Lotyšsko dokončilo přezbrojení, definitivně se loučí s ruským Mi-17. Posílá ho na Ukrajinu a zařazuje Black Hawk

Dne 7. listopadu 2026 přistál na lotyšské základně Lielvārde čtvrtý a poslední UH-60M Black Hawk. Poradce velitele lotyšských ozbrojených sil Robertss Skraučs vysvětlil, že dodávka trvala osm let kvůli bezpečnostním kontrolám, certifikaci a skutečnosti, že šlo o zcela nové stroje vyrobené na zakázku. Tím se uzavřela hlavní fáze přezbrojení, které Riga schválila v září 2018 za přibližně 4,4 miliardy korun. Vyřazené Mi-17 mezitím nekončí na vrakovišti, putují na Ukrajinu, kde létají ostré mise.

Od sovětského dědictví k americké platformě

Lotyšsko získalo svůj první Mi-17 v prosinci 1999, další tři kusy přibyly v letech 2001, 2004 a 2005. Nešlo o nostalgii po Sovětském svazu. Malá pobaltská země jednoduše neměla rozpočet na západní vrtulníky a Mi-17 tvořily její jedinou reálnou kapacitu pro pátrání a záchranu, transport osob i nákladu. Dánsko dokonce pomáhalo s jejich modernizací pro záchranné mise.

Jenže s časem rostly problémy: stárnoucí draky, náhradní díly závislé na ruském dodavatelském řetězci a nulová interoperabilita se spojenci v NATO. V září 2018 proto lotyšská vláda rozhodla o nákupu čtyř UH-60M Black Hawk prostřednictvím amerického programu Foreign Military Sales. Balík za odhadovaných 200 milionů dolarů nezahrnoval jen samotné vrtulníky, ale i deset motorů, navigační systémy GPS/INS, termovizní kamery FLIR, radiostanice, brýle pro noční vidění, kompletní dokumentaci, výcvik posádek a náhradní díly. První dva stroje dorazily 11. prosince 2022, slavnostní převzetí proběhlo v únoru 2023.

Co Black Hawk přináší, a kde Mi-17 stále vyhrává na papíře

Srovnání obou platforem není černobílé. Lotyšské ozbrojené síly uvádějí pro UH-60M minimální osádku dvou pilotů, kapacitu až jedenácti přepravovaných osob, maximální rychlost 300 km/h a užitečné zatížení 4,5 tuny. Česká oficiální data pro Mi-17 ukazují 25 pasažérů, cestovní rychlost kolem 225–250 km/h, nosnost čtyři tuny a operační dolet 500 kilometrů s plným obsazením.

Mi-17 tedy unese víc lidí. Ale v tom, na čem v boji záleží nejvíc, vede Black Hawk:

• Balistická a nárazová odolnost – pancéřované a redundantní klíčové systémy zvyšují šanci přežití posádky.
• Digitální avionika – integrovaný kokpit umožňuje přesnější navigaci a situační přehled.
• Údržba podle stavu – palubní diagnostický systém IVHMS hlásí opotřebení dřív, než se z něj stane porucha.
• Západní logistický standard – náhradní díly objednáte v aliančním řetězci, ne v Rusku.

Podle nás je právě poslední bod strategicky nejdůležitější. Závislost na ruských dílech se po roce 2022 stala pro jakoukoli armádu NATO nepřijatelným rizikem.

Mi-17 míří na Ukrajinu, ne jako exponát, ale jako bojový stroj

Lotyšsko neposlalo vyřazené vrtulníky do muzea. V srpnu 2022 lotyšské ministerstvo obrany potvrdilo dodání dvou Mi-17 a dvou lehkých Mi-2 ukrajinskému letectvu. Jeden z Mi-17 předtím prošel generální opravou, stroje byly přelakovány a dodány částečně rozebrané k následné montáži přímo na Ukrajině. Ministerstvo výslovně uvedlo, že budou plnohodnotně začleněny do ukrajinské flotily.

V lednu 2023 Riga v rámci Rammsteinské skupiny oznámila odeslání dalších dvou Mi-17. Nejde o symbolické gesto. Ukrajina potřebuje každý transportní a evakuační vrtulník, který dokáže přesunout raněné z první linie nebo dodat zásoby jednotkám v terénu. Lotyšský ministr obrany tehdy hovořil o pomoci při vojenských operacích a záchraně životů, a přesně to Mi-17 v ukrajinských rukou dělají.

Lotyšsko není samo, celý region se zbavuje sovětské techniky

Přezbrojení z východních na západní vrtulníky probíhá napříč středoevropskými a pobaltskými státy NATO, ale tempo je velmi nerovné.

• Litva rozhodla o odchodu od Mi-8 v roce 2019, první dva Black Hawky převzala v říjnu 2025 a úplné nahrazení čeká v průběhu roku 2026. Litevci otevřeně přiznali, že údržba Mi-8 byla drahá a díly z Ruska problematické.
• Slovensko spustilo náhradu Mi-17 už v roce 2015, ale ještě v červnu 2023 provozovalo oba typy souběžně.
• Chorvatsko mělo čtyři Black Hawky od konce roku 2022 a v březnu 2024 schválilo nákup dalších osmi s explicitním cílem nahradit všechny Mi-8 a Mi-17.
• Česko nahradilo bojové Mi-24/35 americkým systémem H-1 (dvacet strojů UH-1Y Venom a AH-1Z Viper), ale transportní Mi-171 stále létají u 22. křídla vrtulníkového letectva. Česká republika přitom od roku 2022 dodala Ukrajině 390 kusů nepotřebné techniky včetně letecké a jako kompenzaci obdržela od USA právě vrtulníky H-1. Linka je stejná jako v Lotyšsku: stará technika na východ, západní náhrada domů.

Žádný „velký střih“ se nekoná. Přechod na západní platformu trvá typicky sedm až deset let a zahrnuje nejen samotné stroje, ale i přestavbu hangárů, výcvik techniků a pilotů a vybudování logistického zázemí.

Projekt nekončí posledním vrtulníkem

Převzetí čtvrtého Black Hawku neznamená, že je v Lielvārde všechno hotovo. Oficiální projektová stránka lotyšského ministerstva obrany stále počítá s realizačním horizontem 2018–2027. Zbývá dokončit nový hangár a provozní zázemí, dovycvičit posádky a pozemní personál a plně certifikovat všechny provozní postupy. Lotyšsko navíc od roku 2014 pravidelně cvičí s americkými vrtulníkovými jednotkami v rámci programu Atlantic Resolve, Black Hawk pro něj tedy není cizí novinka, ale platforma, na kterou se země připravovala roky.

Čtyři vrtulníky pro zemi s necelými dvěma miliony obyvatel znějí skromně. Ale pro Lotyšsko představují kompletní obměnu střední vrtulníkové flotily, odstřižení od ruského dodavatelského řetězce a vstupenku k plné interoperabilitě s americkými a aliančními silami. A vyřazené Mi-17 zatím létají nad Ukrajinou, tam, kde jsou teď potřeba nejvíc.