Ukrajinský MiG-29 bez šance, ruský Su-35S ho sestřelil během bombardování u Kostiantynivky. Možná ze 190 km

Incident se podle veřejně dohledatelných stop odehrál 18. srpna 2026. Ruské ministerstvo obrany ve svém týdenním souhrnu za 15.–21. srpna potvrdilo sestřel jednoho ukrajinského MiGu-29, aniž upřesnilo místo, typ zbraně nebo okolnosti. Detailnější obraz přinesla až OSINT komunita: Su-35S měl operovat poblíž Horlivky v Doněcké oblasti a odpálit střelu, pravděpodobně z rodiny R-37M, případně novější R-77M, na ukrajinský taktický letoun, který odhazoval klouzavé bomby ze západu od Kramatorsku směrem na Kostiantynivku. Údaj „190 km“ se přitom váže k jinému, referenčnímu případu z 27. června 2026 nad Poltavskou oblastí, kde ukrajinské letectvo potvrdilo ztrátu MiGu-29 během bojové mise a pilot se stačil katapultovat. Následná sekundární rekonstrukce ten červnový zásah popsala jako potenciálně jeden z nejdelších vzdušných sestřelů v historii, sama ovšem dodala „pokud se potvrdí“. U srpnového incidentu u Kostiantynivky přesná vzdálenost veřejně potvrzena není.

Proč byl MiG-29 „bez šance“

Formulace zní tvrdě, ale opírá se o tři konkrétní faktory, které se v tomto případě sešly najednou.

Za prvé, MiG-29 plnil údernou misi. Nesl klouzavé bomby a mířil k vypouštěcí zóně, tedy letěl po předvídatelné trajektorii, v předvídatelné výšce, v předvídatelném čase. Ukrajinské ministerstvo obrany potvrzuje, že na MiGy-29 byly integrovány francouzské AASM Hammer s dosahem odpalu až 70 km a že se zavádí i domácí klouzavá puma pro údery desítky kilometrů za frontovou linii. Letoun ale musí do vypouštěcí zóny doletět, a právě tam vstupuje do pásma ohrožení.

Za druhé, ruské Su-35S a MiGy-31BM dlouhodobě operují v takzvaných hlídkových okruzích (CAP zónách) krytých vlastní protivzdušnou obranou. Britský think-tank RUSI v analýze ruské vzdušné války popisuje tyto hlídky jako „obzvláště problematické“ pro ukrajinské úderné i stíhací lety. Su-35S nemusí lovit sám. Dostává cílová data ze sítě, z letounů včasné výstrahy A-50U i z pozemních radarů, a střelu odpálí z bezpečné vzdálenosti.

Za třetí, ukrajinští piloti sami popisují, co to znamená v praxi. V rozhovoru pro The War Zone z ledna 2026 jeden z nich řekl o R-37M: nutí vás manévrovat místo dokončení úderu, a pokud o odpalu nevíte včas, „jste mrtví“. Slabší varovné systémy starších sovětských strojů tuhle rovnici ještě zhoršují; RUSI upozorňuje na význam nedostatečných radarových varovných přijímačů (RWR) ukrajinských letounů.

Střela, která mění pravidla

R-37M je extrémně dlouhodosahová střela vzduch-vzduch s maximálním balistickým dosahem kolem 200 km při odpalu ve vysoké rychlosti a výšce. RUSI už dříve zaznamenal zásah touto střelou na vzdálenost 177 km. Pokud by se červnový poltavský případ na 190 km potvrdil, patřil by mezi nejdelší veřejně popsané vzdušné sestřely vůbec.

Jenže Su-35S už nestojí jen na R-37M. Ruské zdroje od září 2025 uvádějí zavedení novější R-77M s aktivní hlavicí typu AESA a parametrem 180–190 km ve velké výšce. Bulletin amerického letectva z srpna 2025 to nepřímo potvrdil fotodůkazem Su-35S nesoucího právě R-77M. Ruský stroj se tím posunul z čistého „lovce na extrémní dálku“ k univerzálnějšímu nosiči schopnému boje mimo vizuální dosah i proti manévrujícím cílům.

Pro srovnání: evropský Meteor od MBDA si díky náporového motoru drží energii déle a výrobce zdůrazňuje „největší zónu bez úniku ve třídě“. Americký AMRAAM je zase referenční standard pro síťový boj mimo vizuální dosah s masovou integrací napříč západními letouny. R-37M je nebezpečná hlavně svým extrémním dosahem; Meteor a AMRAAM bodují v manévrovém boji a flexibilitě nasazení.

Technologická propast, kterou nelze zakrýt bombami

MiG-29 je lehký frontový stíhač s bojovým doletem kolem 710 km, původně navržený pro krátké mise pod vedením pozemních radarů. Su-35S je generačně i hmotnostně jinde: těžší platforma s výrazně výkonnějším radarem Irbis-E, větší zásobou paliva a schopností nést širší spektrum zbraní. Když k tomu připočtete síťové navedení z ruského integrovaného systému protivzdušné obrany (IADS), vzniká asymetrie, kterou žádná improvizovaná integrace západních bomb na sovětský drak nevyrovná.

Podle přehledu FlightGlobal z poloviny roku 2025 měla Ukrajina v letectvu 45 MiGů-29 a dalších 9 v armádním letectvu. K listopadu 2026 agregátor UA War Stat eviduje 122 vizuálně potvrzených ukrajinských ztrát letadel všech typů, jde o dolní hranici. Jednotlivé ztráty flotilu nezlomí přes noc, ale při pokračující válce jsou dlouhodobě neudržitelné. Každý ztracený MiG-29 „spaluje“ hlavně slovenský a polský příspěvek; Slovensko darovalo 13 kusů, Polsko 14. Česko MiGy-29 vyřadilo z výzbroje už v roce 1993, takže o „své“ stroje nepřichází.

Český úhel: ne stíhačky, ale výcvik

Česko v takzvané Air Force Capability Coalition nehraje roli dodavatele bojových letounů, ale přemosťovacího výcviku. Podle ukrajinského ministerstva obrany přispívá letouny L-39 a Alto NG jako výcvikové platformy pro přechod na západní stroje. V květnu 2025 řešili prezidenti Petr Pavel a Volodymyr Zelenskyj vznik ukrajinsko-české školy pro výcvik pilotů F-16.

Koalice má 14 členských zemí a staví na celém ekosystému: výcvik, zbraně, údržba, infrastruktura, simulátory. Nejde jen o to „poslat F-16″, ale o to vybudovat schopnost je provozovat. České peníze a kapacity směřují právě sem. A každá další ztráta MiGu-29 tento tlak zesiluje, protože zmenšuje most mezi dneškem a plně západní flotilou.

Proč Ukrajina MiGy-29 stále posílá do boje

Odpověď je prostá: protože je má a protože fungují. MiG-29 s francouzskými Hammery nebo domácími klouzavými pumami dokáže přesně ničit velitelská stanoviště, sklady munice a opevněné pozice desítky kilometrů za frontovou linií. Dokud není přechod na západní letectvo kompletní, zůstává užitečným nástrojem, i za cenu, že každý let blízko fronty je ruská ruleta proti síťově vedeným Su-35S s dlouhodosahovou municí.

Rusko to ví. Proto necílí na jednotlivé bomby, ale na nosiče. Sestřel MiGu-29 neodstraní jednu pumu, odstraní schopnost nést desítky dalších.

Srpnový incident u Kostiantynivky není příběhem jednoho neschopného pilota. Je to příběh strukturální nevýhody: sovětský drak s improvizovaně přišroubovanou západní municí proti síťově řízenému zásahu mimo vizuální dosah z bezpečné vzdálenosti. Dokud Ukrajina nedokončí přechod na západní platformy, tahle rovnice se bude opakovat.