Začátkem čtyřicátých let hledala britská armáda způsob, jak ukončit druhou světovou válku. To ji vedlo k testování biologických zbraní.
Během prvních let druhé světové války se hlavně spojenecké síly obávaly použití chemických zbraní mocnostmi Osy, vzhledem ke tragické zkušenosti z použití yperitu během první světové války. To, že byly použité chemické zbraně Německem za Velké války vedlo Britský válečný úřad k otevření experimentální stanice v Porton Down v jižní Anglii, která zůstala využívaná i po skončení 1.sv.války. V období před druhou sv. válkou bylo používání chemických zbraní ve válce podle Ženevského protokolu nakonec zakázané, výzkum ale zakázán nebyl.
Použití biologických zbraní
Roku 1942 britská armáda uvažovala naprosto reálně o tom, že vytvoří vlastní biologické zbraně a použije je proti Němcům. Zvažovala svržení takzvaných „koláčů“, jakýchsi dortů s jedem – antraxem na německé dobytčí pastviny, s cílem vytvořit v Německu globální nedostatek potravin. Přitom naprosto chladně kalkulovala i s následnými nemocemi obyvatel způsobenými antraxem, které by také vedly k masovým obětem na civilním obyvatelstvu, což by podle Britů mohlo vést i k ukončení války.
Britská armáda se rozhodla nechat vyrobit 5,3 milionu dortů do dubna roku 1943, aby je mohla „napustit“ antraxem a svrhnout v Německu. Výrobou těchto tzv. „dortů“ byla pověřena jistá pekařská společnost v severní Anglii, myslelo se i na skutečnost, že dorty musí být nakrájené na takové kousky, aby to dobytčata mohla pozřít. Byl nalezen malý výrobce mýdla, který dokázal dorty nakrájet v krátkosti na vhodnou velikost. Armádě pak zbylo jen otestovat skutečný antrax. Vybrala si k testům ostrov Gruinard u pobřeží Skotska.
Jak probíhalo testování biologických zbraní na ostrově
Jakmile se britské vládě podařilo získat neobydlený ostrov Gruinard od původních vlastníků, byl zahájen dlouho připravovaný projekt plnohodnotného reálného testování antraxu, nalezení způsobu jeho bezpečného dopravování na místo určení a zjišťování jeho účinků v závislosti na koncentraci spór v ovzduší a v zemi. Vedením výzkumného a testovacího 50členného týmu byl pověřen Sir Oliver Graham Sutton a jeho kolega David Henderson se ujal vývoje vlastních antraxových „bomb“.
Na ostrov bylo přivezeno zhruba 60 až 80 ovcí, které byly rozděleny do „expozičních ohrad“, jež byly zakryty látkou, aby se zabránilo křížové kontaminaci. Jakmile byly ovce na ostrově připraveny, začaly testy. Na ostrov byly svrhovány 30librové bomby s náplní antraxových spór, které se po dopadu na zem proměnily v oblaka smrtícího prachu. Ten se pak nesl na hospodářská zvířata. Tento typ testování pokračoval až do léta roku 1943.
Mrtvá zvířata vyplavená na okolní pevnině
Během doby testování se ale na okolních ostrovech a přilehlé části Skotska začaly šířit nálezy mrtvých zvířat vyplavených z moře na pevninu. Válečný úřad to připsal řecké nákladní lodi, která se nacházela v této oblasti s tím, že její posádka házela přes palubu zvířecí mrtvoly. Místní farmáři, kteří ale přišli o dobytek kvůli náhlým nemocem, byli odškodněni státem bez jakýchkoli obstrukcí a výmluv. Ministerstvo války dokonce samo vyslalo do oblasti svého člověka, který evidoval a vyřizoval všechny nároky místních farmářů na místě.
Testování prokázalo, že chemické zbraně by skutečně mohly kontaminovat celá německá města a učinit je po desetiletí neobyvatelná. V době, kdy bylo testování dokončeno, se však válka ubírala jiným směrem. Spojenecké síly se vylodily v Normandii a mocnosti Osy v Evropě byly zřetelně na cestě k úplné porážce. To znamenalo, že biologická válka proti Německu byla zbytečná.
Úrovně kontaminace antraxu neklesaly
Po druhé světové válce byl ostrov považován za příliš kontaminovaný na to, aby byl obyvatelný, což vedlo britskou vládu k úplnému zákazu přístupu veřejnosti na něj. I když se předpokládalo, že ostrov tak zůstane jen deset let, úroveň kontaminace antraxem se nesnížila. Došlo dokonce k tomu, že roku 1981 určitá organizovaná skupina osob v Británii použila ostrovní půdu infikovanou antraxem k nátlaku na vládu, aby s problémem ostrova „něco“ udělala.
Svou operaci nazvala Operace Dark Harvest a započala ji veřejnými dopisy zaslanými do různých britských novin, ve kterých vyzývala vládu k dekontaminaci ostrova. V dopisech také bylo uvedeno, že tým mikrobiologů ze dvou univerzit cestoval na ostrov a shromáždil 300 liber půdy, jež byly odeslány do zařízení po celém Spojeném království.
Ostrov je opět obyvatelný
A tak v roce 1986 vláda postupně nechala na povrchu ostrova rozprášit 280 tun formaldehydu zředěného mořskou vodou. Nejhůře kontaminovaná ornice byla následně odstraněna. Poté bylo na ostrov umístěno stádo ovcí, které vědcům umožnilo, dle jejich zdravotního stavu a reakci na kontaminaci, sledovat hladinu antraxu. Roku 1990 byl ostrov považován definitivně za bezpečný a prodán zpět dědicům těch, kteří jej během války prodali vládě.
Od roku 2007 nebyl na základě testů provedených na ostrovních ovcích zaznamenán žádný případ otravy antraxem. To však nepřesvědčilo řadu lidí, kteří se doposud domnívají, že je na ostrově stále příliš nebezpečné prostředí pro lidi. Dodnes je ostrov neobydlený. Cestu na něj ale dnes stále nachází řada milovníků risku a dobrodružství, kteří si jeho návštěvou rádi dokazují, že zrovna oni jsou ti nejodvážnější..
Jaký máte názor na biologické zbraně britské armády?
Zdroj: Warhistoryonline
Galerie
Události
|
PŘEČTENÍ: 10951
Pozemní technika
|
PŘEČTENÍ: 12411
