Proč po Stalinově smrti nepřevzal SSSR maršál Žukov, všemi milovaný vítěz nad nacismem? Politici se ho báli a opakovaně zrazovali

NÁZOR: Kdyby chtěl, mohl se maršál Žukov chopit po Stalinově smrti moci a vést SSSR namísto jiných. Osud mu ale nepřál a mnozí ho několikrát zradili.

Maršál Georgij Žukov i Zdroj fotografie: Mil.ru / Creative Commons / CC BY-SA
                   

Georgij Konstantinovič Žukov, maršál sovětského svazu, patřil dle některých mezi nejlepší vojevůdce 2. světové války. Byl mužem, který po porážkách v roce 1941 a 1942 postavil Rudou armádu na nohy a vytvořil z ní efektivní bojový stroj, který se probil až do Berlína, kde před ním Německo kapitulovalo (samozřejmě nelze opomenout, že z druhé strany čelilo invazním vojskům Spojenců), a mezi lidmi se záhy stal maršál Žukov velmi populární. Na to však hleděla sovětská věrchuška v čele s Josifem Stalinem s nevraživostí a obavami.

Z vrcholu na dno za jediný rok 

Pro Žukova skutečně přinesl konec války vavříny vítězství, a dne 24. června 1945 velel v Moskvě oslavné přehlídce. Stalina však pobouřilo, že se mu dostalo větších ovací než jemu, a začal se maršála obávat. Ve stejném měsíci se navíc stal Žukov velitelem okupačních sil v Německu – v této funkci se snažil potrestat nacisty, ale i zlepšit život prostých Němců. Spřátelil se s americkým generálem Eisenhowerem, s nímž rád popíjel Coca-Colu, kterou pro něj firma vyráběla bezbarvou, neboť to byl kapitalistický nápoj, a takto ho mohl vydávat za vodku.

Poslední minuty totalitních vůdců: pekelnými branami je provázel strach, potupa a především nenávist z řad vlastního lidu

Na druhou stranu se Georgij Žukov nebránil pro sebe rekvírovat luxusní majetek, a brzy měl několik svých nemovitostí plných ukořistěných starožitností. Lavrentij Pavlovič Berija, maršál Sovětského svazu, náčelník státní bezpečnosti a šéf sovětské tajné služby NKVD a lidového komisariátu vnitra (děkujeme čtenářům za upozornění), vše pečlivě sledoval a hlásil přímo nejvyššímu, tedy Stalinovi. Ten zatím maršála zahrnoval poctami a v březnu dalšího roku se stal Žukov náměstkem ministra obrany a vrchním velitelem pozemních sil. Stalinova past pak sklapla v červnu 1946. Nic netušící Žukov byl pozván na vojenskou radu, kde se do něj za přítomnosti Stalina pustili Berija, Molotov a Bulganin.

Žukov a Eisenhower, Berlín, 1945 iZdroj fotografie: Public Domain
Žukov a Eisenhower, Berlín, 1945

Byl obviněn z „bonapartismu“, loupeže válečných trofejí a přivlastňování válečných zásluh. Dne 9. června 1946 byl proto maršál zbaven svých funkcí a převelen do Oděsy jako velitel tamního vojenského okruhu. Definitivní ortel nad ním byl ale nakonec vynesen v lednu 1948. Žukov se prohřešil arogancí nehodnou komunisty a rabováním, takže se za trest znovu stěhoval. Tentokrát však do Uralského vojenského okruhu. Utrpěla přitom nejen Žukovova pověst, ale i zdraví, když dostal po tomto rozsudku první infarkt.

Vděk od politiků nečekal ani nedostal

První krůček k rehabilitaci nastal ještě za Stalinova života, kdy se stal Žukov v říjnu 1952 kandidátem Ústředního výboru a vrátil se do Moskvy. V plné síle se však ukázal na scéně až po diktátorově smrti. Bulganin a Chruščov tehdy chtěli zlikvidovat mocného Beriju, k čemuž potřebovali armádu, která milovala Žukova. Bývalá maršál pochopitelně agenta Beriju nenáviděl, neboť mj. mučil jeho bývalé podřízené, a to maršála Novikova a generálporučíka Tělegina, aby proti němu získal důkazy. Příležitosti k pomstě tak musel využít.

Akce Zeppelin aneb jak zabít Stalina. Riskantní operace nacistů na sklonku druhé světové války

Georgij Žukov osobně 26. června 1953 na zasedání politbyra v Kremlu zatkl agenta Beriju a jako jeden ze tří soudců ho v prosinci téhož roku odsoudil k smrti. Opět tak začal získávat moc, a v roce 1955 se stal ministrem obrany. Ozbrojené síly byly pod jeho velením modernizovány a dokonce zabránil obnovení systému politických komisařů, a jako jeden z prvních začal mluvit o Stalinových zločinech. Krvavou kaňkou na jeho kariéře však bylo potlačení maďarského povstání v roce 1956. Jeho moc a popularita byla však opět trnem v oku.

V červnu 1957 Žukov podpořil Chruščova proti puči starých Stalinistů vedených Bulganinem, ale namísto vděku se dočkal zrady. I Nikita Sergejevič Chruščov se totiž jeho moci obával, a tak připravil jeho svržení. Dne 4. října 1957 odjel Georgij Žukov na návštěvu Albánie a Jugoslávie, a po návratu 26. října musel rovnou z letiště odjet na zasedání politbyra, kde byl pro „nestranické chování“ odvolán.

Žukov, Pokryškin a Kožedub, Moskva, 1945 iZdroj fotografie: Mil.ru / Creative Commons / CC BY-SA
Žukov, Pokryškin a Kožedub, Moskva, 1945

Svůj nucený důchod si však užíval. Věnoval se akvaristice, rybaření a lovu, a psal své paměti. Na otázku, proč nepřevzal moc po Stalinovi, odpovídal: „A co bych z toho měl? Jen neštěstí.“ Politici se jej báli, jeho zásluhy ponižovali a zakazovali o něm mluvit. Těžko říci, zda by býval byl lepším vůdcem Sovětského svazu než Stalinovy nástupci, ale možná spíše naopak. Georgij Konstantinovič Žukov zemřel 26. října 1974.        

Byl by maršál Žukov lepším vůdcem SSSR, nebo by jeho válečné ambice přerůstaly v mezinárodní konflikty?

Diskuze Vstoupit do diskuze
92 lidí právě čte
Autor článku

Ing. Vlastimil Černínský

Armáda je mou vášní už pár dekád, nejvíce mě přitom fascinovala 2. světová válka a její ikonické tanky, ale postupně jsem našel zalíbení i v moderních strojích – hlavně pokud jde o tanky a letadla. I složitá témata se snažím předávat tak, aby jim porozuměla široká veřejnost, obvykle formou vlastních názorů a úvah. Už na vojně jsem si vyzkoušel hezkou řádku zbraní a vozidel, a od té doby v tom pokračuji.

Zobrazit další články