Ruská schopnost balistických úderů na města slábne. Ukrajinci zničili dva odpalovací systémy Iskander-M a pokračují

Noc ze 6. na 7. listopadu 2026. Rusko právě vede masovaný kombinovaný úder na ukrajinská města z Brjanské a Voroněžské oblasti. Ve stejných hodinách ale ukrajinské síly míří opačným směrem, hluboko na ruské území. Ráno Generální štáb ZSU oznamuje, že v Brjanské oblasti zasáhl dvě odpalovací vozidla komplexu Iskander-M a k tomu jeden systém protivzdušné obrany Pancir-S1, který je měl chránit. Meč i štít najednou.

Co přesně Ukrajina zasáhla a proč na tom záleží

Iskander-M (9K720) není jedna raketa. Je to celý mobilní komplex: odpalovací vozidlo 9P78-1, takzvaný TEL, nese dvě balistické střely 9M723 s dosahem kolem 500 kilometrů. Právě TEL je tím, co dává raketě nohy. Bez něj je střela jen skladový předmět.

Každý zasažený odpalovač proto znamená až dvě rakety, které Rusko nemůže okamžitě vypálit. Dva zničené TELy znamenají až čtyři střely v první salvě méně. V měřítku standardní raketové brigády, která podle studie IISS disponuje dvanácti odpalovači, jde o zhruba šestinu odpalovací kapacity. Šestina brigády za jednu noc.

A pak je tu Pancir-S1, krátkodosahový protiletadlový raketovo-kanónový systém, který má chránit právě takové cenné cíle jako odpalovače Iskanderů. Ukrajina nezasáhla jen útočnou zbraň, ale i její ochranný deštník. Každá taková mezera v ruském protivzdušném krytí rozšiřuje prostor pro další ukrajinské údery bezpilotními prostředky i střelami.

Třetí odpalovač za osm dní

Brjanská oblast nebyla izolovanou akcí. Pouhý týden předtím, 29.–30. října, hlásil generální štáb zásah jednoho odpalovače Iskander-M u Fatěže v Kurské oblasti, a to přímo v prostoru překládky balistických raket. Současně tehdy Ukrajina zasáhla sklady a opravárenské zázemí. Nyní v Brjansku přibyly dva další TELy a Pancir.

Tři zasažené odpalovače za osm dní představují podle odhadů IISS zhruba dvě procenta celkového ruského parku, který čítá přibližně 150 TELů ve třinácti brigádách. Na papíře to nezní dramaticky. V praxi je ale klíčový jiný fakt: zatímco Rusko podle ukrajinské vojenské rozvědky HUR vyrábí kolem 65 balistických střel 9M723 měsíčně, kompletní odpalovací vozidla se produkují výrazně pomaleji. Přezbrojení všech brigád na Iskander bylo dokončeno do roku 2019 a od té doby veřejné ruské zdroje zdůrazňují hlavně dodávky raket, nikoli nových sérií odpalovačů. Nahradit zničený TEL znamená buď přesun z jiné brigády, čerpání z omezených rezerv, nebo čekání na novou výrobu.

Kampaň proti celému řetězci

Ukrajinská strategie jde ještě dál než k ničení samotných nosičů. Ve stejné noci, kdy hořely odpalovače v Brjansku, zasáhly střely Neptun závod Proton-Elektroteks v Orlu. Podle generálního štábu podnik vyrábí mimo jiné přepínače a invertory pro balistické rakety 9M723, tedy klíčové elektronické komponenty, bez kterých Iskander nevystřelí.

Ukrajinské ministerstvo obrany popisuje tyto operace jako systematickou kampaň středních a hlubokých úderů. Říjnový souhrn ministerstva zahrnuje zásahy na:

• odpalovače Iskander-M
• systémy protivzdušné obrany a radary
• opravárenské základny pro raketové komplexy
• průmyslové podniky dodávající komponenty

Logika je zřejmá. Nestačí sestřelit raketu ve vzduchu, to je drahé a ne vždy spolehlivé. Efektivnější je zničit odpalovač, který ji vypálí, Pancir, který ho chrání, a továrnu, která dodává díly. Ukrajina útočí na celý řetězec najednou.

Proporce: oslabení, ne kolaps

Bylo by chybou tvrdit, že Rusko ztrácí schopnost útočit na ukrajinská města. Neztrácí. Podle přehledu HUR ze 4. listopadu 2026 disponuje Rusko stále přibližně 115 střelami Iskander-M, přes 450 střelami Kalibr, více než 600 modernizovanými Oniksy a celkovou měsíční produkcí přesahující 200 balistických a řízených střel. Arzenál teroru je hluboký.

Jenže Iskandery mají v tomto arzenálu specifické místo. Balistická střela letící rychlostí přes pět machů (přibližně 6 125 km/h) je pro ukrajinskou protivzdušnou obranu jedním z nejtěžších cílů. Každý vyřazený odpalovač proto přímo snižuje hustotu té nejnebezpečnější vrstvy útoků, pozemních balistických salv, proti kterým se města brání nejobtížněji.

Efekt je lokální a krátkodobý: z konkrétního směru ubývá okamžitá odpalovací kapacita, Rusko musí přesouvat zbývající TELy, měnit pozice, doplňovat ztráty. To všechno stojí čas. A čas je v raketové válce munice.

Český kontext

Česká republika se na omezování ruské úderné schopnosti podílí nepřímo, ale měřitelně. Podle vládního souhrnu Praha dodala Ukrajině mimo jiné 16 systémů protivzdušné obrany, desítky tisíc dělostřeleckých nábojů a tisíce raket do raketometů. Česká muniční iniciativa pomohla podle NATO dodat přes tři miliony kusů velkorážové munice. Přímá vazba na zásah v Brjansku veřejně doložená není, ale každý dodaný systém PVO uvolňuje Ukrajině ruce k tomu, aby mohla přejít od obrany k aktivnímu ničení ruských odpalovačů.

Samotné Iskandery z Brjanské oblasti české území přímo neohrožují, jejich dosah kolem 500 kilometrů pokrývá především Ukrajinu. Pro přímé ohrožení ČR by musely být rozmístěny výrazně blíž, což je v současné konstelaci nereálné.

Generální štáb ZSU své sdělení o brjanském zásahu zakončil dvěma slovy: „Dalí bude.“ Bude pokračovat. Vzhledem k tempu tří zasažených odpalovačů za osm dní a souběžným úderům na továrny i protivzdušné krytí to vypadá jako slib, který Ukrajina míní dodržet.