Rusové tvrdí, že vyhrávají, ale ofenziva už se téměř zastavila. Ukrajinci přebírají otěže, zkazili Putinovi ofenzivu a útočí

Dne 9. listopadu 2026 hlásil ukrajinský Generální štáb 148 bojových střetů za jediný den. Boje zuří, ale vypadají jinak, než jak je líčí oficiální kanál ruského ministerstva obrany. Moskva dál mluví o „osvobozování“ sídel a „skupinových úderech přesně na cíl“, jenže na zemi se nekoná žádný rychlý průlom. Místo toho Kreml přesouvá těžiště nátlaku z fronty na ukrajinskou energetiku, mosty a logistiku, a Ukrajina na to odpovídá způsobem, který Rusko bolí.

Ofenziva, která ztratila dech

Ruská pozemní ofenziva se nezastavila v tom smyslu, že by ustaly boje. Zastavila se jako operační koncept: cíl rychlého průlomu k velkým městům selhal. Nejviditelnější je to ve dvou směrech. U Slovjansku a Kramatorsku Ukrajina operací Vivaldi do konce září obnovila kontrolu nad 176 km² a donutila Rusko urychleně stahovat posily z jiných úseků. Ruský plán proniknout do týlu celé aglomerace se rozpadl.

V Oleksandrivském sektoru je bilance ještě výraznější. Ukrajinské výsadkové síly a 3. armádní sbor tam od ledna do srpna osvobodily 745 km² a 26 sídel. Prezident Zelenskyj 9. listopadu uvedl, že celková rozloha získaného území v tomto směru už přesáhla 800 km². Pro srovnání: v listopadu 2025 analytici z Kyiv Dialogue evidovali ruské měsíční zisky kolem 785 km² na celé frontě. Rok poté Ukrajina podobnou plochu získává zpět v jediném operačním směru.

Kritika se objevuje i na proruských kanálech. Vítězná hlášení Moskvy stojí hlavně na propagandistickém rámování, zatímco ukrajinské zdroje ve stejném čase popisují rekordní ruské ztráty živé síly i techniky.

Zimní kampaň místo průlomu: mosty, rozvodny, teplo

Když pozemní postup vázne, Kreml sahá po jiném nástroji. Prezidentská kancelář v Kyjevě po zasedání štábu 9. listopadu otevřeně popsala, co Rusko dělá: snaží se „rozdělit Ukrajinu podél Dněpru“ systematickým ničením mostů, rozvoden a přenosových sítí. Cílem není dobýt území, ale udělat Ukrajinu tak draze obyvatelnou, aby se zlepšila ruská pozice před případnými jednáními.

Čísla to potvrzují. Jen za týden od 26. října do 1. listopadu analytici evidovali 1 794 dronů a desítky raket mířících na ukrajinské cíle. Zelenskyj 7. listopadu upozornil, že Ukrajina vyrábí více elektřiny, než spotřebuje; problém je v přenosu. Ruské údery na vysokonapěťové sítě a rozvodny způsobují regionální výpadky, které ukrajinské ministerstvo energetiky řeší plánovanými i nouzovými odstávkami.

K tomu Rusko nasazuje nové prostředky. Ukrajinská rozvědka HUR 9. listopadu zveřejnila rozbor dronu Geraň-5 K5-K s termobarickou hlavicí. Oproti starší verzi je kratší (4 metry místo 6,5), létá výš (dostup 6 km) a v manévru dosahuje až 1 000 km/h. Avionika je prakticky shodná s novějšími Gerani-4; jde o evoluci, ne revoluci, ale s vyšší zachytitelností pro ukrajinskou obranu. Druhou novinkou jsou upravené protiletadlové rakety RM-48U, „frankenstein“ z dílů systémů S-300 a S-400. Dolet do 400 km, rychlost Mach 4–6 (přibližně 4 900–7 350 km/h), ale výrazně nižší přesnost než Iskander. Levnější druhá vrstva útoku, která má přetížit protivzdušnou obranu.

Ukrajina útočí v ruském týlu, a Rusko to cítí

Druhá polovina příběhu je to, co dělá Ukrajina. A tady se ukazuje, proč slovo „přebírání otěží“ dává smysl: ne jako velká klasická protiofenziva, ale jako schopnost nutit Rusko hasit požáry doslova i přeneseně.

V noci na 9. listopadu zasáhly ukrajinské drony podnik KINEF v Kirišách v Leningradské oblasti, více než 900 kilometrů od fronty. Gubernátor Alexandr Drozdenko potvrdil požár, škody na zásobování teplem i výrobě elektřiny ve městě. Operativní štáb oblasti následně doporučil omezit prodej pohonných hmot: 30 litrů benzinu a 50 litrů nafty na osobu. Jeden úder, a ruský region řeší teplo, proud i palivo.

Není to ojedinělý případ. Zelenskyj výslovně zmínil úspěšné zásahy v Rostovské a Orelské oblasti. Podle dubnového monitoru Kyiv Dialogue ukrajinské údery na ruskou ropnou infrastrukturu na konci března dočasně zablokovaly až 40 % ruské exportní rafinérské kapacity. Válku to samo neukončí, ale zdražuje ji Rusku a nutí ho chránit týl na úkor fronty.

Ekonomika jako tichá brzda

Kreml má ještě jeden problém, o kterém raději nemluví nahlas. Guvernérka ruské centrální banky Elvira Nabiullinová 23. října oznámila úrokovou sazbu 14 %, vysoká inflační očekávání a přetrvávající napětí na trhu práce. O dva týdny později v Dumě dodala, že nedostatek pracovních sil se „jen mírně zmírnil“ a není důvod čekat jeho rychlé zmizení.

Rozpočtové dokumenty ruského ministerstva financí počítají se státním dluhem 40 bilionů rublů v roce 2026 a téměř 45 bilionů v roce 2027, tedy přes 18 % HDP. Válku to samo o sobě nezastaví, ale zmenšuje to manévrovací prostor Moskvy. Každá zničená rafinérie, každý přesun posil z jednoho úseku fronty na druhý, každý nový dron, který musí nahradit sestřelený, stojí peníze, které ruská ekonomika generuje stále obtížněji.

Co to znamená pro Česko

Zimní kampaň proti ukrajinské infrastruktuře se přímo dotýká i české zahraniční politiky. Program pomoci Ukrajině na roky 2026–2030 počítá s roční alokací jedné miliardy korun právě na oblasti, které ruské údery ničí: energie, teplo, zdravotnictví, nouzová přístřeší. Česká muniční iniciativa pokračuje a důraz na protivzdušnou obranu roste. Čím tvrdší bude ruská zimní kampaň, tím silnější bude argument pro další české dodávky, ať už jde o munici, komponenty pro opravy energetické sítě, nebo systémy PVO.

Moskva vsadila na to, že zmrazí Ukrajinu dřív, než jí dojde tempo na frontě. Zatím to vypadá, že jí dochází obojí, a Ukrajina mezitím pálí ruské rafinérie, osvobozuje stovky čtverečních kilometrů a nutí gubernátory přidělovat benzin na příděl.