Katastrofa v americkém letectvu: Bojeschopnost F-35 klesla na 25 %. Někdo ztratil miliony dílů za miliardy

Dva nezávislé audity amerického Nejvyššího kontrolního úřadu (GAO), zveřejněné v průběhu roku 2026, odhalily souběh dvou problémů, které se navzájem zesilují. Na jedné straně klesající bojová připravenost celé flotily F-35 Lightning II. Na druhé straně účetní a logistická slepota nad desítkami milionů náhradních dílů rozmístěných ve více než 700 zařízeních po celém světě. Nejde přitom o izolovaný skladový průšvih, jde o test, zda Pentagon vůbec zvládá logisticky řídit zbraňový systém, který současně prodává spojencům jako páteř budoucího letectva. Českou republiku nevyjímaje.

Čtvrtina času na plný výkon

Číslo 25 % pochází ze zprávy GAO zveřejněné 11. června 2026 a vztahuje se k takzvanému full mission capable rate celé americké flotily F-35 za fiskální rok 2025. Přesněji šlo o 24,6 %. Tento ukazatel měří podíl času, kdy jsou letouny schopné plnit všechny přidělené mise, tedy kompletní spektrum bojových úkolů, k nimž byly navrženy. Neznamená to, že by tři čtvrtiny strojů stály v hangáru. Širší mission capable rate, který zachycuje schopnost splnit alespoň některé mise, dosáhl 44,1 %. I to je ale hluboko pod minimálními cíli, které si jednotlivé složky americké armády stanovily.

U samotné varianty F-35A, kterou provozuje americké letectvo a kterou si objednala i Česká republika, činil full mission capable rate 28,5 %. GAO přitom konstatuje, že F-35A nesplnila roční cíl mission capable rate ani v jednom ze sledovaných let 2018 až 2023. Pro srovnání: starší F-16C tento cíl splnil ve třech ze šesti let.

Příčiny jsou chronické. Nedostatek náhradních dílů, pomalé opravy motorů, přetížené údržbové kapacity. GAO vyčíslil, že k nápravě provozu a údržby bude v letech 2026 až 2031 potřeba dalších zhruba 340 miliard korun. A i poté zůstane roční mezera přes 25 miliard korun mezi skutečnými náklady a cíli, které si Pentagon stanovil pro polovinu třicátých let.

Milion ztracených dílů, a 26 milionů mimo kontrolu

Za tím se skrývají dvě odlišné, byť propojené roviny.

První odhalil audit GAO už v květnu 2023. Jeden z hlavních kontraktorů programu (veřejná verze zprávy firmu nejmenuje, ale odpovědnost za podporu letounu a motoru nesou Lockheed Martin a Pratt & Whitney) přišel mezi květnem 2018 a říjnem 2022 o více než milion dílů v hodnotě přes 2,1 miliardy korun. Z toho přibližně 940 tisíc položek za více než 1,6 miliardy korun tehdy ještě ani nebylo nahlášeno k přezkumu. Nejde o drobné šroubky: kategorie „ztráty“ zahrnuje neúmyslnou ztrátu, poškození i zničení majetku.

Druhá rovina je mnohem širší. Zpráva GAO z 9. listopadu 2026 konstatuje, že program F-35 zahrnuje asi 26 milionů dílů v hodnotě kolem 775 miliard korun, které Pentagon nedokáže kompletně a spolehlivě evidovat. To neznamená, že všechny zmizely. Znamená to, že Spojené státy nemají důvěryhodný přehled o tom, kde přesně se nacházejí, v jakém jsou stavu a komu patří. Asi 30 % z nich leží v zařízeních spravovaných kontraktory.

K březnu 2026 navíc Pentagon vůbec nezanesl do svého evidenčního systému zhruba 17 000 dílů v opravě nebo údržbě za nejméně 32,5 miliardy korun. Skutečná hodnota může podle samotného ministerstva obrany sahat až k 62,5 miliardám.

Systém, který nikdy pořádně nefungoval

Jak je možné, že největší armáda světa ztratí přehled o majetku za stovky miliard? Odpověď je nepříjemně prozaická: Pentagon nikdy neměl vlastní kompletní evidenci aktiv programu F-35. Od počátku spoléhal na záznamy kontraktorů. Vládní systém ELMS nebyl přímo napojen na systémy Lockheed Martin ani Pratt & Whitney. Data proudila přes kvartální reporty a mohla být starší než tři měsíce.

GAO zjistil, že jen 29 % záznamů obsahovalo sériové číslo dílu. Pouhých 43 % mělo přiřazený standardní skladový kód. A téměř 6 % položek vykazovalo pořizovací cenu jednoho centu nebo méně. Fyzické inventury, které Pentagon provedl, stály přes 425 milionů korun, a ani tak je GAO neuznalo jako spolehlivý základ pro finanční výkaznictví. Jeden z kontraktorských systémů, z něhož Pentagon čerpal data pro inventuru ve fiskálním roce 2025, měl od auditorů hodnocení „disapproved“ kvůli neauditovatelným záznamům.

Nejde přitom o problém výhradně programu F-35. Systémová slabina v evidenci majetku drženého kontraktory provází celý Pentagon od fiskálního roku 2001. Odhadovaná hodnota takto nedostatečně podchyceného majetku napříč ministerstvem obrany přesahuje 5,5 bilionu korun. F-35 je ale mimořádný rozsahem, geopolitickou citlivostí a přímým dopadem na bojovou připravenost.

Co z toho plyne pro Česko

Česká republika je kontraktačně uvnitř programu F-35, ale zatím žádný stroj neprovozuje. Podle oficiálního harmonogramu ministerstva obrany má prvních šest letounů dorazit v roce 2029 pro výcvik personálu v USA, další dva v roce 2030. Do České republiky pak mají přilétat čtyři stroje ročně v letech 2031 až 2034, plné operační schopnosti jsou plánované na rok 2035.

České F-35 vstoupí do stejného globálního ekosystému provozu a údržby, který GAO právě kritizuje, do společného poolu náhradních dílů sdíleného všemi partnerskými zeměmi. GAO ve své listopadové zprávě výslovně uvádí Českou republiku mezi zahraničními zákazníky programu. Ministerstvo obrany ČR v oficiálním Q&A dosavadní problémy se zásobováním díly označuje za dočasné. Auditní zjištění z roku 2026 ale ukazují, že jde o strukturální slabinu, ne o přechodnou poruchu.

Náprava v nedohlednu

GAO vydal k programu F-35 od roku 2014 celkem 46 doporučení týkajících se provozu a údržby. K březnu 2026 jich bylo implementováno pouhých 14. Čtyři doporučení z auditu o ztracených dílech z roku 2023 zůstávala otevřená ještě v září 2026. V listopadu 2026 přidalo GAO další čtyři. Pentagon se všemi souhlasil. Ještě v červnu 2026 ale kancelář programu F-35 teprve „začínala připravovat“ postupy dohledu nad ztrátami, bez stanoveného data dokončení. Veřejně známý finanční postih kontraktora činí zatím asi 150 milionů korun. O personálních důsledcích veřejné dokumenty mlčí.

F-35 zůstává technologicky nejpokročilejším víceúčelovým bojovým letounem na světě. Problém není v letadle samotném, ale v infrastruktuře kolem něj. A právě ta rozhoduje o tom, zda stroj za více než dvě miliardy korun za kus skutečně poletí, když to bude potřeba.