Na hřbitově ve Sloupu v Čechách dodnes stojí náhrobek s nápisem, že zde leží hrdina, který „padl v boji za svobodu“. Ve skutečnosti leží pod kamenem muž, který zavraždil bezbranného šlechtice.
Noc z 9. na 10. května 1945 měla být ve sloupském zámku nocí úlevy. Válka skončila, Rudá armáda dorazila jako osvoboditelka. Jenže kolem jedenácté večer vtrhl do zámku opilý sovětský voják a pokusil se znásilnit hraběnku Alžbětu Preysingovou. Její manžel Kaspar Preysing-Lichtenegg-Moos se mu postavil holýma rukama. Získal tím pro Alžbětu dost času, aby stačila vyskočit oknem. Sám ale z místnosti živý neodešel. Voják ho zastřelil.
Dvacet tři patnáct na sloupském zámku
Podle zápisu ve farní kronice obce Sloup, na který v roce 2015 veřejně upozornil historik Jiří Padevět v časopise Vesmír, se střelba ozvala kolem 23:15. Pachatel je v různých pramenech veden pod jménem Petr Nimovič nebo Petr Klimovič Nazarenko, ani v patronymiku se zdroje neshodnou. Jisté je jádro příběhu: staršina Rudé armády, opilý, ozbrojený, vnikl do soukromých prostor zámku a napadl hraběnku. Kaspar Preysing, správce zámku a příslušník starého bavorského šlechtického rodu, se postavil mezi svou ženu a útočníka. Alžběta utekla oknem do tmy. Kaspar zůstal ležet na podlaze.
Ráno 10. května přišel exemplární trest. Nazarenkův vlastní velící důstojník ho nechal zastřelit. Jméno důstojníka ani text rozkazu se v otevřených zdrojích nepodařilo dohledat, ale samotný fakt popravy je doložen shodně ve farní kronice i v pozdějších historických textech. Sovětské velení v tomto konkrétním případě jednalo rychle, na rozdíl od mnoha jiných, kde se sexuální násilí vojáků systematicky přehlíželo. Historik Vít Smetana odhaduje, že na území dnešní České republiky mohlo být rudoarmějci znásilněno až dvacet tisíc žen.
Jak se z vraha stal hrdina
Kaspar Preysing byl v tichosti pohřben 11. května 1945 v zámecké kapli sv. Jana Nepomuckého. Jeho jméno se z veřejného prostoru rychle vytratilo. Nazarenkovo tělo čekal opačný osud.
V roce 1948, po únorovém převratu, byly ostatky zastřeleného vojáka exhumovány a slavnostně přeneseny na místní hřbitov. Na hrobě vyrostl náhrobek s nápisem, který dodnes hlásá, že zde odpočívá muž, jenž „padl v boji za svobodu naší velké rodiny“ 9. května 1945. Žádný boj se nekonal. Žádná svoboda se nebránila. Opilý voják se pokusil znásilnit ženu a zavraždil jejího manžela. Přesto z něj komunistická paměťová politika vyrobila osvoboditele s pietním místem.
Kdo konkrétně exhumaci a vztyčení pomníku nařídil, se z dostupných archivních zdrojů nepodařilo zjistit. Kontext je ale jednoznačný: šlo o součást budování sovětského osvoboditelského mýtu, který po roce 1948 systematicky přepisoval válečnou paměť v celém Československu.
Lež, která přežila i pád komunismu
Nejpozoruhodnější na celém příběhu není rok 1948. Je to rok 2025. Nazarenkův hrob je dodnes veden v Centrální evidenci válečných hrobů Ministerstva obrany pod identifikátorem CZE-5106-08214. Kamenný nápis zůstává beze změny. Heroizační text přečkal normalizaci, sametovou revoluci, vstup do NATO i do Evropské unie.
Posun přece jen nastal, ale pouze v doprovodné evidenci. Spolek pro vojenská pietní místa dnes u záznamu o hrobu uvádí poznámku s pravým kontextem: pokus o znásilnění, vražda hraběte, exemplární poprava pachatele. Vzniká tak absurdní rozpor. Kámen říká „hrdina“. Poznámka pod čarou říká „vrah“. Obojí existuje vedle sebe v rámci téhož systému evidence.
O samostatném veřejném pomníku nebo pamětní desce věnované Kasparu Preysingovi se v oficiálních obecních ani státních zdrojích žádný záznam nepodařilo dohledat. Hraběnka Alžběta přežila, zemřela až v roce 1979 v bavorském Freisingu. Její manžel leží v kapli, o které většina návštěvníků Sloupu neví. Jeho vrah má udržovaný hrob na hřbitově.
Co se s tím dá dělat
Nejde jen o symbolickou debatu. Ministerstvo obrany výslovně uvádí, že údaje v evidenci válečných hrobů lze měnit prostřednictvím obce s rozšířenou působností nebo přímo přes ministerstvo. Iniciovat opravu může kdokoli. Fyzická změna náhrobního textu pak spadá pod režim zákona o válečných hrobech a závisí na vlastníkovi hrobového zařízení a provozovateli pohřebiště. Stát vyžaduje dostatečné označení válečného hrobu, nikoli zachování konkrétního nepravdivého nápisu.
Ve zveřejněných zápisech zastupitelstva obce Sloup v Čechách se nepodařilo dohledat usnesení, které by se výslovně zabývalo odstraněním či přepisem Nazarenkova náhrobku. To neznamená, že téma nikdy nezaznělo, jen že veřejně dostupný záznam chybí.
Kaspar Preysing bránil svou ženu a zemřel. Jeho vrah dostal kulku od vlastního velitele ještě téhož rána. Spravedlnost proběhla, a pak ji o tři roky později vymazal nápis na kameni. Ten kámen stojí dodnes.
Jak správné je poukazovat na zločiny rudoarmějců?
Letecká technika
|
PŘEČTENÍ: 8256
Historie
|
PŘEČTENÍ: 2595
