Když se spojenečtí vojáci v roce 1944 chystali na vylodění na pobřeží západní Evropy, čekali tam na ně němečtí vojáci v opevnění zvaném Atlantický val. Jeho cílem bylo zadržet vyloďující jednotky na plážích severní Francie a Normandie do doby, než na místo přispěchají obrněné divize a zaženou je zpět do moře. Jenomže v červnu 1944, kdy nakonec Spojenci vylodění v Normandii uskutečnili, nebyly ještě všechny práce na opevnění hotové – ovšem i tak na vojáky čekala mnohá nepříjemná překvapení, při nichž mohli snadno zemřít.

Bunkry a překážky, některé hodně zrádné

Výstavba Atlantického valu začala již v roce 1942, upřesňuje Wikipedia, ale nebyla to jednoduchá práce – opevnit bylo třeba 5 000 kilometrů pobřeží od jihu Francie až po sever Norska. V samotné Normandii, kde se nakonec vylodění uskutečnilo, bylo na začátku června 1944 vybudováno asi 2 000 staveb včetně bunkrů a 200 tisíc překážek, a položeno kolem 2 milionů min, uvádí LiberationRoute. Stavby a překážky byly různé kvality, od opravdu mohutných bunkrů až po zcela jednoduchá opevnění; jejich úkol byl ovšem stejný.

iZdroj fotografie: Pxhere

Na některých bunkrech mohli vyloďující se vojáci narazit na pasti – třeba video pod článkem ukazuje nenápadný otvor v bunkru připomínající větrání. Útočníci tak mohli být v pokušení hodit do takového otvoru granát v naději, že jeho exploze obsluhu betonového objektu zneškodní. Dopustili by se však osudné chyby, protože jak upozorňuje ArmyTimes, granát by namísto dovnitř bunkru vypadl k nohám vojáka, který ho vhodil, a nejspíše ho zabil.

Granát zvaný ananas zabíjel na 10 metrů

Granát, jaký by použili například američtí vojáci při vylodění v Normandii, by byl Mk 2, jemuž pro jeho tvar přezdívali ananas. Existoval v různých variantách, jeho hmotnost byla kolem 600 gramů v závislosti na verzi. Po vytažení pojistky granát explodoval v rozmezí 4 až 5 sekund a jeho smrtící účinek byl kolem 10 metrů, uvádí Wikipedia. Je tedy velice pravděpodobné, že útočník vhazující granát do otvoru by neměl velikou šanci uniknout.

Unikátní video: v tajném bunkru AČR, kde sídlí centrum protivzdušné obrany, jemuž neunikne jediný letoun na české obloze

Kolik takových pastí mohli stavitelé nacistických opevnění v Normandii nachystat, není přesně jasné, ani jestli opravdu nějaké vojáky nachytaly. Spojencům se podařilo již v první den invaze první linie německé obrany v Normandii překonat a během několika dní své pozice dostatečně rozšířili a zabezpečili. Pevnosti Atlantického valu pro ně tedy již nepředstavovaly nebezpečí, ačkoliv často sloužily k obraně hlavně u ponorkových základen a přístavů, z nich některé vzdorovaly až do kapitulace Německa, i když byly beznadějně obklíčené.