Ruští generálové nosí Putinovi falešné mapy. Malují vítězství, která se nikdy nestala

Dne 21. dubna 2026 předstoupil náčelník ruského generálního štábu Valerij Gerasimov s bilancí jarní ofenzivy: ruská armáda prý od začátku roku obsadila přes 1 700 čtverečních kilometrů ukrajinského území a vstoupila do obcí Borová, Studenok a Zaporožec na kupjanském směru. Analytici z amerického Institutu pro studium války (ISW) a jeho partnerského projektu Critical Threats (CTP) si vzali Gerasimovova čísla a položili je vedle všeho, co měli k dispozici: geolokovaných záběrů, denních mapových aktualizací, ukrajinských hlášení i ruských proválečných blogů. Výsledek: tři jmenované obce ležely zhruba deset až dvanáct kilometrů za nejzazším potvrzeným ruským postupem. A ani Rybarova mapa, jeden z nejcitovanějších ruských vojenských zdrojů, Zaporožec jako ruský nekreslila. Gerasimovových 1 700 km² se i při nejvelkorysejším čtení smrsklo na necelých 42 procent udávaného čísla.

Krásná hlášení, která se stala rozkazy

ISW a CTP pro tento vzorec používají termín, který si vypůjčili přímo z ruského vojenského prostředí: krasivyje doklady, „krásná hlášení“. Nejde o nový jev. Už od léta 2025 analytici dokumentovali opakovaná ruská tvrzení o obsazení Kupjansku a Kupjansk-Vuzlového, která se nikdy nepotvrdila. V říjnu 2025 ruští prováleční blogeři psali o „paralelní realitě“ a o hlášeních „na úvěr“. V prosinci téhož roku CTP/ISW zachytil, že ruská strana začala vyrábět i vizuální „důkazy“, záběry se vztyčenými vlajkami, které měly dokládat postup. V dubnu 2026 ruská státní televize odvysílala vztyčení vlajky údajně v Hryšyném. Geolokace ukázala, že záběry vznikly v Mychajlivce, asi čtyřicet kilometrů jinde.

Zásadní ale není jen to, že velení lže směrem ven. Podle květnové analýzy CTP/ISW se z nadsazených hlášení stávají operační cíle. Mechanismus je jednoduchý a ničivý: nižší stupně pošlou nahoru zprávu, že postup probíhá podle plánu. Vyšší velení na jejím základě stanoví další cíl. A jednotky v poli dostanou rozkaz dobývat místa, která podle mapy na stole generálního štábu už měla být dávno obsazena. Konkrétně: falešná hlášení z kupjanského úseku přesvědčila velení, že může usilovat o Ševčenkove, přestože Rusové ještě nesplnili ani předchozí operační cíl.

Čísla proti narativu

Meziroční srovnání ukazuje, jak dramaticky se ruský postup zpomalil. V květnu 2025 ISW ještě evidoval dílčí potvrzené ruské posuny u Časiv Jaru, Torecku, Pokrovsku a Velké Novosilky. Na jaře 2026 je obraz zásadně jiný:

• Ofenziva běží nejpozději od 17. března 2026, ale nepřinesla taktický průlom.
• Do 21. dubna Rusko podle CTP/ISW netto ztratilo asi 10 km².
• Ukrajina v zimě a na jaře 2026 osvobodila přes 400 km² na jihu a lokálně přebírá taktickou iniciativu.

Přesto Gerasimov hlásil rekordní zisky. A přesto se Putinovo okolí, podle zjištění Financial Times, která shrnul německý Tagesspiegel, nechalo přesvědčit, že celý Donbas může padnout do podzimu 2026. Zdroj FT cituje lidi blízké Kremlu: „Hlásí mu, že Ukrajinci mají problémy, fronta kolabuje a docházejí jim lidé.“

Proč systém lže sám sobě

Vysvětlení není jednoznačné, ale analytické zdroje se shodují na kombinaci tří faktorů. Prvním je kariérní motivace v systému, který odměňuje dobré zprávy a trestá špatné. Druhým je záměrná kognitivní válka, nadsazená čísla mají tlačit na Západ i Ukrajinu a vytvářet dojem nevyhnutelnosti ruského vítězství. Třetím je hluboce zakořeněná institucionální slabina.

Studie amerického Center for Strategic and Budgetary Assessments (CSBA) popisuje v ruské armádě trvalý vzorec: nepřesné informace, extrémní centralizaci rozhodování a nedostatek odpovědnosti na středních stupních velení. Starší výzkum sovětské armády pro tento jev používá termín pokazucha, potěmkinovské kulisy, které se stavěly při inspekcích a kontrolách. Rozdíl je v tom, že v roce 2026 nejde o přehlídku pro návštěvu z Moskvy, ale o mapu, podle které se plánují skutečné útoky se skutečnými ztrátami.

Co to znamená pro jednání o míru

Pokud Putin skutečně vychází z mapy, na které jeho armáda kontroluje výrazně víc území, než ve skutečnosti drží, důsledky přesahují bojiště. Podle linie FT chce Kreml po „dobytí Donbasu“ zpřísnit podmínky případného příměří a požadovat další územní ústupky. ISW hodnotí, že tuto ambici podepírají právě nadsazené mapy.

Pro Evropu včetně Česka to znamená konkrétní věc: vyšší pravděpodobnost, že Moskva bude oddalovat kompromis v očekávání dalšího „brzkého“ zlomu, který její vlastní armáda nedokáže dodat. Válka se tím prodlužuje, potřeba vojenské i ekonomické podpory Ukrajiny roste a tlak na evropskou bezpečnostní architekturu neklesá.

Ruský vojenský systém si začíná plést vlastní propagandu s operativní realitou. A to je problém nejen pro Ukrajinu, ale pro každého, kdo doufá, že se jednou obě strany posadí k jednomu stolu s mapou, která odpovídá skutečnosti.