I malé vítězství může pomoci zvrátit výsledek celé války. Na vlastní kůži se o tom v americké válce za nezávislost roku 1776 přesvědčili Britové, po nečekané porážce v zimě.
Válka za nezávislost zuřila napříč novým kontinentem a pro Americké kolonie to vypadalo bledě. Utrpěly několik drtivých porážek po sobě a morálka mužů byla mizivá. Zatímco byl George Washington, v čele koloniálních armád, nucen přesouvat své síly v zimním nečase, Britové, v očekávání klidného období, začali polevovat na ostražitosti. To se jim však mělo brzy stát osudným.
O Vánocích se přeci neválčí
Zima nebyla obecně v historii vnímána jako příliš vhodné období pro válčení. Obzvláště pro válku v mrazivých končinách severní Ameriky, prosetými hlubokými závějemi sněhu a ledu. Málokoho překvapí, když se tedy britský velitel, Sir William Howe, rozhodl ubytovat své jednotky v zimních ubikacích, raději, než je vyslat do mrazu. Ostatně, od svých koloniálních protivníků očekával to samé. S blížícími se Vánoci by jen málokdo myslel na válčení.
Britská vojska se utábořila v městečku Trenton, v New Jersey. Mezi Brity, připravujícími se na přečkání zimy, byly i pluky Hesenských žoldnéřů. Tito hrozivý válečníci, kteří často rozsévali na bojištích v řadách protivníka hrůzu, se stejně jako jejich britští kolegové připravovali na svátky klidu a oslav. V jejich čele stál plukovník Johann Gotlieb Rall, ztělesnění vojenské disciplíny a sebevědomí. Jeho přemíra sebevědomí zapříčinila, že se neobtěžoval Trenton opevnit, a to i přes četné náznaky možného nadcházejícího útoku.
Washingtonův perfektní plán
Zatímco Britové hibernovali, nedaleko jejich ležení spřádal plán útoku jeden z nejslavnějších velitelů v historii USA, George Washington. Byl to muž, libující si v zevrubných taktikách a plánech, což se mu však právě u Trentonu stalo téměř osudným. Bylo nutné, aby posílil skomírající morálku svých mužů a zamezil úprku nepřítele. Plánoval využít momentu překvapení, a Britské vojáky obklíčit.
Aby toho dosáhl, musel své síly rozdělit do 3 formací, které měly pod rouškou tmy v noci 25. prosince Trenton napadnout ze všech stran. Kolonialisté by tím dosáhli taktické převahy a odřízli Britům jakoukoliv cestu pro ústup. Washingtonův plán byl brilantní, realita však nakonec vypadala poněkud jinak.
Překvapili je za úsvitu
Faktem bylo, že koordinovat na větší vzdálenost několik oddělených jednotek, nebylo v tu dobu zrovna nejsnazší, natož pak v temnotě a sněhové vánici. Důsledkem zmíněných faktorů bylo, že při konečném útoku, nebyly 2 ze 3 formací Washingtonových mužů tam, kde být měly, což útok mírně komplikovalo.
I přes tento detail však plán fungoval bezvadně a dosáhl kýženého momentu překvapení. Nic netušící Britští velitelé ve své naivitě dokonce předchozího dne zrušili noční hlídku. Byly přeci Vánoce, a kdo by útočil v mrazivém chladu. Kolonialisté bleskově obsadili předsunuté Britské ležení, a ještě, než se zalarmovaní Britové v Trentonu vzpamatovali, Americké formace se již blížily se svými kanóny k městu.
Bitva byla brzy rozhodnuta
Vnímaje značnou převahu Amerických vojáků, podnikl plukovník Rall poslední zoufalý pokus o proražení nepřátelských linií. Za zvuku píšťal a bubnů vyrazili jeho muži vstříc americkým pozicím na kopcích okolo Trentonu. Mnozí z nich se ještě stěží vzpamatovávali z radovánek předcházejících dní, a nebyli zrovna v bojeschopném stavu. Poté, co na zoufalé Britské vojáky a žoldnéře spustili Američané palbu ze 3 stran, byl konec bitvy nevyhnutelný.
Britské formace se rozpadly a sám plukovník Rall byl smrtelně raněn. 22 britských vojáků té noci padlo, 83 bylo raněno a téměř 900 bylo zajato. Američané si z bitvy odnesli pouhých 7 mrtvých, z čehož za 2 mohl mráz. Vítězství u Trentonu zanechalo britské vedení v šoku, a značně pozdvihlo morálku Američanů, kteří tak otočili průběh války na svou stranu.
Jak pohlížíte na taktiku, kterou Washington zvolil?
Zdroj: WARHISTORYONLINE
Galerie
Události
|
PŘEČTENÍ: 13325
Události
|
PŘEČTENÍ: 16053
Letecká technika
|
PŘEČTENÍ: 14238
