Lotyšská firma posílá k testování na Ukrajinu miniaturní rakety o váze 1,2 kg. Odpálí drony levně a s jistotou

Lotyšský Rannon vyvinul 40mm neřízenou raketu pro ničení dronů z palub jiných dronů. Váží 1,2 kilogramu a míří na bojové testy na Ukrajinu.

Maketa protidronové rakety od Rannon i Zdroj fotografie: Ukrajinské vojenské centrum (Militarnyi)
                   

Na okraj European Defence Innovation Forum v Haagu, které proběhlo 11. a 12. listopadu 2026, zástupkyně lotyšské firmy Rannon řekla serveru Militarnyi něco, co zní jako sci-fi z garážového startupu: čtyřcentimetrová raketa s půlkilovou tříštivotrhavou hlavicí, odpalovaná z dronu proti jinému dronu, má změnit ekonomiku boje proti levným vzdušným cílům. Systém nese označení SADURS a zatím je ve fázi pokročilého prototypu. Na Ukrajinu ještě nedorazil, firma ho tam chce poslat teprve ve chvíli, kdy bude „plně připravený“. Podle aktuálního harmonogramu to realisticky znamená druhou polovinu roku 2027.

Raketa, která se vejde do dlaně

Parametry SADURS vypadají na první pohled nevěrohodně skromně. Délka 400 milimetrů, průměr 40 milimetrů, celková hmotnost 1,2 kilogramu. Bojová hlavice váží půl kilogramu a obsahuje tříštivotrhavou náplň. Raketa letí rychlostí 250 metrů za sekundu, to je zhruba 900 km/h, a její efektivní dosah činí přibližně 300 metrů.

Tři sta metrů. To je vzdálenost, na kterou dohodíte kriketový míček. Jenže právě v tom spočívá pointa: SADURS není klasická protivzdušná střela, která má pokrýt desítky kilometrů. Je to terminální vrstva. Nosný dron se nejprve přiblíží k cíli na dostřel, operátor na displeji srovná zaměřovací kříž, balistický počítač s podporou umělé inteligence spočítá předsazení, a teprve pak raketa odletí. V letu už se neřídí, nepřesnost v posledních metrech dorovnává blízkostní zapalovač. Pokud mine, aktivuje se samolikvidace.

Na jeden nosič se vejde čtyři až dvanáct raket. To znamená víc pokusů o zásah než u jednoranového interceptoru.

Co už Rannon odpálil, a co ještě ne

Firma není jen na papíře. V červnu 2026 proběhly v Lotyšsku živé zkoušky: čtyři rakety odpálené z kvadrokoptéry, všechny s nominálním zážehem a letem. V říjnu 2026 následovaly testy v Portugalsku v rámci programu BraveTech EU, šest telemetrických raket, bezpečná samolikvidace, a navíc demonstrace konceptu „vystřel, přistaň, dobij, vzleť znovu“.

Rannon prošel i estonským Defence Innovation Forge a postoupil do druhé fáze BraveTech EU, programu Evropské obranné agentury, který cíleně otevírá dveře startupům a malým firmám s technologickou úrovní od TRL 4 výš. Firma se pohybuje směrem k TRL 6, tedy k demonstraci v relevantním prostředí.

Co ale zatím chybí: jakýkoli potvrzený zásah reálného cíle. Žádný bojový záznam, žádný sestřelený Šáhid. Podle vyjádření z 21. listopadu 2026 jsou testy raketových urychlovačů plánovány na leden 2027 a finalizace neřízených raket na polovinu roku 2027. Ukrajinské bojové testy přijdou až potom. Rannon výslovně odmítá posílat nehotový produkt na frontu, a to je podle nás správný přístup. Selhání v ostrém nasazení by znamenalo ztrátu nosiče, munice i důvěry operátorů.

Proč „levně“ dává smysl, i bez cenovky

Přesnou cenu jedné rakety Rannon nezveřejnil. Slovo „levně“ v tomto kontextu nestojí na konkrétním čísle, ale na logice konstrukce. SADURS je neřízená munice bez složité naváděcí hlavice, vyrobená z běžně dostupných materiálů. Program BraveTech EU ji popisuje jako „průmyslově škálovatelnou sériovou munici“, tedy něco, co lze vyrábět ve velkém bez exotických komponentů.

Řádové srovnání nabízí studie amerického think-tanku CNAS: protidronové rakety mohou stát pod 500 tisíc korun za kus, zatímco klasické krátkodosahové střely země-vzduch se pohybují mezi 10 a 25 miliony korun. Ukrajina denně čelí desítkám Šáhidů, z nichž každý stojí odhadem 500 tisíc až milion korun. Odpovídat na ně střelami za desítky milionů je ekonomický nesmysl. Právě tady se otevírá prostor pro levné terminální vrstvy, ať už jde o FPV interceptory, nebo o rakety typu SADURS.

Nejde ale o samospásné řešení. Proti masivnímu roji desítek dronů najednou je dvanáct raket na jednom nosiči jen dílčí vrstva. Funguje to jako součást vrstvené obrany, ne jako její náhrada.

Šáhid jako lakmusový papírek

Rannon tvrdí, že při nesení na rychlém pevnokřídlém dronu může SADURS zasahovat i cíle třídy Šáhid. Technicky to není nesmysl: Šáhid-136 váží kolem 200 kilogramů a letí rychlostí přibližně 180 km/h. Půlkilová tříštivotrhavá hlavice při nárazu rychlostí 900 km/h dokáže takový cíl poškodit nebo zničit. Problém ale není v energii zásahu, je v tom dostat nosný dron do správné výšky a pozice včas.

Zajímavý je v tomto kontextu čerstvý krok Rannonu: 19. listopadu 2026 firma podepsala v Haagu memorandum s nizozemskou Hope Industries, výrobcem interceptorového dronu Patronus. Ten míří na parametry 800 km/h a dosah 80 kilometrů, tedy řádově jiná liga než samotný SADURS. Spolupráce naznačuje směr: rychlý nizozemský nosič plus levná lotyšská munice. Dohromady by to mohlo pokrýt mnohem větší objem prostoru než kterýkoli z obou systémů samostatně.

Česká stopa v pozadí

Česká republika mezi řídícími partnery BraveTech EU sice nefiguruje, ale české instituce se už pohybují v navazujícím ekosystému. Na cvičení HEDI OPEX 2026 v Portugalsku, ve stejném prostředí, kde Rannon testoval své rakety, působily Akademie a Institut kybernetické a informační bezpečnosti AČR, Fakulta elektrotechnická ČVUT, Vojenský technický ústav, Univerzita obrany, VOP CZ i firma Dronetag. Testovaly autonomní robotiku, sdílení dat o dronech a integraci senzorů.

Přímé napojení českých subjektů na Rannon veřejně doložené není. Ale protidronová obrana je téma, které se české zbrojní základny bytostně dotýká, a lotyšská miniaturní raketa by mohla být jedním z integračních prvků pro české nosiče a senzory.

Rannon zatím není příběh o zázračné zbrani, která změní válku. Je to příběh o tom, jak malá baltská firma s hrstkou inženýrů hledá odpověď na otázku, kterou si klade celá Evropa: čím sestřelit dron za pár set tisíc korun, aniž byste na něj vystřelili raketu za desítky milionů.

Kolik zbraní proti dronům ještě vznikne?

Diskuze Vstoupit do diskuze
Autor článku

Lubomír Vávra

Zobrazit další články