67 000 kostí z odpadků prozradilo tajemství nejstaršího ruského města Staraja Ladoga. Klíčem byly 3metroví jeseteři

Když archeologové z petrohradského Institutu dějin hmotné kultury (IIMK RAN) dopočítali poslední z 67 000 kostních fragmentů vykopaných na břehu řeky Volchov, výsledek přepsal ekonomický profil sídla, které bývá označováno za nejstarší ruské město. Místo agrární osady s trochou rybolovu se vynořil obraz intenzivního rybářského a obchodního uzlu, jehož první obyvatelé v 8. století lovili jesetery dlouhé přes tři metry a vážící kolem 300 kilogramů. Úlovek daleko přesahoval vlastní spotřebu, a právě ten přebytek mohl financovat růst Ladogy v plnohodnotné středověké centrum.

Čísla z odpadkové jámy, která mění dějiny

Materiál pochází z kulturních vrstev pokrývajících období od 8. do 17. století. Nejde o náhodný výběr efektních kusů: tým vedený Natálií Grigorjevovou, Olgou Bačurou a Taťánou Lobanovovou provedl takzvaný totální sběr po centimetrech, vrstvu po vrstvě. Dřívější výzkumy ve Staré Ladoze pracovaly s kostmi jen výběrově; teprve grant na léta 2023–2025 a terénní materiál z výkopů 2011–2013 umožnily sestavit první souvislou časovou řadu hospodářských změn lokality.

Klíčová čísla pro nejstarší fázi sídla (8. až polovina 9. století):

• Ryby tvořily 63–83 % všech kostí zvířat.
• Jeseter sám představoval 27–34 % veškerých zbytků, a reálně ještě víc, protože jeho chrupavčitá kostra se zachovává hůř než kosti kostnatých ryb.
• Některé exempláře byly rekonstruovány na délku přes 3 metry a hmotnost kolem 300 kg.

Teprve od poloviny 9. století podíl ryb klesá. V 10. století už sílí kosti prasat a mléčných krav, Ladoga se proměňuje v město se smíšenou ekonomikou.

Jeseter jako měna raného středověku

Třímetrový jeseter není kuriozita pro nadpis. Je to surovina, která vytvářela první obchodovatelný přebytek. Ryba takových rozměrů vydá desítky kilogramů masa, kaviár i viziku, sušenou plavací blánu používanou ještě v novověku jako pojivo a čiřidlo. Na místě se ryby prvotně zpracovávaly k uchování, což dokládají stopy filetování na kostech.

Ladoga přitom ležela na strategické křižovatce vodních cest spojujících Balt s Kaspickým mořem. Podle studie publikované Cambridge University Press patřila do stejné kategorie raných emporií jako skandinávské Hedeby nebo Birka, obchodní přístav, ne zemědělská ves. Kostní soubor teď tuto klasifikaci podpírá tvrdými daty: ekonomiku nejstarší Ladogy nesl rybolov a řemeslné zpracování úlovku, ne orba.

Proč podíl ryb od poloviny 9. století klesal? Autoři studie nabízejí dvě hypotézy. Buď nadměrný lov decimoval populace velkých jeseterů, nebo se místa zpracování ryb přesunula do jiné části rostoucího sídla. Obě varianty se nevylučují. Jisté je, že dnes jeseter v ladožsko-volchovském systému jako funkční populace neexistuje; regionální ochranářské zdroje ho vedou jako vyhynulého v Leningradské oblasti.

Proč „nejstarší ruské město“, a co z toho zbývá

Označení Staraje Ladogy za nejstarší ruské město stojí na dvou pilířích. Prvním je dendrochronologická datace nejstarších odkrytých staveb nejpozději do roku 753, tedy více než sto let před kronikářskou zmínkou o příchodu varjažského knížete Rurika roku 862. Druhým je letopisná tradice, podle níž právě Ladoga byla Rurikovou první rezidencí. Sami archeologové přitom upozorňují, že ve Staré Ladoze nikdy nenajdeme nápis „zde byl Rurik“, i když skandinávská přítomnost v 9. století je doložená.

Nová kostní analýza do tohoto sporu vstupuje nepřímo, ale důrazně. Posiluje výklad, že Ladoga od počátku fungovala jako městské a obchodní centrum, jehož ekonomiku nesl rybolov a řemeslo. Nebyla to osada, která se teprve postupně urbanizovala, měla infrastrukturu přebytku od samého začátku.

Kolem roku 1153 vznikl asi 60 metrů od zkoumané plochy kamenný kostel sv. Klimenta a s ním administrativní areál doložený souborem olověných pečetí. Místa chovu zvířat i vyhazování kuchyňského odpadu se přesunula jinam. Právě proto jsou starší vrstvy tak výjimečně výmluvné, a ty pozdější na tomto konkrétním úseku chybějí.

Ladoga nekončí: lidar, dirhamy a 55 památek

Staraja Ladoga patří k nejdéle zkoumaným lokalitám v Rusku; první vykopávky tam proběhly už roku 1708, stálá expedice IIMK pracuje od roku 1973. Přesto místo stále překvapuje. V roce 2025 tu archeologové našli mimořádně vzácný ruský dirham z 10. století a nové doklady řemeslné zóny. Paralelně běží projekt archeologické mapy zahrnující 55 památek v okruhu 3,5 kilometru, lidarové snímkování odhaluje dosud neznámé objekty a digitalizuje se téměř 20 000 starších nálezů.

Metodicky nejbližší paralelu v českém prostředí představuje osteologický výzkum Pohanska u Břeclavi, kde zvířecí kosti rovněž rekonstruují subsistenční strategii raně středověkého centra. Tak průrazný „přepis“ ekonomického modelu jedné lokality, jaký přinesla Ladoga, ale české prostředí zatím nezažilo.

Šedesát sedm tisíc kostí z odpadkové jámy na břehu Volchova ukázalo něco, co monumentální nálezy šperků a zbraní říct nedokázaly: čím se první obyvatelé Ladogy živili, co prodávali a proč jejich sídlo rostlo. Odpověď měřila přes tři metry a plavala proti proudu.