Největší jaderná exploze v historii lidstva nahání hrůzu dodnes. Video staré 60 let zježí všechny chlupy na těle

Po konci druhé světové války se svět pomyslně rozdělil na východní a západní blok. Následně začala studená válka. Sovětský svaz v té době neměl k dispozici dostatečně dobrou technologii rádiového navádění střel. Tuto nevýhodu se však snažil vyrovnat stále se zvyšující silou svých ničivých bomb a raket. Sovětský jaderný program nakonec vyprodukoval největší a nejničivější pumu na světě. Tato třístupňová termonukleární bomba nesla nejprve svůj pracovní název, ale později se začala označovat jako Car-bomba.

Ničivá bomba nevídaných rozměrů

Sovětský svaz věděl, že pokud chce být na vrcholu celého světa v technologii ničivých bomb, musí sestavit něco nevídaného. Tomu nakonec napovídaly i samotné rozměry bomby. Její délka dosahovala 8 metrů a hmotnost byla přibližně 27 tun. Její výroba odstartovala v roce 1954 ve městě Arzamas 16. V dnešní době se toto město jmenuje Sarov a v té době patřilo mezi uzavřené oblasti s tajným výzkumem. Mezi nejdůležitější osoby celého výzkumu patřil zejména jaderný fyzik I. V. Kurčatov a J. B. Chariton.

iZdroj fotografie: Charles Levy / Creative Commons / Public Domain

Kurčatov jako otec sovětské atomové bomby

I. V. Kurčatov vedl sovětský atomový projekt a v některých zdrojích je označován za „otce“ sovětské atomové bomby. Naproti tomu Chariton vstupoval do atomového programu jako konstruktér. S touto oblastí měl totiž dlouhé a bohaté zkušenosti. Car-bomba byla zkonstruována jako třístupňová termonukleární puma. Její udávaná síla se předpokládala na 50 až 58 Mt TNT. Tato hodnota je přibližně 1 500 násobek energie obou svržených atomových bomb ve druhé světové válce.

Přeprava si vyžádala speciální postupy

Samotná přeprava a shození pumy nebylo kvůli její velikosti a hmotnosti vůbec jednoduché. Muselo dojít ke speciální úpravě čtyřmotorového turbovrtulového bombardéru Tupolev Tu-95V. V roce 1959 pak došlo ke všem potřebným testům a shození makety bomby. Sovětská armáda pak stanovila termín pro oficiální a ostrý test na 30. října 1961. Bombardér při něm vyletěl do výšky 10,5 kilometru a shodil Car-bombu nad jadernou střelnicí Nová země, která se také označovala jako Objekt 700.

iZdroj fotografie: Bernhard Gröhl / Creative Commons / CC BY

Výbuch mohl mít ještě větší sílu

Konstruktéři dokonce počítali s tím, že by se při výbuchu mohlo uvolnit ještě mnohem větší množství energie, k tomu však naštěstí nedošlo. V takovém případě by podle armády a vědců došlo ke vzniku a uvolnění příliš velkého množství radioaktivního odpadu, který by zamořil území SSSR.

Uran byl nahrazen olovem

Sovětský svaz chtěl nějakým způsobem omezit sílu výbuchu a především také radiace vypuštěné do okolí. Z toho důvodu bylo při testování této zbraně použito místo uranu pro třetí stupeň pouze olovo. Během výbuchu se 97 % veškeré energie uvolnilo během termonukleární reakce. Paradoxně se tak jednalo o jeden z vůbec nejčistších jaderných výbuchů v historii testování nových pum.

Místo výbuchu testované jaderné zbraně

Výbuch Car-bomby se uskutečnil na souostroví Nová země, které leží v Severním ledovém oceánu, konkrétně v Archangelské oblasti. Sovětský svaz využíval tuto oblast pro podobné účely již od roku 1954. Celkem zde proběhlo 132 testů jaderných zbraní v letech 1955 až 1990. Dohromady 87 pum vybuchlo ještě v atmosféře a většina z nich byla svržena z letadla. K jedinému pozemnímu výbuchu došlo 7. září 1957, po kterém následovalo testování jaderných zbraní na vodní hladině i pod ní.

iZdroj fotografie: Uživatel Audriusa / Creative Commons / CC BY-SA

Padákový systém pro zpomalení

Konstruktéři umístili na bombu padákový systém, který sloužil ke zbrzdění pádu. Díky němu se pak posádka stihla dostat s letounem do bezpečné vzdálenosti od výbuchu. Následnou štěpnou reakci pak spustil tlakový senzor zabudovaný uvnitř. Bomba vybuchla v plánované výšce 4 kilometry a výsledky tohoto testu byly naprosto neuvěřitelné. Ihned po výbuchu totiž došlo k vytvoření obrovské ohnivé koule o průměru přibližně 8 kilometrů. Tento objekt byl tlakovou vlnou vynesen zpátky do atmosféry, takže se na zem vůbec nedostal.

iZdroj fotografie: Uživatel Croquant / Creative Commons / CC BY-SA

Výbuch měl dalekosáhlé následky

Světlo z výbuchu bylo vidět až do vzdálenosti 1 000 kilometrů a vzniklý atomový hřib sahal až 64 kilometrů vysoko. Jeho horní okraj se tak dotknul až mezosféry. Výbuch byl tak silný, že dokázal zničit všechny budovy ve vesnici vzdálené 55 kilometrů. Podle vědců by způsobené teplo mohlo zabít člověka na vzdálenost neuvěřitelných 100 kilometrů. Tlaková vlna po výbuchu dorazila až do města Dikson, které leží 700 kilometrů od centra výbuchu.

Sovětský svaz se po testu stal terčem kritiky

Po provedeném testu nové Car-bomby se stal Sovětský svaz okamžitě terčem kritiky. Mezinárodní vlna odporu se projevila i na konferenci Spojených národů, kdy Adlain Stevenson napadl Chruščova, že zbytečně znečišťuje ovzduší planety. Vytknul mu, že jeho testy zbraní jsou naprosto zbytečné a k ničemu nevedou. Paradoxem je i to, že o podepsání následné smlouvy pro omezení jaderných zkoušek se hodně zasloužil právě Andrej Dmitrijevič Sacharov, tedy jeden z konstruktérů Car-bomby.

Slyšeli jste o výbuchu největší jaderné pumy v historii lidstva?

Zdroj: Pocatom, Radio Free Europe