Bitva u Lepanta: Začátek konce Osmanského dobývání Středozemního moře a spása pro Evropu

Po pádu Konstantinopole v roce 1453 postupně vznikla na Blízkém východě, východní Evropě a severní Africe mocná Osmanská říše. Jak se její vliv rozšiřoval na pevnině, měla i ambice vládnout Středomoří. To samozřejmě narazilo na zájmy jiných námořních velmocí, které spojovaly nejen obchodní vztahy, ale i křesťanství. Nakonec jim nezbylo než se spojit a pokusit se rozpínavost Osmanů na moři zastavit. To se poprvé částečně povedlo v bitvě u Lepanta.

Kolonii Osmané po měsících dobyli

Podnětem pro spojenectví bylo obléhání benátské kolonie Famagusta, kterou nakonec Osmané po 11 měsících dobyli. V květnu 1571 se nakonec papežovi Piu V. podařilo dojednat spojenectví, takzvanou Svatou ligu. Tu tvořily papežské státy, Habsburkové, Janov, Benátky, Španělsko. Ale i maltézští rytíři a další. Ta vyslala velkou křesťanskou flotilu pod vedením Juana de Austria, která se měla Osmanskému námořnictvu postavit.

iZdroj fotografie: National Maritime Museum / Public Domain

Křesťanská a osmanská flotila se setkaly 7. října 1571 v Jónském moři nedaleko přístavu Lepanto. Na počet lodí měla osmanská flotila přesilu. K dispozici měla 251 plavidel, na kterých bylo přes 30 tisíc vojáků. A také řadu námořník, včetně tisíců křesťanských otroků u vesel galér. Křesťanská flotila měla 212 lodí a jen 28 tisíc vojáků. Řada z nich ale byli špičkově vycvičení Španělé a žoldnéři. Navíc mnoho veslařů galér tvořili svobodní lidé, kteří byli ozbrojení a mohli se zapojit do bojů.

Evropané mají lepší děla

Co flotile evropských států nahrávalo, byla její výzbroj. Zatímco Osmanská flotila měla zhruba 750 děl, Svatá liga jich na palubách nesla přes 1800 a většinou byly mnohem lepší kvality. Vynikala zde především šestice galeas, které se na svoji dobu hlavněmi děl téměř ježily. Osmané se spoléhali více na lučištníky. Obě flotily se postavily do řadových formacích. Evropané dopředu nastrčily galeasy, které na začátku bitvy mnoho nepřátelských lodí doslova rozstřílely.

iZdroj fotografie: Gallery of Maps Vatican / Public Domain

V jižní části se dařilo Osmanům, protože se zde lodě pod velením Andrea Doria nestačily rozvinout a tak nad nimi měl nepřítel převahu. Na severu a ve středu ale byla situace jiná a po nasazení záloh začala křesťanské flotila získávat převahu. Nejtěžší boje probíhaly ve středu kolem vlajkových lodí obou flotil. Osmanská vlajková loď Sultan dvakrát odrazila pokus o nalodění, ale potřetí podlehla. Veliteli Osmanů Ali Pašovi vojáci po obsazení lodi usekli hlavu a vystavili jí tak, aby byla vidět.

Po smrti velitele se zbylé Osmanské lodě začaly dávat na ústup. Podařilo se to jen hrstce z nich. Křesťané potopili 50 lodí a dalších 137 jich zajali. Sami přišli jen o 17 plavidel. Navíc se jim z otroctví podařilo osvobodit 12 tisíc křesťanských otroků. Svatá liga ovšem nedokázala vítězství využít a nakonec se rozpadla. Osmanům se podařilo flotilu obnovit, ale ztratili zkušené posádky. O dva roky později se sice Benátky musely vzdát Kypru, ale flotila Osmanů již nikdy nepředstavovala tak velké nebezpečí.

Mohli Osmané změnit běh dějin, pokud by získali nadvládu ve Středomoří?

Zdroj: Warhistoryonline