Ukrajincům se podařilo zkonstruovat velmi lehký a přesný automatický granátomet UAG-40. Protivníka dokáže zasypat smrští granátů

Ukrajině se v posledních letech podařilo vyvinout řadu zbraní, které patří mezi světovou špičku. Země má výhodu rozvinutého zbrojního průmyslu a jeho schopnosti i kapacity akceleroval i dlouhotrvající spor na Donbase a s Ruskem. Jednou z takových nově vyvinutých zbraní je automatický granátomet UAG-40, který je dnes standardně ve výzbroji ukrajinské armády.

Granátomet byl požadován i kvůli Donbasu

Společnost PJSC „Kuznitsa on Rybalsky“ (rusky Kuznica na Rybalskom), dříve také „Leninskaja Kuznica“, v Kyjevě (s doloženou historií závodu a dílen v Kyjevě od roku 1862!) s hlavním konstruktérem S. A. Belozubenkem začala s konstrukcí nového granátometu v roce 2010. Po vypuknutí bojů na Donbase firma své úsilí o dotažení projektu do finální podoby podstatně zvýšila, protože bylo jasné, že poptávka po těchto zbraních poroste i doma.

iZdroj fotografie: Uživatel VoidWanderer / Creative Commons / CC BY-SA

Do října 2013 bylo vyrobeno a vyzkoušeno 12 prototypů granátometu, poté firma oficiálně ohlásila plné zvládnutí jeho výroby. Konstruktérům nového granátometu se elegantně podařilo vypořádat s technickými problémy, které vývoj podobné zbraně provázejí.

Snažili se ho zkonstruovat co nejlehčí, což se jim podařilo, protože samotný granátomet má hmotnost jen 18 kilogramů. I se speciálním podstavcem a schránkou na pás s náboji pak 40 kilogramů. Pro srovnání, standardní americký granátomet MK 19, který využívá stejné střelivo 40 x 53 milimetrů, má hmotnost 65 kilogramů.

Lehké materiály a speciální konstrukce

Toho všeho výrobce dosáhl použitím lehkých materiálů, jako jsou třeba titan nebo uhlíková vlákna. Granátomety tohoto typu se ale co se týče přesnosti potýkají s účinkem zpětného rázu. Nejjednodušší způsob, jak ho kompenzovat, je zvýšit hmotnost, což šlo proti filozofii konstrukce UAG-40. Ukrajinským tvůrcům se však tyto problémy podařilo vyřešit originálním řešením závěru, třecím tlumičem, štěrbinovou úsťovou brzdou, kompenzátorem a dalšími prvky.

Dokázali tak vyvinout zbraň, která je nejen mimořádně lehká, ale také údajně velmi přesná. Zbraň se dá rozložit na dvě snadno přepravitelné části, a je tedy na bojišti velmi mobilní. Je 960 milimetrů dlouhá a i s dodávaným stativem-podstavcem 763 milimetrů vysoká.

Dá se samozřejmě lafetovat i bez stativu jen s adaptérem, například na různých vozidlech, a dokonce existuje i pokusné robotické vozidlo vyzbrojené právě tímto granátometem v jakési nesené věžičce. Samotný UAG-40 dokáže chrlit 40milimetrové granáty rychlostí až 400 ran za minutu. Jeho maximální dostřel je 2 200 metrů, přesný je na 1 500 metrů. Výrobce garantuje životnost 15 000 ran.

UAG-40 přišel v pravý čas

Granátomet firma nabízela i s vlastním bojovým modulem TiE-1 ještě s kulometem NSV Utjos 12,7 mm. Tento bojový modul byl původně určen pro vozidla BRDM-2. Ale i přes intenzivní nabízení různým možným odběratelům, včetně ukrajinské armády, nikdo neprojevil téměř dva roky o granátomet zájem, i když ho mateřská firma doplnila ještě o optický zaměřovač PAG-17.

Dne 4. září 2014 na kyjevské výstavě „Zbroya ta bezpeka – 2014“ podnik ještě pod starým jménem „Leninskaja Kuznica“ představil nový vlastní bojový modul pro obrněná vozidla OBM, který je osazen 12,7mm kulometem „Utes“ a opět 40mm granátometem UAG-40, tentokrát s optikou z produkce Izium Instrument-Making Plant. Modul OBM instalovala firma na demonstrační model bojového vozidla „Scorpion“, což byl přestavěný GAZ-66.

Ukrajinská armáda granátomet nakonec vyzkoušela v roce 2016. Byla s ním spokojena natolik, že hned v roce 2017 ho přijala do výzbroje a získala jich od té doby minimálně 500. Přišel jí právě vhod, protože podle dohod nesměly být na hranici střetu mezi Ukrajinci a separatisty na Donbasu těžké zbraně. Granátomety UAG-40 pak byly na straně ukrajinské armády často jedinou možností, jak je zde nahradit při přestřelkách, do kterých ze separatistické strany zasahovalo i dělostřelectvo z ruské armády.

Dá se předpokládat, že během současného konfliktu je ve výzbroji Ukrajiny značný počet těchto zbraní. Podle některých zdrojů byly UAG-40 ale spatřeny i ve výzbroji nigerijské armády. Ukrajina tedy nejspíše některé i vyvezla. V každém případě se jedná o moderní zbraň se širokým využitím a vysokou nebezpečností pro nepřátelskou pěchotu.

Jak nebezpečnou zbraní jsou automatické granátomety?

Zdroj: ArmamentResearch