný, byť méně radikální přístup už dnes používají britské torpédoborce Type 45 s jejich „čistou“ nástavbou. SCX26 ale jde dál: celý trup je od počátku navržen jako stealth platforma, ne jako konvenční loď s dodatečně upraveným profilem. V evropském kontextu je to posun. V globálním měřítku dohání standard, který americké a čínské námořnictvo aplikuje už roky.

Tvrdá čísla ukazují, kde Evropa stojí

A právě tady se dostáváme k jádru problému. SCX26 je ambiciózní koncept, ale koncept. Podívejme se na srovnání raketových zásobníků, které nejlépe ilustruje, jak daleko evropské námořnictvo za rivaly zaostává:

Čísla mluví jasně. Americké torpédoborce Flight III už vstupují do služby a Pentagon s nimi počítá jako s náhradou křižníků v roli velitele protivzdušné a protiraketové obrany letadlových svazů. Čína provozuje osm Type 055 se 112 odpalovacími tubusy; Pentagon je ve své zprávě o čínské armádě popisuje jako plně operační třídu. A Evropa? Její nejnovější sériová fregata FDI nese 32 střel. Její torpédoborce Type 45 a Horizon mají 48 připravených raket Aster. SCX26 by tento deficit vymazal, kdyby existoval.

Problém není technický, ale systémový

Naval Group prokázal, že evropský průmysl dokáže navrhnout loď srovnatelnou s americkými a čínskými protějšky. Technologie tu jsou. Co chybí, je schopnost je dostat na vodu.

Evropská obranná agentura (EDA) ve svém přehledu CARD 2022 uvádí, že pouhých 18 % investic do obranných programů v EU probíhá ve spolupráci s jinými členskými státy. Zbytek jsou izolované národní nákupy. Výsledek? V EU existuje 121 různých zbraňových systémů, v USA jich je 21. Evropská komise ve své makroekonomické zprávě z roku 2026 mluví o letech podinvestování a nižších kapitálových výdajích než v USA.

EDA ve svém Defence Review 2024 zařadila European Combat Vessel, společnou evropskou bojovou loď, mezi prioritní projekty. Příprava na společné pořízení ale míří až k roku 2040. To znamená, že i kdyby se všechno podařilo, Evropa bude mít srovnatelnou loď ve službě nejdříve za patnáct let. Čína a USA budou v té době provozovat další generaci.

Zaostávání se tedy neprohlubuje proto, že by Evropa neuměla navrhovat lodě. Prohlubuje se proto, že každý stát nakupuje sám, v malých sériích, za vyšší jednotkovou cenu a s delšími lhůtami. A mezitím čínské loděnice chrlí torpédoborce tempem, které nemá v dějinách od druhé světové války obdobu.

Proč by to mělo zajímat i Česko

Námořní bezpečnost se netýká jen přímořských států. Podle Eurostatu šlo v roce 2025 po moři 73,3 % dovozu a 72,6 % vývozu EU měřeno hmotností. EU sama zdůrazňuje, že podmořské kabely, námořní trasy a přístavní infrastruktura jsou kritické pro bezpečnost i prosperitu celého kontinentu. Pro vnitrozemské Česko to znamená jednoduchou rovnici: pokud spojenci nedokážou chránit námořní logistiku, dopadne to na dodavatelské řetězce, energetiku i digitální konektivitu.

EDA výslovně varuje, že samotné národní snahy nestačí k adekvátní přípravě na konflikt vysoké intenzity. SCX26 je v tomto světle důležitější jako měřítko toho, co Evropě na moři chybí, než jako oznámení nové lodě.

Na molu v Paříži stojí elegantní model torpédoborce, který by mohl změnit evropskou námořní rovnováhu. Jenže modely nepotápějí ponorky a nesbíjejí protilodní střely. Dokud SCX26 zůstane konceptem a Evropa bude řešit společnou loď tempem jednoho zasedání ročně, mezera za USA a Čínou se bude jen rozevírat.