Největší rafinerii na jihu Ruska zachvátil požár. Ukrajinci systematicky devastují průmysl, bez něhož je Putin ztracený

Záběry z nočního útoku ukazovaly záři nad průmyslovou zónou města, které většina Čechů zná pod jeho starým jménem Stalingrad. Ukrajinské Síly speciálních operací potvrdily zásah rafinérie a tvrdily, že provoz závodu se dočasně zastavil. Volgogradský gubernátor Andrej Bočarov mluvil o „masivním“ dronovém útoku a jedenácti sestřelených bezpilotních prostředcích, škody na samotném závodě ale neupřesnil. Přesný rozsah poškození technologických uzlů zůstává nezveřejněn. Jisté je jedno: nešlo o náhodu ani o izolovaný incident. Šlo o další úder v kampani, která Kreml bolí víc, než je ochoten přiznat.

Velký jižní uzel, ne regionální fabrika

Závod LUKOIL-Volgogradněftěpěrerabotka není žádná provinční destilační kolona. V roce 2024 zpracoval 13,7 milionu tun ropy, což odpovídá zhruba 5 procentům celkového ruského rafinérského objemu. Po modernizaci, kterou Lukoil dokončil v předchozích letech, firma uváděla projektovanou kapacitu 14,5 milionu tun ročně s výhledem dalšího navyšování. Pro srovnání: moskevská rafinérie Gazprom Něfti má jmenovitou kapacitu 12,15 milionu tun. Volgograd je tedy větší než hlavní závod u Moskvy a patří mezi čtyři klíčové rafinérie celé skupiny Lukoil.

Právě jeho poloha na jihu Ruska z něj dělá logistický uzel pro zásobování regionu palivem, tedy benzínem, naftou i leteckým kerosinem. A právě proto se stal opakovaným terčem. Podle součtů z otevřených zdrojů a OSINT záznamů šlo zřejmě už o desátý zásah od začátku plnohodnotné invaze. Jen v roce 2025 byl Volgograd podle analýzy BBC Verify terčem šestkrát.

Kampaň, ne jednorázová rána

Ukrajina nevede proti ruské ropné infrastruktuře bleskovou válku. Vede opotřebovávací kampaň. Od ledna do začátku října 2025 zasáhla 21 z 38 velkých ruských rafinérií. Reuters o tom psal jako o „systematickém“ cílení na klíčová energetická zařízení, americký think-tank CSIS ji označil za téměř osmnáctiměsíční tažení zaměřené na omezení ruských palivových dodávek.

Logika je přímočará a tlačí na tři nervy najednou:

• Rozpočet. Ropné a plynárenské příjmy tvořily v roce 2024 podle ruského vicepremiéra Alexandra Novaka asi 30 procent federálního rozpočtu, v absolutních číslech 11,13 bilionu rublů. Každý den, kdy rafinérie stojí nebo jede na poloviční výkon, ukrajuje z této sumy.
• Logistika. Rafinérie nevyrábějí jen exportní komodity. Produkují palivo pro domácí dopravu, zemědělství i armádu. Výpadky komplikují zásobovací řetězce, které musí fungovat přes obrovské vzdálenosti.
• Domácí nespokojenost. BBC Verify doložila fronty na čerpacích stanicích, odstávky menších pump a rychlý růst velkoobchodních cen paliv v zasažených regionech. Pro režim, který občanům slibuje stabilitu výměnou za loajalitu, je to nepříjemný signál.

Bolí to, ale neláme to

Tady je potřeba být přesný. Útoky Rusko prokazatelně bolí; při vrcholu letní vlny úderů a plánovaných údržeb bylo podle Reuters mimo provoz až 20 procent ruské rafinérské kapacity. To je obrovské číslo. Jenže celoroční propad zpracování v roce 2025 Reuters odhadoval jen na tři procenta. Jak je to možné?

Ruské rafinérie mají rezervní kapacitu a umějí ji využít. Carnegie Endowment ve své říjnové analýze popsal vzorec, který se opakuje i u Volgogradu: po sérii zásahů v srpnu 2025 byl závod zpět v plném provozu zhruba do 25 dnů. Moskva navíc improvizuje s protidronovými opatřeními a přesouvá prostředky protivzdušné obrany. Problém je v matematice: útočník si vybírá čas, trasu a slabé místo, zatímco obránce musí chránit desítky rozptýlených objektů po celém území. Proto část dronů vždy projde.

Výsledkem není kolaps, ale soustavné krvácení. CSIS výslovně píše, že redukce výroby benzínu sama o sobě „nepohne jehlou“ natolik, aby Putina donutila válku ukončit. Podle nás je ale přesnější dívat se na to jinak: každý útok zvyšuje náklady na opravu, údržbu a obranu, každý výpadek zdražuje palivo na domácím trhu a každý přesun protivzdušné obrany k rafinérii znamená, že někde jinde chybí.

Co to znamená pro české pumpy

Přímý dopad na ceny benzínu v Česku je dnes výrazně menší, než by se mohlo zdát. Evropská unie zakázala dovoz ruské námořně přepravované ropy i rafinovaných ropných produktů a později zpřísnila i pravidla pro produkty odvozené z ruské suroviny. Česko sice má výjimku pro ropovodní ropu z Družby, ale rafinované produkty z Volgogradu na české pumpy neputují.

Nepřímý efekt ale existuje. Když útoky vyřadí část ruské rafinérské kapacity, globální trh s dieselem a benzínem reaguje nervozitou. Rafinérské marže v Evropě mohou růst a přes velkoobchodní ceny se tento tlak propíše i ke koncovým zákazníkům. Nejde o skok o pět korun za litr, spíš o postupné přitvrzování cenového prostředí.

Opotřebovávací válka jiným názvem

Ukrajina nemá prostředky k tomu, aby jedním úderem vyřadila ruský ropný průmysl. Nemá k tomu dost dronů, dost raket ani dost času. Ale to ani není cíl. Cílem je udělat z každého barelu zpracované ropy dražší operaci, a to opravami, přesuny obrany, pojistkami i provizorními řešeními. Cílem je přinutit Kreml, aby místo investic do modernizace házel peníze do záplatování děr.

Požár nad Volgogradem v noci z 28. na 29. května 2025 neuhasil ruskou válečnou mašinu. Ale přidal další položku na účet, který Moskva jednou bude muset zaplatit.