Video: Su-27 rozmetaly ruské pozice dvěma přesnými údery. Ukrajinské letectvo pokračuje v likvidaci velitelství i v týlu

Zveřejněné video zachycuje bojový výpad stíhaček Su-27 39. taktické letecké brigády ukrajinského letectva. Dvě letecké bomby dopadly na pozice ruských okupačních sil na neupřesněném úseku fronty, a podle hlášení brigády oba cíle zničily. Přesná lokalita ani typ munice v klipu uvedeny nebyly. Nemusely být. Důležitější než jeden klip je vzorec, který se za ním rýsuje: systematická kampaň, ve které ukrajinské letectvo metodicky ničí ruské opěrné body, dělostřelecké baterie, velitelská stanoviště a centra řízení dronů, a to nejen přímo na frontě, ale i desítky kilometrů za ní.

Jeden klip, měsíce kontextu

Záběry z 6. října nejsou ojedinělý úspěch. Tatáž 39. brigáda má za sebou veřejně doložený řetězec úderů, který ukazuje, jak systematicky Su-27 pracují jako nosiče západní přesné munice:

• 29. září 2026 – dvě bomby GBU-62 na ruské opěrné body na záporožském směru.
• 14. září 2026 – zásah dvou houfnic D-30 na Doněcku bombami GBU-39.
• 13. srpna 2026 – zničení taktického velitelského stanoviště i s operátory bezpilotních letounů dvěma řízenými bombami.

Říjnový klip do tohoto vzorce přesně zapadá. Cílem jsou pevné nebo polopevné objekty, které Rusko potřebuje k řízení boje, a Ukrajina je systematicky odstraňuje. Právě srpnový zásah velitelského bodu s dronovými operátory nejlépe ilustruje, o jakou „likvidaci velitelství“ jde: nejsou to útoky na velké armádní štáby, ale ničení taktických uzlů, bez kterých ruské jednotky ztrácejí průzkum, spojení a koordinaci palby.

Rekordní údery v týlu

Slovo „týl“ v tomto kontextu neznamená jen pár kilometrů za zákopy. Ukrajinské ministerstvo obrany za září 2026 hlásí přes 11 tisíc potvrzených zásahů na cíle vzdálené více než 20 kilometrů od linie dotyku. Počet zásahů za hranicí 50 kilometrů dosáhl rekordu. A jeden zvlášť zmíněný úder zasáhl prostředek ruské protivzdušné obrany ve vzdálenosti 552 kilometrů.

Během jediného zářijového týdne Ukrajina podle téhož souhrnu zničila deset bodů řízení dronů a pozemních stanic operátorů. Frontový klip Su-27 je tedy jen jedna vrstva mnohem širší kampaně, která sahá od přímé podpory pěchoty až po hluboké údery na logistiku a protivzdušnou obranu.

Analytici britského think-tanku RUSI potvrzují, že tyto útoky odhalují slabiny ruské obrany v zázemí: zpoždění přesunů, nedostatečné maskování, nutnost neustálé obnovy. Zároveň ale upozorňují, že samotná tato strategie zatím nestačí k tomu, aby Moskvu dotlačila k jednacímu stolu. Efekt je kumulativní: Rusko neztratí schopnost bojovat přes noc, ale musí nahrazovat, přesouvat a chránit stále víc věcí najednou. A právě rychlost obnovy po každém zásahu je podle RUSI klíčová otázka, na kterou Moskva odpovídá stále obtížněji.

Starý drak s novými zuby

Su-27 je konstrukce z osmdesátých let. Že v roce 2026 stále létá do boje, by mohlo vypadat jako zoufalství. Opak je pravdou, je to důkaz ukrajinské improvizace. Letoun, původně navržený jako čistá stíhačka pro vzdušné souboje, dnes nese západní řízené bomby GBU-39 a GBU-62 a funguje jako přesný úderný prostředek proti pozemním cílům.

Podle analýzy RUSI z července 2026 Ukrajina stále provozuje část flotily MiG-29 a několik Su-27 pro protivzdušné úkoly, odpalování střel AGM-88 HARM i útoky klouzavými bombami. Páteří moderní ukrajinské stíhací složky jsou ale už F-16 a menší počet francouzských Mirage 2000-5, stroje, které RUSI označuje za „zdaleka nejflexibilnější a nejefektivnější“ napříč typy misí. Su-27 není technologická špička. Je to pracovní kůň, který drží tlak tam, kde F-16 ještě nemají kapacitu nebo kde prostě stačí dostat řízenou bombu na známé souřadnice.

Česká stopa v ukrajinském nebi

Na operacích, jako je ta z 6. října, se nepřímo podílí i Česká republika. Nejde jen o munici a tanky, česká pomoc zasahuje přímo do letecké složky. Česká armáda zajišťuje výcvik až osmi ukrajinských pilotů včetně simulátorové a pozemní přípravy. Cvičné letouny L-39 slouží jako přechodová platforma v rámci koalice pro budování leteckých schopností, která pomáhá Ukrajině přejít od sovětského modelu provozu k západnímu. V dubnu 2026 ukrajinský ministr obrany poděkoval mimo jiné Česku za dodávku mobilních simulátorů F-16.

Celkový objem české vojenské pomoci od roku 2022 zahrnuje 390 kusů techniky, desítky tisíc kusů velkorážové munice, materiál za 6,5 miliardy korun od českých výrobců a výcvik bezmála deseti tisíc ukrajinských vojáků. Premiér Babiš v lednu 2026 potvrdil pokračování muniční iniciativy, byť podmíněné financováním od dalších států, a zároveň odmítl vyslání českých vojáků na Ukrajinu. Česká veřejnost je rozdělená: podle průzkumu STEM 65 % lidí preferuje rychlý konec války i za cenu územních ústupků Ukrajiny, ale hodnocení samotné vojenské pomoci zůstává vstřícnější.

Co to znamená pro frontu

Každý zničený velitelský bod, každá zasažená houfnice, každý vyřazený radar protivzdušné obrany zvyšuje cenu, kterou Rusko platí za pokračování války. Nejedná se o jednorázový zlom, žádný jednotlivý klip ze Su-27 válku neukončí. Jde o opotřebování: méně plynulá logistika, delší reakční časy, větší nutnost maskování a přesunů. Ruská armáda, která má být druhou nejsilnější na světě, je na Ukrajině zadržována výrazně menším protivníkem, který rozdíly stírá inovacemi, západní municí a piloty ochotnými létat na třicet let starých strojích do prostoru nasycenému protivzdušnou obranou.

Válka přitom dopadá na všechny. Mise OSN za srpen 2026 evidovala nejméně 372 zabitých a 2 349 zraněných civilistů; za prvních osm měsíců roku jich bylo více než za celý rok 2025. Přesná munice snižuje vedlejší škody oproti plošným zbraním, ale bojiště zůstává pro civilní obyvatelstvo mimořádně nebezpečné.

Dva bombové zásahy na jednom klipu nevyhrají válku. Ale tisíce takových zásahů měsíc co měsíc mění rovnici, ve které Moskva počítá, kolik ji další kilometr fronty bude stát.