Georgij Konstantinovič Žukov, maršál sovětského svazu, patřil dle některých mezi nejlepší vojevůdce 2. světové války. Byl mužem, který po porážkách v roce 1941 a 1942 postavil Rudou armádu na nohy a vytvořil z ní efektivní bojový stroj, který se probil až do Berlína, kde před ním Německo kapitulovalo (samozřejmě nelze opomenout, že z druhé strany čelilo invazním vojskům Spojenců), a mezi lidmi se záhy stal maršál Žukov velmi populární. Na to však hleděla sovětská věrchuška v čele s Josifem Stalinem s nevraživostí a obavami.

Z vrcholu na dno za jediný rok 

Pro Žukova skutečně přinesl konec války vavříny vítězství, a dne 24. června 1945 velel v Moskvě oslavné přehlídce. Stalina však pobouřilo, že se mu dostalo větších ovací než jemu, a začal se maršála obávat. Ve stejném měsíci se navíc stal Žukov velitelem okupačních sil v Německu – v této funkci se snažil potrestat nacisty, ale i zlepšit život prostých Němců. Spřátelil se s americkým generálem Eisenhowerem, s nímž rád popíjel Coca-Colu, kterou pro něj firma vyráběla bezbarvou, neboť to byl kapitalistický nápoj, a takto ho mohl vydávat za vodku.

Poslední minuty totalitních vůdců: pekelnými branami je provázel strach, potupa a především nenávist z řad vlastního lidu

Na druhou stranu se Georgij Žukov nebránil pro sebe rekvírovat luxusní majetek, a brzy měl několik svých nemovitostí plných ukořistěných starožitností. Lavrentij Pavlovič Berija, maršál Sovětského svazu, náčelník státní bezpečnosti a šéf sovětské tajné služby NKVD a lidového komisariátu vnitra (děkujeme čtenářům za upozornění), vše pečlivě sledoval a hlásil přímo nejvyššímu, tedy Stalinovi. Ten zatím maršála zahrnoval poctami a v březnu dalšího roku se stal Žukov náměstkem ministra obrany a vrchním velitelem pozemních sil. Stalinova past pak sklapla v červnu 1946. Nic netušící Žukov byl pozván na vojenskou radu, kde se do něj za přítomnosti Stalina pustili Berija, Molotov a Bulganin.

iZdroj fotografie: Public Domain

Byl obviněn z „bonapartismu“, loupeže válečných trofejí a přivlastňování válečných zásluh. Dne 9. června 1946 byl proto maršál zbaven svých funkcí a převelen do Oděsy jako velitel tamního vojenského okruhu. Definitivní ortel nad ním byl ale nakonec vynesen v lednu 1948. Žukov se prohřešil arogancí nehodnou komunisty a rabováním, takže se za trest znovu stěhoval. Tentokrát však do Uralského vojenského okruhu. Utrpěla přitom nejen Žukovova pověst, ale i zdraví, když dostal po tomto rozsudku první infarkt.

Vděk od politiků nečekal ani nedostal

První krůček k rehabilitaci nastal ještě za Stalinova života, kdy se stal Žukov v říjnu 1952 kandidátem Ústředního výboru a vrátil se do Moskvy. V plné síle se však ukázal na scéně až po diktátorově smrti. Bulganin a Chruščov tehdy chtěli zlikvidovat mocného Beriju, k čemuž potřebovali armádu, která milovala Žukova. Bývalá maršál pochopitelně agenta Beriju nenáviděl, neboť mj. mučil jeho bývalé podřízené, a to maršála Novikova a generálporučíka Tělegina, aby proti němu získal důkazy. Příležitosti k pomstě tak musel využít.

Akce Zeppelin aneb jak zabít Stalina. Riskantní operace nacistů na sklonku druhé světové války

Georgij Žukov osobně 26. června 1953 na zasedání politbyra v Kremlu zatkl agenta Beriju a jako jeden ze tří soudců ho v prosinci téhož roku odsoudil k smrti. Opět tak začal získávat moc, a v roce 1955 se stal ministrem obrany. Ozbrojené síly byly pod jeho velením modernizovány a dokonce zabránil obnovení systému politických komisařů, a jako jeden z prvních začal mluvit o Stalinových zločinech. Krvavou kaňkou na jeho kariéře však bylo potlačení maďarského povstání v roce 1956. Jeho moc a popularita byla však opět trnem v oku.

V červnu 1957 Žukov podpořil Chruščova proti puči starých Stalinistů vedených Bulganinem, ale namísto vděku se dočkal zrady. I Nikita Sergejevič Chruščov se totiž jeho moci obával, a tak připravil jeho svržení. Dne 4. října 1957 odjel Georgij Žukov na návštěvu Albánie a Jugoslávie, a po návratu 26. října musel rovnou z letiště odjet na zasedání politbyra, kde byl pro „nestranické chování“ odvolán.

iZdroj fotografie: Mil.ru / Creative Commons / CC BY-SA

Svůj nucený důchod si však užíval. Věnoval se akvaristice, rybaření a lovu, a psal své paměti. Na otázku, proč nepřevzal moc po Stalinovi, odpovídal: „A co bych z toho měl? Jen neštěstí.“ Politici se jej báli, jeho zásluhy ponižovali a zakazovali o něm mluvit. Těžko říci, zda by býval byl lepším vůdcem Sovětského svazu než Stalinovy nástupci, ale možná spíše naopak. Georgij Konstantinovič Žukov zemřel 26. října 1974.