Odolný, všestranný, snadno opravitelný a spolehlivý. To vše byla „dvou a půl tuna“ americké armády GMC CCKW alias Jimmy známá také u nás a v SSSR.
Druhá světová válka nebyla vyhrána jenom na bitevním poli, ale i v továrnách, v nichž byly země OSY poraženy na hlavu. Především Američané chrlili nejen kvalitní zbraně, ale i další vojenské vybavení. O čem přitom mohli ve Wehrmachtu podle redakce Armádního Zpravodaje jenom snít, byly kvalitní nákladní automobily – navíc v obrovském množství. Nejvyráběnější a nejrozšířenější se stala „dvou-a-půl-tunka“ GMC CCKW, která mnohde slouží dodnes.
Francie to nestihla, 2 000 si jich vzala Británie
Celá historie „Jimmiho“, u nás „Džímsa“ (z GMC – dží – em- sí), jak začali CCKW přezdívat, začala v roce 1939. Po vypuknutí války v Evropě pak hledaly Francie a Velké Británie jakoukoliv možnost, jak ulevit svému přetíženému průmyslu a rychle dozbrojit. Obrátily se především na Ameriku, kde Yellow, součást koncernu General Motor Company, z města Pontiac, nabídla řešení.
Svůj civilní nákladní model ACX-353 6×6 společnost militarizovala s označením ACKWX-353 nabídla spojencům. Objednávka na 2 000 kusů na sebe nenechala dlouho čekat, jenomže než do Francie dorazilo byť jenom jedno jediné auto, ocitla se Paříž pod německým náporem a v červnu 1940 padla, takže všech 2 000 náklaďáků skončilo v Británii.
Tou dobou už měl ovšem GMC nového zákazníka. Zatím pacifismem nasáklá Amerika začala potichu zbrojit, a pochopitelně bylo třeba i vojenských náklaďáků. Původní typ pro Evropany se však dočkal několika změn. Byla upravena kabina, maska a blatníky, a též dostal silnější motor a posílený rám. Tím byl CCKW na světě a již v lednu 1941 se rozjely výrobní linky naplno.
Krása CCKW byla v jednoduchosti
Během války vznikaly dvě verze lišící se rozvorem. CCKW 352 ho měla 3 683 mm, a CCKW 353 zase 4165,6 mm. Obě šlo na první pohled rozeznat podle nádrže – 352 měla dlouhou nádrž za kabinou s hrdly na obou stranách a sloužila i jako držák rezervních kol; měla též sloužit jako dělostřelecký tahač, ale od toho armáda upustila. Naopak nádrž 353 měla hrdlo jen na pravé straně.
Rozměry základní verze byly na délku 6,86 metrů, na šířku 2,24 metrů, a na výšku 2,77 metrů, kdežto pohotovostní hmotnost 5 400 kilogramů a nosnost 2,5 tuny. Srdcem nákladního vozu byl benzinový šestiválec GMC 269 o výkonu 68,2 kW (91,5 koní), a později GMC 270 s výkonem 78 kW (104 koní). Maximální povolená rychlost byla na silnici 72 km/h, ale pamětníci prý rozjeli Džimisu až na „kilo“. Spotřeba byla 35 l na 100 km na silnici.
Benzín byl zvolen proto, aby nedocházelo ke komplikacím v zásobování, a také proto, že byl motor mimořádně spolehlivý. Hladký chod zajištovala suchá lamelová 5stupňová spojka, která však vyžadovala časté seřizování, zatímco brzdy byly kapalinové a odpružení zajišťovala osvědčená listová péra. Původní kabina byla celokovová, ale od roku 1943 pak vozidla dodávala jenom s plátěnou střechou. To nejenom ušetřilo materiál, ale také byla zjednodušena doprava lodí. I původně ocelová korby byla pak nahrazena dřevěnou, což ušetřilo 400 kg oceli.
Němci byli šokovaní; věděli, že je konec
Brzy se výhody konstrukce Jimmiho projevily – spolehlivost, odolnost, praktická konstrukce se snadným přístupem k motoru. Americká armáda ho doslova hltala a brala po statisících, uspokojovat potřeby nebylo snadné. Celkem bylo vyrobeno 562 500 vozidel CCKW (včetně obojživelné verze DUKW), a vzniklo i mnoho nástavbových verzí – vedle valníků a sklápěček to byly i skříňové včetně vojáky nejnenáviděnější – zubařské ordinace.
Mnohé Džimsy měly kruhové střeliště pro těžký kulomet M2 Browning nad sedadlem spolujezdce, a na korbu pak mohla být uložena protiletadlová věž Maxon spojující hned čtyři. V Sovětském svazu nesly zase obávané raketomety BM-13, tedy Kaťuše. Hlavní však bylo zásobování. Bez něj by slavný Red Ball Express, který zásoboval spojenecké armády po dni D, nikdy nebyl tak výkonný. Stejně tak operace v Pacifiku by bez CCKW nešly tak dobře.
Jimmiho ocenili i Němci. Ukořistěné vozidlo v roce 1944 ohodnotili jako velmi robustní a chytře vyrobené, a nejvíce je šokovalo výrobní číslo. Sami tolik náklaďáků za války nevyrobili. Po válce potom našlo CCKW uplatnění v civilu, a také u nás byly Džímsy často na silnici ještě do 60. let 20. století. Francouzská armáda se dokonce posledních z nich zbavila teprve v roce 2000. V mnoha zemích jsou však více než 80 let staří veteráni stále v plné akci.
Jak významně podle vás CCKW přispěl k výhře ve válce?
Námořní technika
|
PŘEČTENÍ: 4175
Události
|
PŘEČTENÍ: 5129
